Josef Holub (kapitán)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Josef Holub
Narození 31. prosince 1885 Přemyšl
Přemyšl
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí říjen 1964 Praha (ve věku 79 let)
Praha ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Civilní činnost lodní důstojník
Vojenská kariéra
Hodnost major v. z.
Doba služby 1904–1918
Složka Císařská armáda, Československá armáda
Velel U-22, U-27, parník Legie
Války První světová válka

Major v. z. Josef Holub (31. prosince 1885 Přemyšl – říjen 1964 Praha) byl český voják a námořní kapitán Loďstva rakouské císařské armády, který se roku 1917 stal velitelem vojenské ponorky. Na ponorkách U-22 a U-27 vykonal celkem pět operačních plaveb, včetně své poslední, která je se svou délkou 97 dnů považována za nejdéle trvající operační plavbu ponorky v historii první světové války. Po vzniku Československa vstoupil do Československé armády a jako kapitán velel parníku Legie, první lodi pod československou vlajkou, která převážela na 1000 legionářů z Vladivostoku do Evropy. Roku 1920 z armády odešel do výslužby a stal se úředníkem, a posléze i ředitelem Legiobanky.

Život[editovat | editovat zdroj]

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v pevnostním městě Přemyšl v Haliči v rodině vojáka Císařské armády a správce zásobování pevnosti původem pocházejícího Týnce nad Labem nedaleko Kolína. V jeho dětství se rodina vrátila do Čech. Po vychození obecné školy studoval na pražském a brněnském německém gymnáziu a po pěti letech studia byl přijat na námořní akademii ve Fiume na Istrijském pobřeží. Tu dokončil 18. června 1904 a v hodnosti námořního kadeta (seekadett) byl přijat do řad do rakousko-uherského válečného loďstva.

V letech 1904 až 1906 sloužil na bitevních lodích Habsburg a Custozza, po úspěšném absolvování důstojnických zkoušek odplul k pobřeží Číny, kde rakousko-uherské loďstvo hlídkovalo po skončení boxerského povstání. Následně se navrátil do Dalmácie, kde letech 19081912 sloužil v hodnosti fregatního poručíka jako pobočník velitele pevnosti v Pule. Následně přijal funkci velitele strážních člunů na Dunaji.

Velitelem ponorky[editovat | editovat zdroj]

Dne 28. července 1914, když Rakousko-Uhersko vyhlásilo válku Srbsku. Holub absolvoval kurs pro velitele torpédových člunů, rok studia na vysoké škole ve Vídni (obor matematika a astronomie) a nakonec kurs pro ponorkové velitele. Navíc skvěle ovládal němčinu, italštinu, srbochorvatštinu a angličtinu. 29. června 1916 byl Holub jmenován velitelem ponorky U-21 (třída Havmanden), která však stále v loděnicí ve Fiume nebyla dokončena. Bylo mu tedy v zimě 1917 svěřeno velení nově postavené sesterské ponorky U-22, se kterou vykonal jedinou misi do Benátské zátoky, avšak bez nutnosti akce. 29. prosince 1917 pak převzal velení na podstatně větší a výkonnější ponorce U-27, která již za sebou měla několik plaveb pod velením kapitána Roberta Teufla von Fernlanda. Ve stejné době zde sloužili další z českých ponorkových kapitánů, například velitel U-2 a U-28 a Holubův přítel Zdenko Hudeček[1].

U-27[editovat | editovat zdroj]

Od ledna do konce léta 1918 vykonal Josef Holub s posádkou U-27 čtyři operační plavby, zejména v oblasti východního Středomoří, Egejského moře a pobřeží Řecka. Během své služby potopila několik ozbrojených válečných lodí, především však řadu obchodních a nákladních parníků a plachetnic, především pod řeckou, britskou či francouzskou vlajkou jakožto součást strategie hospodářského oslabování mocností Dohody a jejich spojenců. Holub se zde prokázal jako mimořádně schopný velitel. Na svém kontě má například inovativní postup při odhalování nepřátelských lodí, kdy u pobřeží Kréty vyslal dva muže na břeh ke zřízení signální stanice udávající z vyvýšeného stanoviště polohu okolo plujících lodí.

