Josef Kořínek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Josef Kořínek
Josef Kořínek
Narození 27. května 1829
Trojovice
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 14. srpna 1892 (ve věku 63 let)
Královské Vinohrady
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Národnost Češi
Ocenění Řád Františka Josefa
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Kořínek (27. května 1829, Trojovice14. srpna 1892, Královské Vinohrady[1]) byl český středoškolský profesor a klasický filolog. Přes třicet let vyučoval na gymnáziu v Jindřichově Hradci. Byl autorem latinské mluvnice a cvičebnice řečtiny. Připravil kritické vydání Alexandreidy, Rukopisu královédvorského a zelenohorského i prací Komenského. V jeho díle pokračoval jeho syn Josef Kořínek mladší (1861–1924).

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se 27. května 1829 v Trojovicích na Chrudimsku v chudé rodině. Po absolvování piaristického gymnázia v Litomyšli odešel roku 1851 do Prahy, kde tři roky studoval na univerzitě klasickou filologii; k jeho učitelům patřili Georg Curtius, František Ladislav Čelakovský a Jan Pravoslav Koubek.[2]

Z Prahy odjel roku 1854 do Banské Bystrice, kde se stal nejprve suplentem, později profesorem na gymnáziu. Chtěl se ale vrátit do Čech. Na vlastní žádost byl v roce 1857 přeložen na gymnázium do Jindřichova Hradce, kde působil 34 let (během let 1875 - 1882 byl rovněž ředitelem). Byl velmi aktivní, vedle klasických jazyků vyučoval i češtinu a francouzštinu a ve volném čase literárně tvořil.[2]

Svými pedagogickými výsledky, pílí, svědomitostí a literární tvorbou si získal respekt kolegů, studentů i odborné veřejnosti. Od biskupa Jirsíka dostal nabídku, stát se ředitelem nově zřizovaného budějovického gymnázia, nakonec ji ale nepřijal. Roku 1890 se stal dopisujícím členem České akademie věd a umění.[2] Byl rovněž členem Svatoboru.[3]

V roce 1891 odešel do důchodu; při té příležitosti byl oceněn rytířským křížem řádu Františka Josefa.[2] Po léčebném pobytu v Piešťanech se přestěhoval na Královské Vinohrady. Eliška Krásnohorská mu nabídla místo ředitele v dívčím gymnáziu „Minerva“, kvůli špatnému zdravotnímu stavu ale musel odmítnout. Zemřel 14. srpna 1892, pohřben byl v Jindřichově Hradci.[3]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Hlavním literárním dílem Josefa Kořínka byla Latinská mluvnice (1873 s reedicemi), učebnice pro nižší a střední třídy gymnázií. Používala se na všech gymnáziích v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, ale byla také přeložena do bulharštiny a stala se základním vzorem učebnice pro chorvatské školy.[2]

Jeho další prací v oboru klasické filologie je Cvičebná kniha ku překládání z češtiny na jazyk řecký pro vyšší gymnasijní třídy (1869, 1875).[2]

Kořínek rovněž kriticky upravil a připravil k vydání historické literární památky (skutečné či domnělé):[2]

Vydal i stručný životopis Komenského.[2]

Příbuzenstvo[editovat | editovat zdroj]

  • Syn Josef Kořínek mladší (1861–1924) byl také středoškolský profesor, klasický filolog a odborný spisovatel. Od druhé poloviny 90. let upravoval k dalším vydáním Latinskou mluvnici.[4]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o úmrtí a pohřbu
  2. a b c d e f g h N. Prof. Josef Kořínek. Světozor. 1892-04-01, roč. 26, čís. 20, s. 239. Dostupné online [cit. 2011-12-05]. 
  3. a b Úmrtí. Národní listy. 1892-08-16, roč. 32, čís. 225, s. 4. Dostupné online [cit. 2011-12-05]. 
  4. Úmrtí. Národní politika. 1924-08-24, roč. 42, čís. 234, s. 6. Dostupné online [cit. 2011-12-05]. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]