Josef Pečírka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Josef Pečírka
Josef Pečírka (kreslil Karel Maixner)
Narození 11. října 1818
Jindice u Uhlířských Janovic
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 27. června 1870 (ve věku 51 let)
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbení Olšanské hřbitovy
Národnost Češi
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Pečírka (11. října 1818, Jindice[1] u Uhlířských Janovic27. června 1870, Praha) byl český lékař, pedagog, spisovatel a překladatel. Vystudoval medicinu, lékařské praxi se ale nevěnoval. Roku 1843 přispíval do Tylova časopisu Květy. Během revoluce 1848 byl členem studentské legie a deputace do Vídně. V roce 1850 podnikl cestu do Stockholmu, kde zkoumal české rukopisy; objevil zde např. Legendu o sv. Kateřině. V 50. letech působil jako učitel na gymnáziích v Praze a Jindřichově Hradci. Napsal a přeložil přes sto literárních prací, zejména učebnic, knih pro mládež a popularizačních spisů pro širokou veřejnost. Založil Pečírkův národní kalendář, v jehož vydávání později pokračovala vdova Marianna Pečírková.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se 11. října 1818 v Jindicích u Uhlířských Janovic, kde jeho otec působil jako zahradník na zdejším panství. Matka pocházela z Uhlířských Janovic, kam se rodina později přestěhovala a kde prožil dětství.[2] Studoval na staroměstském gymnáziu v Praze. V r. 1848 promoval na lékařské fakultě.[3] Již během studií se seznámil s řadou osobností vědy a kultury (např. František Palacký, Kašpar Šternberk, Pavel Josef Šafařík a Václav Hanka, pro které přepisoval české a latinské rukopisy).[2] Josef Kajetán Tyl ho podnítil k prvním literárním pracím, které uveřejnil r. 1843 v jeho Květech. V revolučním roce 1848 se stal centurionem (setníkem)[p 1] Akademické studentské legie, členem výboru Slovanské lípy, účastníkem deputace do Vídně a poslancem českého sněmu (který se nakonec nesešel).[3]

Ač lékař, tuto praxi neprovozoval, ale působil jako gymnazijní učitel — nejprve v Praze (1849-53), pak v Jindřichově Hradci (do r. 1856, propuštěn z politických důvodů). Roku 1850 byl zvolen mimořádným členem Královské české společnosti nauk a z jejího pověření podnikl cestu do Skandinávie. Během ní objevil ve Stockholmu rukopis Legendy o sv. Kateřině ze 13. století, který za přispění Karla Jaromíra Erbena r. 1860 vydal.[3] O cestě samotné podal obšírnou zprávu pro Časopis českého Museum.[2][p 2]

V letech 1851-52 rovněž redigoval Týdeník hospodářský. Po návratu z Jindřichova Hradce do Prahy 1856 – 1858 si doplňoval lékařské vzdělání a z těchto studií vznikl oblíbený spis Domácí lékař.[3] Od r. 1856 se převážně zabýval literární činností a jen zřídka prováděl lékařskou nebo i zvěrolékařskou praxi.

Ke konci života byl delší dobu vážně nemocný,[3] krátce před smrtí ho postihla těžká duševní choroba. Zemřel 27. června 1870 v Praze.[2]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

K literární činnosti jej povzbudil Josef Kajetán Tyl. Roku 1843 přispíval do Květů a po otevření českého divadla v pražské Růžové ulici přeložil několik her včetně tří oper.[2]

Celkem napsal přes sto prací v češtině a němčině. Zaměřil se zejména na učebnice, knihy pro mládež a popularizační spisy pro širokou veřejnost.[2]

Knižně vyšly např.:[4]

