Josef Habsbursko-Lotrinský
| Josef Habsbursko-Lotrinský | |
|---|---|
| Uherský palatin | |
 Josef Habsbursko-Lotrinský | |
| Doba vlády | 1796 – 1847 |
| Narození | 9. března 1776 Florencie |
| Úmrtí | 13. ledna 1847 (ve věku 70 let) Budapešť, tehdy Budín |
| Pohřben | Hrobka palatinů v Budapešti |
| Předchůdce | Alexandr Leopold Habsbursko-Lotrinský |
| Nástupce | Štěpán Habsbursko-Lotrinský |
| Manželky | I. Alexandra Ruská II. Hermína z Anhalt-Bernburg-Schaumburg-Hoymu III. Marie Dorotea Württemberská |
| Potomci | Alexandrine Hermína Habsbursko-Lotrinská Štěpán František Viktor Františka Marie Alžběta Alexandr Alžběta Františka Marie Josef Karel Ludvík Marie Jindřiška |
| Dynastie | Habsbursko-Lotrinská |
| Otec | Leopold II. |
| Matka | Marie Ludovika Španělská |
| Podpis |  |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Josef Antonín Jan Baptista Habsbursko-Lotrinský (9. března 1776 Florencie – 13. ledna 1847 Budapešť tehdy Budín) byl rakouský arcivévoda a uherský palatin. Jeho rodiči byli rakouský císař a český král a uherský král Leopold II. a Marie Ludovika Španělská.
Mládí[editovat | editovat zdroj]
Narodil se jako deváté dítě toskánskému velkovévodovi Leopoldovi a Marii Ludovice Španělské. Mládí prožil ve Florencii. Učil se jazyky a domluvil se německy, italsky, latinsky a francouzsky. Jeho učiteli byli hrabě Fridrich Manfredini a F. A. Zeiller, který ho učil právnímu oboru.[1] Roku 1790, po zvolení Josefova otce císařem, přesídlila rodina do Vídně.
Uherský palatin[editovat | editovat zdroj]
V roce 1795 se stal, po smrti svého staršího bratra Alexandra, uherským místodržitelem a o rok později byl uherským sněmem zvolen za palatina. Tuto funkci zastával půl století až do své smrti. Zasloužil se o hospodářský a kulturní rozvoj země. V napoleonských válkách se třikrát stal vrchním velitelem ozbrojeného odporu tamní šlechty. Roku 1840 přispěl k propuštění opozičních vůdců Miklóse Wesselényiho a Lájose Kossutha.[1]
Rozvoj země[editovat | editovat zdroj]
V roce 1802 podpořil vznik uherského národního muzea. Byl pro založení školy pro důstojníky, nazvané Ludoviceum, která byla uvedena do provozu v roce 1835. Na výstavbu Uherské akademie věd věnoval 10 000 zlatých.[1] Za jeho vlády byla roku 1827 v Uhrách vybudovaná první železnice a roku 1830 založena Uherská komerční banka. V roce 1844 založil v tehdejší Pešti technickou univerzitu. Na svých alcsutských statcích měl velmi dobře fungující hospodářství.
Na budínském hradě nechal postavit hrobku, do které byli do roku 1944 pohřbíváni členové Josefské linie Habsbursko-Lotrinské dynastie.[2] V roce 1869 byl v Budapešti odhalen na jeho počest pomník v nadživotní velikosti, který je umístěn na tamním, po něm pojmenovaném náměstí.
Zemřel v lednu roku 1847 v Budíně a pohřben byl v Budapešti.
Manželky a potomci[editovat | editovat zdroj]
1.manželka (1799) Alexandra Pavlovna (1783–1801)
- Alexandrine (*/† 8. března 1801)
2.manželka (1815) Hermína z Anhalt-Bernburg-Schaumburg-Hoymu (1797–1817)
- Hermína Amálie Marie Habsbursko-Lotrinská (14. září 1817 – 13. února 1842), abatyše Tereziánského ústavu šlechtičen na Pražském hradě
- Štěpán František Viktor (14. září 1817 – 19. února 1867), uherský palatin v letech 1847–1848, svobodný a bezdětný
3.manželka (1819) Marie Dorotea Württemberská (1797–1855)
- Františka Marie Alžběta (30. července 1820 – 23. srpna 1820)
- Alexandr (6. června 1825 – 12. listopadu 1837)
- Alžběta Františka Marie (17. ledna 1831 – 14. února 1903),
- ⚭ 1847 Ferdinand Karel Viktor Rakouský-Este (20. července 1821 – 15. prosince 1849)
- ⚭ 1854 Karel Ferdinand Rakousko-Těšínský (29. července 1818 – 20. listopadu 1874)
- Josef Karel Ludvík (2. března 1833 – 13. června 1905), ⚭ 1864 Klotylda Sasko-Kobursko-Saalfeldská (8. července 1846 – 3. června 1927)
- Marie Henrieta (23. srpna 1836 – 19. září 1902), ⚭ 1853 Leopold II. Belgický (9. dubna 1835 – 17. prosince 1909), belgický král od roku 1865 až do své smrti
- Portréty manželek palatina Josefa
-
Velkokněžna Alexandra -
Princezna Hermína -
Princezna Marie Dorotea
.jpg)
Dílo[editovat | editovat zdroj]
- József nádor iratai (Spisypalatina Josefa), 3 sv. (I. 1792–1804, II. 1805–1807, III. 1807–1809), vyd. Sándor Domanovszky, Budapest, 1925–1935, 769, 888, 959 str. (Fontes Historiae Hungariae Aevi Recentoris).
Vývod z předků[editovat | editovat zdroj]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c HAMANNOVÁ, Brigitte. Habsburkové. Životopisná encyklopedie. Praha: BRÁNA, Knižní klub, 1996. 408 s. ISBN 80-85946-19-X. S. 186.
- ↑ Hamannová str. 187.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- HAMANNOVÁ, Brigitte. Habsburkové. Životopisná encyklopedie. Praha: Brána ; Knižní klub, 1996. 408 s. ISBN 80-85946-19-X. S. 186–187.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef Habsbursko-Lotrinský na Wikimedia Commons - Genealogie
| Předchůdce: Alexandr Leopold |
.png){kind=small}
|
Uherský palatin 1796 – 1847 |
|
Nástupce: Štěpán František Viktor |
