Josef Ullmann (malíř)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Josef Ullmann
ak.mal. Josef Ullmann
ak.mal. Josef Ullmann
Narození13. června 1870
Nekmíř
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí31. května 1922 (ve věku 51 let)
Praha-Vinohrady
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolánímalíř
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Mařákovi žáci, zleva – Kalvoda, Langer, Sátra, Ullmann, Bubeníček, Lolek

Josef Ullmann (13. června 1870 Nekmíř[1]31. května 1922 Praha-Vinohrady[2]) byl český malíř – krajinář, žák Julia Mařáka na malířské Akademii v Praze.

Život[editovat | editovat zdroj]

Josef Ullmann se narodil v roce 1870 v obci Nekmíř na Plzeňsku. Jeho otec Josef Ullmann předčasně zemřel a rodina se přestěhovala do Plzně. Mladý Ullmann v Plzni absolvoval čtyř třídy reálného gymnázia a následně začal pracovat ve Škodově továrně jako úředník. Jeho kresebných pokusů si všiml ředitel podniku a na jeho doporučení odešel Ullmann v roce 1894 do Mnichova.

Jeho studim soukromé nebo oficiální na Královské akademii umění v Mnichově není jasné. J. Kubert (1986) uvádí studium u profesorů Augusta Finka (1846–1916), Johanna Hertericha (1843–1905) a B. Schmiedta (není dohledatelný). D. Veselská (2021) uvádí doložitelný zápis na Mnichovské akademii v r. 1896 u prof. Karla Rauppa (1837–1918). Hlavním představitelem mnichovské krajinářské školy byl prof. August Fink, který vedl krajinářský ateliér v letech 1889 až 1905. J. Ullmann byl po relativně dlouhou dobu ovlivněn jak jeho uměleckým výrazem, tak i výběrem krajinářských témat.

Z neznámých důvodů se s Mnichovem rozloučil a od roku 1897 se stal žákem pražské malířské Akademie. Nejprve nastoupil Ullmann k prof. M. Pirnerovi a od roku 1898 se dal zapsat do krajinářské školy prof. Julia Mařáka. V roce 1899 na Akademii úspěšně absolvoval. Vzpomínky na život pražské bohemy v okruhu restaurace "Monako", kterého se účastnil jako student i J. Ullmann, sepsal Karel Rélink v knize Pražská bohema (první vydání 1928). Dalším zdrojem poznání o studentském a mládeneckém životě J. Ullmanna jsou i vzpomínky Otakara Nejedlého.

Od roku 1900 byly Ullmannovy obrazy opakovaně reprodukovány ve Zlaté Praze a v dalších časopisech. Od roku 1902 se jeho obrazy začaly pravidelně objevovat na výstavách pořádaných Krasoumnou jednotou, Uměleckou besedou a Jednotou výtvarných umělců. V roce 1905 byl vybrán mezi autory reprezentující české výtvarné umění na IX. mezinárodní výstavě v Mnichově. V letech 1905 až 1922 byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes. Od roku 1907 byl dopisujícím členem vídeňského Hagebundu. V roce 1911 se Ullmann stal účastníkem tzv. Boronaliho aféry a inzultoval Bohumila Kubištu,[3] což mělo dohru před soudem. Ve stejném roce obdržel 3. cenu České akademie věd a umění. V následujících letech se Ullmann začal stranit společenského života a 31. května 1922 zemřel na rakovinu žaludku.

Pohřben byl na Vinohradském hřbitově.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Počáteční tvorba J. Ullmanna je ovlivněna výtvarným názorem profesora Mnichovské akademie A. Finka (např. Časné jaro, Předjaří a Rybník s rákosím) a Mařákovou školou (např. U Lochovic, V březině a Tůňka). Dle vzpomínek O. Nejedlého se Ferdinand Engelmüller vyjádřil o jeho rané tvorbě, že je to „mnichovská škola“. V dalších letech J. Ullmann postupně uvolňoval svůj rukopis a více pracoval s dynamickými doteky štětce (např. Po dešti). V některých obrazech dosahoval účinku impresionistické malby s důrazem na světlo a potlačení prostoru (Vesnické domky). V jiných obrazech, věren svému školení, je zachováno prostorové vidění, malba jako celek však dosahuje impresionistické uvolněnosti (např. Podzimní imprese a Zima). Dobová kritika, zejména pak Karel Čapek[4] a částečně i Karel Boromejský Mádl, poukazovala na stinné stránky jeho tvorby, kterou souborně představil na výstavě u Topiče v roce 1908. Dočasným východiskem z tvůrčí krize byl postupný příklon k impresionistické svěží barevnosti. Postupně se však v jeho obrazech stále více opakovaly vyzkoušené náměty. Romantické, či snad symbolistní téma povozu s kočím, bořícího se do neutěšené bahnité krajiny a směřujícího ke vzdáleným chátrajícím domkům, již vycházelo příliš vstříc špatnému dobovému vkusu.[zdroj?]

Samostatné výstavy[editovat | editovat zdroj]

  • Pardubice, červen 1906
  • Jičín, listopad 1907
  • Praha, Topičův salon, listopad – prosinec, 1908 (44 obrazů)
  • Mladá Boleslav, květen 1914
  • Praha, Rubešova galerie, prosinec 1914
  • Praha, Rubešova galerie, 1921
  • Praha, Středočeská galerie, červenec – září 1986 (společně s S. Lolkem, 33 obrazů)
  • Golčův Jeníkov, Goltzova tvrz, duben – červen 2012 (společně s O. Bubeníčkem, 59 obrazů)

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. Matriční záznam o úmrtí a pohřbu
  3. Ultranovoprimitivista contra antinovoprimitivista. S. 6. Moravské listy [online]. [cit. 2021-03-02]. S. 6. [1911-03-22 Dostupné online]. 
  4. ČAPEK, Karel. O umění a kultuře: Výstava Prací Josefa Ullmanna, s. 54-55 [online]. Československý spisovatel, 1984 [cit. 2021-06-14]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Čapek, Karel: Výstava prací Josefa Ullmanna. Snaha, 9. 12. 1908.
  • Kubert, Jan: Stanislav Lolek a Josef Ullmann. Středočeská galerie v Praze, 1986 (katalog výstavy).
  • MÁDL, K. B. Josef Ullmann (recenze výstavy). S. 119–120. Zlatá Praha [online]. [cit. 2021-03-02]. Roč. 1908/1909, čís. 10, s. 119–120. Dostupné online. </ref>
  • MÁDL, K. B. Josef Ullmann. S. 17. Národní listy [online]. 1908-11-29 [cit. 2021-03-02]. S. 17. Dostupné online. 
  • Neznámý autor: Neumělecká aféra mezi umělci. Čas, roč. 25, č. 81, 22. 3. 1911.
  • Neznámý autor: Nekrolog. Český svět, roč. 18, č. 43, s. 690 a 691, 20. 7. 1922.
  • Nejedlý, Otakar: Malířovy toulky po Evropě, Cejlonu a Indii. Praha: Nakladatelství československých výtvarných umělců, 1960.
  • Rélink, Karel: Pražská bohema. Praha: Nakladatelství Jelínek, 1944.
  • Veselská, D.: Impresionismus: Krajina barvy a světla, Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích, 2021 (str. 112).

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]