  • Jan Poctiwa : zábawná powjdka pro mladý i dospělý wěk (1844), podle německých a anglických zdrojů
  • Agata, čili, Průwodce žiwotem pro wzdělané panny (1846)
  • Wáclaw Nowák, aneb Sedlák, jak by měl býti : Hospodářská kniha obsahující důkladné poučení o tom, kterak může rolník nejwětssího užitku z polí a luk dosáhnouti, dobytek nejlepssím způsobem chowati, wčelařstwí, sstěpařstwí, zahradnictwí, winařstwí a lesnictwí s prospěchem hleděti (1847)
  • Vypsání živočichův (1849), učebnice
  • Nawedenj k štěpařstwj : poučenj o zakládánj sskolek, sstěpowánj, wysazowánj a ossetřowánj owocných stromů (1852)
  • Nerostopis pro nižší gymnasia a realní školy (1853)
  • Grundlinien der reinen Krystallographie (1853)
  • Grundlinien der Pflanzenkunde : Für Unter-Gymnasien und Realschulen (1855)
  • Paleček, to jest, Podivuhodné příhody a nehody skutečného Palečka (1857), podle francouzského originálu
  • Úplný dobytčí lékař, to jest, Zřetelné poučení o spráwném léčení wssech nemocí koňů, howězího, skopowého a wepřowého dobytka, psů i drůbeže : s přídawkem Kterak se má pomáhati při těžkém telení, hřebení a bahnění (1858 s reedicemi)
  • Bílá paní : národní pověst (1859)
  • Klíček štěpařský pro žáky národních škol (1861)
  • Domácí lékař : učení o člověku ve stavu zdravém i chorobném (1863 s několika reedicemi, např. r. 2003)
  • Pohádka o slepičce a o kohoutkovi (asi 1865)
  • libreto k opeře Švédové v Praze (1867), spoluautor: Emanuel František Züngel, hudba: Jan Nepomuk Škroup

Překlady:

Po roce 1864 vydával Pečírkův Národní kalendář na rok obyčejný a Pečírkův Národní kalendář velký na rok obyčejný.

Příbuzenstvo[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Viz např. PRAŽÁK, Josef Miroslav. Centurio. In: OTTO, Jan. Ottův slovník naučný. Praha: J. Otto, 1892. Dostupné online. Svazek 5. S. 301.
  2. PEČÍRKA, Josef. Zpráva o rukopisech českých v královské bibliotéce v Stokholmě se nacházejících. Časopis českého Museum. 1851, roč. 25, čís. 1, s. 76. Dostupné online [cit. 2012-12-02]. 

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnosti Solopysky
  2. a b c d e f Dr. Josef Pečírka. Květy. 1870-09-07, roč. 5, čís. 36, s. 286. Dostupné online [cit. 2012-12-02]. 
  3. a b c d e Dr. Josef Pečírka a Václav Č. Bendl. Národní listy. 1870-06-28, roč. 10, čís. 172, s. 2. Dostupné online [cit. 2012-12-02]. 
  4. Podle seznamu prací v NK ČR.
  5. Úmrtí. Národní listy. 1904-07-25, roč. 44, čís. 204, s. 2. Dostupné online [cit. 2012-12-02]. 
  6. PEČÍRKA, Jaromír. Univ. prof. dr. Ferdinand Pečírka †. Národní listy. 1922-01-18, roč. 62, čís. 18, s. 1. Dostupné online [cit. 2012-12-02]. 
  7. PRIMUSOVÁ, Adriana. Jaromír Pečírka (1891-1966), historik umění. Ústav dějin umění AV ČR, Praha 2003 (udu.cas.cz)
  8. a b Marianna Pečírková. Národní listy. 1904-07-25, roč. 44, čís. 204, s. 4. Dostupné online [cit. 2012-12-02]. 
  9. Generál MUDr. Jaromír Pečírka. Národní listy. 1933-03-16, roč. 73, čís. 53, s. 6. Dostupné online [cit. 2012-12-02]. 
  10. Dr. Ivan Pečírka mrtev. Národní politika. 1931-05-29, roč. 49, čís. 147, s. 10. Dostupné online [cit. 2012-12-02]. 
  11. REJSEK, Josef. Ivanovo srdce. Národní listy. 1931-06-10, roč. 79, čís. 151, s. 1. Dostupné online [cit. 2012-12-02]. 
  12. Úmrtím prof. Otakara Hejnice…. Národní listy. 1933-03-16, roč. 65, čís. 255, s. 5. Dostupné online [cit. 2012-12-02]. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]