Josef Hendrich (kněz)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jeho Milost
Josef Hendrich
Sídelní kanovník litoměřické kapituly
Kapitulní vikář
Kanovník Josef Hendrich dne 2. července 1977 v Litoměřicích
Kanovník Josef Hendrich
dne 2. července 1977 v Litoměřicích
Církevřímskokatolická
Období služby19751989
PředchůdceTomáš Holoubek
NástupceMilan Bezděk
ZnakZnak
Svěcení
Kněžské svěcení26. června 1949
světitel Štěpán Trochta
Osobní údaje
Datum narození21. srpna 1922
Místo narozeníRochov, ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Datum úmrtí9. července 1994
(ve věku 71 let)
Místo úmrtíMladá Boleslav, ČeskoČesko Česko
Místo pohřbeníBrozany nad Ohří, rodinný hrob
Národnostčeská
Povolánířímskokatolický duchovní
multimediální obsah na Commons
citáty na Wikicitátech
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Hendrich (21. srpna 1922 Rochov9. července 1994 Mladá Boleslav) byl český římskokatolický kněz, v letech 19741989 kapitulní vikář litoměřické diecéze.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se jako nejstarší ze tří dětí. Vystudoval gymnázium v Roudnici nad Labem a po maturitě byl přijat do kněžského semináře v Litoměřicích. Studia však musel přerušil, když byl za druhé světové války totálně nasazen v Berlíně. Po skončení války pokračoval ve studiích na pražském kněžském semináři až do roku 1948, kdy přešel zpět do Litoměřic. Tam svá studia dokončil a 26. června 1949 přijal z rukou Štěpána Trochty kněžské svěcení.

Poté se stal kaplanem v Liberci (19491950) a následně působil jako duchovní správce v Jablonném v Podještědí (od 1. července 1950 do 31. května 1958), odkud excurrendo spravoval také farnosti Jítrava a Rynoltice, poté v Kováni (19581959) a v Březně (19591966). V roce 1966 se stal administrátorem arciděkanství v Mladé Boleslavi, administrátorem excurrendo farnosti Kosmonosy a okrskovým vikářem mladoboleslavského vikariátu; působil zde i po jmenování kapitulním vikářem až do 80. let.

Ač byl v počátcích své kněžské služby biskupem Trochtou v roce 1949 na základě mexických fakult tajně jmenován sekretářem oblastního vikariátu Liberec (zahrnujícího tehdejší vikariáty Frýdlant, Jablonec nad Nisou, Jablonné v Podještědí a Liberec), později patřil ke kněžím nejvíce spolupracujícím s komunistickým režimem. Od 28. září 1972 byl kanovníkem Katedrální kapituly u sv. Štěpána v Litoměřicích, a to II. kanovníkem svatoštěpánským.

Od 10. dubna 1974 byl kapitulním vikářem litoměřické diecéze, v letech 19771984 byl předsedou české části Sdružení katolických duchovních Pacem in terris a od února 1980 jedním z místopředsedů celostátního Sdružení katolických duchovních Pacem in terris. Při jednáních mezi československou vládou a Vatikánem byl opakovaně prosazován jako vládní kandidát na úřad biskupa. Za svou činnost v Pacem in terris v roce 1985 obdržel vyznamenání Za zásluhy o výstavbu. V letech 19771989 byl evidován jako agent Státní bezpečnosti s krycím jménem Primas.[1] Kapitulním vikářem zůstal až do 27. srpna 1989, kdy byl vysvěcen nový litoměřický biskup Josef Koukl. Poslední léta svého života strávil na Mladoboleslavsku, pohřben byl v Brozanech nad Ohří do rodinného hrobu 15. července 1994. Po sametové revoluci byl v církevních kruzích obhajován, a to dle zprostředkovaného svědectví například i ze strany biskupa Otčenáška.

Epilog[editovat | editovat zdroj]

Jeho postava byla ztvárněna Richardem Metznarowskim ve filmu Zapomenuté světlo z roku 1996 (s Boleslavem Polívkou jako vesnickým farářem v hlavní roli). Ač tato postava není ve filmu konkrétně pojmenována (objevuje se vždy pouze jako anonymní kapitulní vikář nejmenované diecéze), zvolený herec je Hendrichovi fyzicky velmi podobný, a scény s touto postavou byly natáčeny v litoměřické biskupské rezidenci. Nicméně podle svědectví pamětníků nebyl Hendrich ve skutečnosti tak temnou postavou, jak jej ztvárnil film, spíše se snažil v rámci dané společenské situace pracovat pro církev a pomáhal věřícím.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Archivovaná kopie. www.users.qwest.net [online]. [cit. 2009-04-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-04-05. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]