Jef Mewis
| Jef Mewis | |
|---|---|
| Osobní informace | |
| Rodné jméno | Joseph Mewis |
| Datum narození | 23. března 1931 (93 let) |
| Místo narození | Antverpy  Belgie |
| Stát | Belgie |
| Přezdívka | „Jef“ |
| Rodina | Juul Mewis (otec) Maurice Mewis (bratr) Julien Mewis (synovec) |
| Sportovní informace | |
| Klub | Fulton Antverpy |
| Kategorie | lehká váha |
| Zápasnický styl | volný styl, řecko-římský styl |
| Účast na LOH | 1952, 1956, 1960, 1964 |
| Údaje v infoboxu aktuální k dubnu 2020 | |
| Přehled medailí | ||
|---|---|---|
 Zápas na LOH
| ||
| stříbro | LOH 1956 Melbourne | v.s. −62 kg |
Joseph „Jef“ Mewis (* 23. března 1931 Antverpy) je bývalý belgický zápasník, stříbrný olympijský medailista z roku 1956.
Sportovní kariéra[editovat | editovat zdroj]
Pochází ze zápasnické rodiny. Otec Juul patřil k předním zápasníkům meziválečné Belgie. Ve stopách svého otce šel společně s bratrem Mauricem po druhé světová válce, kdy oba navštěvovali zápasnický klub Fulton v rodných Atverpách. V roce 1949 se poprvé účastnil belgického mistrovství s muži. Věnoval se současně oboum olympijským zápasnickým stylům, ale známější se stal především jako volnostylař.[1]
V roce 1952 startoval na olympijských hrách v Helsinkách ve volném stylu ve váze do 62 kg, kde vypadl ve třetím kole s Finem Rauno Mäkinenem.
V roce 1956 startoval na olympijských hrách v Melbourne opět ve volném stylu ve váze do 62 kg. Do Austrálie přijel ve výbroné formě, kterou naplno zužitkoval a stal se jedním z největších překvapení olympijského turnaje. Ve čtvrtém kole porazil verdiktem sudích 3-0 sovětského reprezentanta Linara Salimullina a v souboji o zlatou olympijskou medaili nastoupil proti favorizovanému Japonci Šózó Sasaharovi. Vyrovnané finále prohrál těsným verdiktem 1-2 a získal stříbrnou olympijskou medaili. V roce 2017 se v rozhovoru přiznal, že ho těsná porážka doposud mrzí.[2]
Na olympijských hrách startoval ještě v roce 1960 a 1964. V roce 1964 na olympijských hrách v Tokiu poprvé v řecko-římském stylu. V obou případech byl vyřazen před branami pátého kola. Sportovní kariéru ukončil koncem šedesátých let dvacátého století. Věnoval se trenérské práci.
Jeho stříbrná olympijská medaile z roku 1956 je pro Belgii z olympijského zápasu stále poslední a pro současnou generaci belgických zápasníků nedosažitelná. Dřívější popularita olympijského zápasu byla v Belgii od sedmdesátých let dvacátého století nahrazena judem a dalšími úpolovými sporty původem z východní Asie.
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Archivovaná kopie. www.hln.be [online]. [cit. 2020-05-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-05-05.
- ↑ Archivovaná kopie. sporza.be [online]. [cit. 2020-05-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-05-05.