Josefa Humpalová-Zemanová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Josefa Humpalová–Zemanová
Josefa Humpalová–Zemanová (fotografie z roku 1895)
Josefa Humpalová–Zemanová (fotografie z roku 1895)
Rodné jménoJosefa Humpalová
Narození9. ledna 1870
Sušice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí23. dubna 1906 (ve věku 36 let)
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbeníOlšanské hřbitovy
Povoláníspisovatelka a novinářka
ChoťRobert Zeman
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Hrob Josefíny Hampalové-Zemanové na Olšanských hřbitovech (autorem náhrobku Stanislav Sucharda)

Josefa Humpalová–Zemanová, též Josephine Humpal-Zeman (9. ledna 1870 Sušice[1] - 23. dubna 1906 Praha) byla česko-americká feministka, činná jako novinářka, publicistka, redaktorka, zakladatelka časopisu Ženské listy a organizátorka ženského hnutí v Chicagu a v Praze. Ve Světovém kongresu žen v USA zaujímala pozici sekretářky.

Život[editovat | editovat zdroj]

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Jako dvouletá s rodiči emigrovala do Ameriky, do Chicaga. Roku 1881 se rodina vrátila do Čech, kde Josefína navštěvovala školu v Písku; po matčině smrti[2] v roce 1883 se rodina opět vrátila do Spojených států. V 17 letech se Josefína provdala za česko-amerického novináře Roberta Zemana, s nímž přesídlila do Clevelandu. Po sedmiletém manželství a úmrtí jejich jednoročního syna Benjamina manžela opustila. Svou životní krizi zprvu řešila vstupem do presbyteriánské církve a dále jako aktivistka feminismu.

Ve 23 letech začala studovat angličtinu, bibli, historii, psychologii a etiku na Women College, ženské větvi Western Reserve University v Clevelandu. Tehdy začala psát do krajanských novin a časopisů, pod pseudonymem M. A. Kalinová. Kritizovala bídné postavení amerických žen. Bojovala za zlepšení životních, vzdělávacích možností žen, v chudinské čtvrti Chicaga spoluzaložila vzdělávací ústav „Hull-House-Settlement“ a založila tam ženský časopis.[3] Bojovala i za zrovnoprávnění žen ve vědě.[4] Stala se členkou Světového kongresu žen ("The World Council of Women").

Světový kongres žen[editovat | editovat zdroj]

Roku 1893 vystoupila se svými tezemi na Světovém kongresu žen, konaném v rámci Světové výstavy v Chicagu. Dále spolu s Josefinou Náprstkovou organizovala pro tuto výstavu zápůjčku 200 českých výšivek. Vídeňský výbor rakousko-uherské výstavní účasti se obával, že popularita české expozice zastíní oficiální expozici monarchie, hrozil zákaz. Ženy celou kolekci výšivek před zahájením výstavy darovaly chicagskému muzeu, a tak bylo vystavení možné bez povolení.[5] Humpalová se pravidelně vracela do Prahy a své feministické názory šířila jak písemně, tak formou přednášek. Od roku 1901 s přednáškami systematicky objížděla česká města.

Ženské listy[editovat | editovat zdroj]

V Americe založila podle českého vzoru krajanský časopis Ženské listy, který začal vycházet 14. června 1894 zprvu jako čtrnáctideník a později jako měsíčník. Josefína vytvořila jeho koncepci a stala se jeho první redaktorkou. Brzy kolem sebe sdružila padesátku pokrokově smýšlejících a o emancipaci usilujících žen, s nimiž časopis roku 1898 proměnila na akciovou společnost, a tak stabilizovala jeho vydavatelský základ. Ženské listy začaly vycházet jako týdeník a zaujaly místo nejčtenějšího ženského časopisu. V polovině dubna roku 1901 vedení redakce předala své nástupkyni.[6] Zároveň se přestěhovala z Ameriky do Prahy, stala se dopisovatelkou Chicago Daily News, navázala styky s Eliškou Krásnohorskou a přispívala do českých Ženských listů. Psala anglicky i česky. Krátce před smrtí roku 1905 vydala v Šimáčkově nakladatelství svůj kritický cestopis o Americe (mj. s kapitolami Žena v Americe, Americké školství).

Úmrtí[editovat | editovat zdroj]

Zemřela po delší nemoci. Po pohřbu v Praze-Strašnicích byla pochována na Olšanských hřbitovech. Secesní náhrobní sochu ženy, nazvanou "Duše uniká", vytvořil Stanislav Sucharda.

Knihy[editovat | editovat zdroj]

  • Povídka mého života. (z angličtiny přeložila B. Hellerová). F. Šimáček Praha 1904
  • Amerika v pravém světle. F. Šimáček Praha 1905

Pozůstalost[editovat | editovat zdroj]

  • Písemnosti a obrazová dokumentace jsou uloženy v Národním muzeu - Náprstkově muzeu asijských, afrických a amerických kultur[7].

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnost Sušice
  2. Matriční záznam o úmrtí a pohřbu Anny Humpálové farnost Písek
  3. Ženské listy, příloha Nové pařížské módy, č. 23 z 1.12.1903
  4. Ženské listy XXX, č. 8-9, 1902, s. 149-150
  5. Světozor roč. XXVII, č.30 z 9.6.1894, s. 360
  6. Jan Habenicht, Dějiny Čechů amerických, St.Louis 1903, s. 611
  7. Archivovaná kopie. badatelna.eu [online]. [cit. 2020-01-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-06-20. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Miloslav Rechcigl jr: Czechs Won't Get Lost in the World, Let Alone in America: Portraits and Vignetts from the life of Czechs immingrants in America. Bloomington 2018.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]