Přeskočit na obsah

Joseph Chambon

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Joseph Chambon
Narození30. září 1757
Le Boulou
Úmrtí26. září 1833 (ve věku 75 let)
Paříž
Vojenská kariéra
Bitvyfrancouzské revoluční války
napoleonské války
Vyznamenáníkomandér Řádu čestné legie

Joseph Chambon, rodným jménem Claude Gauderique Joseph Jérôme Chambon (30. září 1757 Boulou, Roussillon – 26. září 1833 Paříž), byl francouzský voják z přelomu 18. a 19. století. V průběhu francouzské revoluce a napoleonských válek působil jako významný člen vojenské administrativy. V roce 1810 se stal baronem z Limoronu.

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Joseph Chambon se narodil 30. září 1757 v jihofrancouzské obci Boulou v Pyrenejích při dnešních hranicích se Španělskem. Byl synem Grace Millousové, dcery poštmistra v Boulou, a Josepha Chambona, doktora práv. Jeho dědeček François Chambon byl farmář z nedalekého města Saint-Jean-Pla-de-Corts.[1]

Po studiích v semináři ve městě Perpignan se v roce 1782 stal duchovním a v roce 1791 stálým farářem u sv. Matouše v Perpignanu.[1][2]

Dne 18. května 1793 nastoupil Joseph Chambon jako zástupce poslanců na misi ve východopyrenejské armádě. Dekretem poslanců na misi v Alpské armádě (Armée des Alpes) ze dne 13. a 27. září byl pověřen vedením odvodů s oprávněním vykonávat povinnosti válečného komisaře (commissaire des guerres). V té době se vzdal svého kněžského svěcení.[2] A 30. ventôse roku II republiky (20. března 1794) byl zaměstnán jako druhý zástupce v Armádě brestského pobřeží (Armée des côtes de Brest).

Pierre Outin: Epizoda z bitvy u Quiberonu

Dne 20. prairialu téhož roku (8. června 1794) se stal prozatímním komisařem války a 21. nivôse roku III republiky (10. ledna 1795) se stal titulářem I. třídy. Od 1. dodatkového dne téhož roku (17. září 1795) plnil funkci tzv. příkazce (ordonnateur) u expediční armády na bretaňském poloostrově Quiberon a během let IV a V republiky sloužil u válečných úřadů.

Dne 1. thermidoru roku VII republiky (19. července 1999) se stal vrchním komisařem-příkazcem a 14. fructidoru roku XI vrchním příkazcem (ordonnateur en chef) u 26. vojenské divize. Dne 4. germinalu roku XII republiky (25. března 1804) byl vyznamenán Čestnou legií. Během let XII a XII republiky byl pověřený vedením správní služby vojenského tábora v Bruggách v rámci Armády oceánského pobřeží (Armée des côtes de l’Océan).

Od roku XIV republiky (1805) do roku 1807 následoval 3. sbor Velké armády (Grande Armée) na jeho taženích v Rakousku, Prusku a Polsku. Dne 14. května 1807 se stal důstojníkem Čestné legie a v roce 1808 rytířem Vojenského řádu svatého Jindřicha Saského.

Znak J. Chambona, rytíře z Limoronu[3][4]

Coby vrchní příkazce Německé armády během tažení roku 1809 získal 23. července kříž komandéra Čestné legie a 5. května 1810 titul rytíře z Limoronu a císařství (o dva roky později byl povýšen na barona císařství).[5] Dne 20. září odešel do výslužby, avšak 16. října byl znovu císařem povolán do funkce vrchního příkazce Německé armády, v níž setrval i do konce roku 1810.

V roce 1811 byl Chambon převeden do Labskému pozorovacímu sboru (Corps d'observation de l'Elbe), dne 12. března 1812 získal roční zdravotní volno, během tohoto období však zůstal zaměstnán v účetnictví Velké armády.

Dne 19. března 1813 byl jmenován vrchním komisařem-příkazcem Velké armády a dostal na starost divize, které tvořily armádní sbor na Mohanu. zúčastnil se francouzského tažení roku 1814 a po abdikaci císaře Napoleona byl dán do výslužby.

Hotel Chambon v roce 2012

Když se Napoleon vrátil z ostrova Elba k tzv. stodennímu císařství, rozhodnutím ze dne 25. března 1815 přidělil Chambona na ministerstvo války a 2. dubna ho ustanovil jako člena komise odpovědné za zkoumáním kvalifikace důstojníků jmenovaných královskou vládou.

