Josef Srb-Debrnov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Josef Srb - Debrnov
J. Mulač: Josef Srb Debrnov (1904)
J. Mulač: Josef Srb Debrnov (1904)
Narození 18. září 1836
Debrno
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 1. září 1904 (ve věku 67 let)
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbení Vyšehradský hřbitov
Národnost Češi
Alma mater Univerzita Karlova
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Srb-Debrnov (18. září 1836, Debrno[1]1. září 1904, Praha) byl český hudební historik a spisovatel.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se jako Josef Srb ve vesnici Debrno nedaleko Kralup nad Vltavou.[2] Vystudoval historii a slovanskou filologii na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze[2] a pracoval jako učitel, vychovatel či úředník ve spořitelně.[3] Od dětských let ve škole v Minicích, kdy se začal věnovat zpěvu, miloval hudbu.[3] Vedle civilního povolání se ale stále usilovněji věnoval hudbě, až se jiné profese vzdal a zapojil se zcela do pořádání hudebního života,[2] mj. jako spoluzakladatel, dlouholetý jednatel (1864–1865 a 1876–1891[3]) a klíčový organizátor činnosti pražského pěveckého spolku Hlahol. Stal se široce uznávaným hudebním historikem.

Pro svá literární díla používal jméno Josef Debrnov nebo Josef Srb-Debrnov. Přispíval do hudebních časopisů v Čechách i za hranicemi, přičemž se věnoval i hudební kritice, sestavil příručku o instrumentaci, napsal Dějiny hudby v Čechách a na Moravě (1891), tvořil hudební hesla pro Ottův slovník naučný. V rukopisné podobě zůstal jeho obsáhlý slovník hudebních umělců českých i zahraničních.[4] Méně úspěšně se věnoval také komponování (sbory, skladby pro violoncello).

Byl jedním z nejbližších přátel Bedřicha Smetany na sklonku skladatelova života, přátelil se i s Karlem Bendlem, Antonínem Dvořákem a mnoha dalšími. Jeho byt v Jirchářích se stal místem prvního provozování mnoha děl tehdejších skladatelů,[4] při němž často spoluúčinkoval jako hráč na violoncello.[3]

Při požáru Národního divadla zachránil a pak uchovával autografy Smetanových oper.[4]

Věnoval se též tvorbě textů k hudebním dílům, ať už k původním, zejména sborům, nebo překladům. Přeložil do němčiny libreto Prodané nevěsty,[2] Hubičky, Dvou vdov, Dvořákovy Vandy ,[3] Bendlovy Lejly[5] ad.

Zemřel po delší nemoci, pohřben byl na vyšehradském hřbitově[6].[4]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Výběr z hudebně-historického díla:

  • Dějiny konservatoře pražské, Praha, 1878
  • Varhanická škola v Praze, Dalibor, roč. III, 1881, s. 213-15
  • Instrumentace : stručný návod ku poznání nástrojův hudebních s dodavkem o hudbě komorní : s notovými příklady skladatelův českých, Praha, 1883
  • Poslední rok života B. Smetany, Dalibor, roč. VII, 1885, s. 177-180
  • Památník pražského Hlaholu, Sest. s Ferd. Tadrou, Praha, 1886
  • Dějiny hudby v Čechách a na Moravě, Praha, 1891
  • Z deníků Bedřicha Smetany, Praha, 1902

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnosti Minice
  2. a b c d CLAPHAM, John. Srb [Debrnov, Srb-Debrnov], Josef. In: Grove Music Online. [s.l.]: Oxford University Press Dostupné online.
  3. a b c d e ŠTĚDROŇ, Bohumír. Srb Josef. In: Československý hudební slovník osob a institucí. Praha: Státní hudební vydavatelství, 1965. Svazek druhý M-Ž. S. 582-584. (česky)
  4. a b c d Josef Srb-Debrnov. Národní listy. 1904-09-02, čís. 242, s. 2. 
  5. REITTEREROVÁ, Vlasta. Bendl, Karel [online]. Brno: Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity, rev. 2006-03-02 [cit. 2012-01-06]. Dostupné online. (česky) 
  6. hrob Josefa Srb-Debrnova na Vyšehradském hřbitově v Praze

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ČELEDA, Jaroslav. Smetanův druh sděluje. Praha: Ed. Menšl, 1945. 230 s.