22. června 1918 vyplula posádka z Kotoru na svou čtvrtou hlídku. Odplula k řeckému souostroví, kde 9. července zastavila U-27 parník, na jehož palubě plul don Andreas Lopez de Vega, španělský velvyslanec v Athénách. Holub loď zastavil, vystoupil na palubu a po předložení diplomatické dokumentace loď propustil (loď byla nedlouho poté bez varování potopena německou U-65). Původně posádka zamýšlela návrat, ale kvůli nedostatku motorového oleje, nezbytně důležitého pro pohon ponorky musela tuto surovinu doplnit postupně na Kypru a v Bejrútu, kde díky posádce německé ponorky U-65 získala dost oleje na návrat do Kotoru. U-27 pak vyplula západně, proplula Otranským průlivem u břehů Itálie a 26. září 1918 dorazila do kotorského přístavu. Její plavba 97 dnů na moři je považována za nejdéle trvající operační plavbu ponorky v historii první světové války.

Po vzniku Československa[editovat | editovat zdroj]

Během vyhlášení samostatného Československa 28. října 1918 pobýval Holub na dovolené v Čechách. Již 1. listopadu se přihlásil do Československé armády, kde získal funkci referenta 34. (lodního) oddělení Ministerstva národní obrany a roku 1919 hodnost korvetního kapitána. Několikrát přitom čelil ústrkům pro svou službu Rakousku-Uhersku po celou dobu války. Stal se rovněž úředníkem a funkcionářem nově založené Legiobanky.

Začátkem roku 1920 byl vyslán do Vladivostoku, aby zde ve spolupráci s Václavem Girsou, V. Houskou a Vladimírem Hurbanem připravil půdu pro evakuační plán jednotek do vlasti námořní cestou. Vojska československých legií byla po uzavření separátního míru Ruska s mocnostmi Spolku pro návrat do vlasti nucena podstoupit tzv. Sibiřskou anabázi a vrátit se do posléze vzniknuvšího Československa přes Vladivostok a následně mořskou cestou kolem Asie do Evropy. Holub zajistil transport nákladu surovin pro vojáky vypravený z Terstu na palubách japonských lodí Šunko Maru a Liverpool Maru. Do Japonska rovněž osobně odjel, aby zde v Kóbe pro potřebu přesunu legionářů zprostředkoval koupi zámořské lodi Taikai Maru, nedávno vyrobené v loděnicích Učida v Jokohamě, za částku 45 219 763 francouzských franků z prostředků Legiobanky. Její název byl změněn na Legie, jejího velení se ujal Holub osobně. Jednalo se vůbec o první námořní loď pod československou vlajkou. Legie vyplula z Kobé, ve Vladivostoku nalodila jeden z posledních transportů, přibližně tisíc legionářů, a po zásobovacích zastávkách v přístavech Karatsu, Singapuru a Colombu, a proplutí Suezským průplavem dorazila koncem října 1920 do Terstu.

Holu následně odešel na neplacenou roční dovolenou, poté z důvodu svého malého uplatnění jako námořního důstojníka z armády odešel a se stal majorem v záloze. Nějakou dobu působil jako přednosta lodního oddělení. Stal se rovněž úředníkem Legiobanky, kde posléze zastával funkci ředitele.

Úmrtí[editovat | editovat zdroj]

Josef Holub zemřel v Praze v říjnu roku 1964 ve věku 79 let.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Die Kapitäne - CZ centrum série simulátoru Silent Hunter :: Zobrazit téma - Zdenko Hudeček. silenthunter.cz [online]. [cit. 2021-01-13]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]