Po opětovném návratu Bourbonů byl 16. dubna 1816 definitivně penzionován a odešel do ústraní. Zemřel v Paříži ve svém hotelu Chambon 26. září 1833[6]. Podle Michala Šťovíčka byl Chambon „jedním z mála schopných a výkonných logistiků“ ve Francii revolučních a napoleonských válek.[7]

Tituly

[editovat | editovat zdroj]
Znak J. Chambona, barona z Limoronu[8][9]

Vyznamenání

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Joseph Chambon na francouzské Wikipedii.

  1. ↑ a b FRÉNAY, Étienne. Nouveau dictionnaire de biographies roussillonnaises, 1789-2011. Příprava vydání Gérard Bonet. Svazek 1. (A-L). Perpignan Pézilla-la-Rivière: Publications de l'Olivier, 2011. 699 s. (Histoire). ISBN 978-2-908866-41-4. Kapitola Chambon (Claude, Gaudérique, Joseph, Jérôme, baron de Limoron). (francouzsky) 
  2. ↑ a b CAPEILLE, Jean. Dictionnaire de biographies roussillonnaises. Perpignan: Imprimerie-Librairie catalane de J. Comet, 1914. 753 s. Dostupné online. Kapitola Chambon (Joseph), s. 124. (francouzsky) 
  3. ↑ FRAN_IR_057419 - Salle de lecture virtuelle. www.siv.archives-nationales.culture.gouv.fr [online]. Archives nationales [cit. 2024-11-27]. Dostupné online. (francouzsky) 
  4. ↑ FRAN_IR_057698 - Salle de lecture virtuelle. www.siv.archives-nationales.culture.gouv.fr [online]. Archives nationales [cit. 2024-11-27]. Dostupné online. (francouzsky) 
  5. ↑ CAMPARDON, Émile. Liste des membres de la noblesse impériale dressée d'après les registres de lettres patentes conservés aux Archives nationales. 2. vyd. Svazek In-8°. [s.l.]: Société d'histoire de la révolution française, 1893. 189 s. Dostupné online. S. 41. (francouzsky) 
  6. ↑ a b c RÉVÉREND, vicomte Albert. Armorial du premier empire: titres, majorats et armoiries concédés par Napoléon Ier. [s.l.]: Au bureau de "L'Annuaire de la noblesse", 1894. 340 s. Dostupné online. Kapitola Chambon de Limoron, s. 201. (francouzsky) 
  7. ↑ ŠŤOVÍČEK, Michal. Železný maršál Louis Nicolas Davout. 1. vyd. Třebíč: Akcent, 2019. 480 s. ISBN 978-80-7497-262-1. S. 55. 
  8. ↑ FRAN_IR_057419 - Salle de lecture virtuelle. www.siv.archives-nationales.culture.gouv.fr [online]. Archives nationales [cit. 2024-11-27]. Dostupné online. (francouzsky) 
  9. ↑ FRAN_IR_057698 - Salle de lecture virtuelle. www.siv.archives-nationales.culture.gouv.fr [online]. Archives nationales [cit. 2024-11-27]. Dostupné online. (francouzsky) 
  10. ↑ a b Armorial Noblesse Empire. Kapitola Chambon. Heraldique-blasons-armoiries.com [online]. [cit. 2024-11-27]. Dostupné online. (francouzsky) 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • ŠŤOVÍČEK, Michal. Železný maršál Louis Nicolas Davout. 1. vyd. Třebíč: Akcent, 2019. 480 s. ISBN 978-80-7497-262-1. S. 55. 
  • CAPEILLE, Jean. Dictionnaire de biographies roussillonnaises. Perpignan: Imprimerie-Librairie catalane de J. Comet, 1914. 753 s. Dostupné online. Kapitola Chambon (Joseph), s. 124. (francouzsky) 
  • FRÉNAY, Étienne. Nouveau dictionnaire de biographies roussillonnaises, 1789-2011. Příprava vydání Gérard Bonet. Svazek 1. (A-L). Perpignan Pézilla-la-Rivière: Publications de l'Olivier, 2011. 699 s. (Histoire). ISBN 978-2-908866-41-4. Kapitola Chambon (Claude, Gaudérique, Joseph, Jérôme, baron de Limoron). (francouzsky) 
  • LIEVYNS, A.; VERDOT, Jean Maurice; BÉGAT, Pierre. Fastes de la Légion-d'honneur: biographie de tous les décorés accompagnée de l'histoire législative et réglementaire de l'ordre. Svazek 3. [s.l.]: Bureau de l'administration, 1844. 612 s. Dostupné online. (francouzsky) 
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Joseph_Chambon&oldid=24435821“