Josef František Karas

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Josef František Karas
Narození4. prosince 1876
Tišnov
Úmrtí9. února 1931 (ve věku 54 let)
Dluhonice
Povoláníspisovatel, novinář
DětiVilma Volková
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
J. F . Karas: Na Žižkově válečném voze (obálka Věnceslav Černý, 1923)

Josef František Karas (4. prosince 1876, Tišnov[1]9. února 1931, Dluhonice) byl moravský novinář a spisovatel historických románů, přezdívaný Moravský Jirásek.

Život[editovat | editovat zdroj]

Hrob Josefa Františka Karase a dcery Vilmy Volkové

Narodil se v rodině tkalce Josefa Karase (1840–1922) a jeho manželky Kateřiny, rozené Klinkáčové (1933–1891).[2][3]

Zájem o historii v něm probudil už ve škole v Tišnově učitel dějepisu. V letech 1889–1891 studoval na gymnáziích v Brně (z I. gymnázia přestoupil na II. brněnské gymnázium); po dvou letech, kdy dobře prospíval z dějepisu a latiny, ale z dalších předmětů mu hrozilo propadnutí, studium ukončil. Protože mu zemřela matka a příbuzní odmítli ho dále podporovat, musel se živit sám. Učil se zámečníkem a knihařem, roku 1893 odešel do Prahy. Zde se stal stavebním úředníkem a současně se vzdělával v knihovnách a archivech. Pokoušel se psát, ale své pokusy pálil, i když ho Jaroslav Vrchlický pobízel k další práci. V době pražského pobytu se přátelil i s Jakubem Arbesem.[4] V roce 1896 se vrátil do Tišnova, kde přijal zaměstnání v advokátní kanceláři. Poté, co utratil dědictví po matce, byl jako pobuřující element z Tišnova vyhoštěn a přijal místo v mramorových lomech v Nedvědici.[5]

Roku 1900 se v Moravských Knínicích oženil se svou celoživotní partnerkou Františkou Nasadilovou († 1939 Hutisko-Solanec),[6] [7]se kterou měl dceru Vilmu Volkovou a syna. Dcera byla spisovatelka a národopisná pracovnice, věnující se moravskému Valašsku. Po třech letech bez zaměstnání byl v letech 1904–1914 redaktorem různých moravských periodik; poté žil v Hutisku jako spisovatel z povolání, redaktorem se opět stal roku 1919.

Moravská města Tišnov, Brno, Moravská Ostrava, Olomouc, Valašské Meziříčí, Kroměříž, Přerov jsou životními stanice jednoho z nejoblíbenějších moravských spisovatelů.[2] Od roku 1926 pobýval osaměle v Dluhonicích. V letech 1912–1913 a 1924–1931 byl členem Moravského kola spisovatelů. Zemřel v Dluhonicích, byl slavnostně pohřben v Přerově, jeho ostatky byly roku 1982 přemístěny na Valašský Slavín.

Posmrtné připomínky[editovat | editovat zdroj]

  • V roce 1961 byl František Josef Karas jmenován čestným občanem Tišnova in memoriam[6]
  • Karasovo divadlo, amatérské divadlo v Tišnově, nese spisovatelovo jméno od roku 1950[8]
  • František Josef Karas je od roku 1982 pohřben na Valašském Slavíně, do společného hrobu byla později uložena jeho dcera Vilma Volková
  • Obecní knihovna v Hutisku–Solanci nese od roku 1932 jméno Karasova, na budově bývalé školy je pamětní deska.[9]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Z rozsáhlého Karasova díla (databáze Národní knihovny ČR uvádí 232 položek [roku 2022]) jsou nejtypičtější historické romány, povídky a divadelní hry odehrávající se na Moravě (především na Valašsku a v okolí Brna), případně díla, která se na Moravě neodehrávají, ale jejich hrdinou byl Moravan. Studiem doby a snahou vychovávat navazoval na Jiráska, dobrodružný děj byl inspirován díly Waltera Scotta, Alexandra Dumase a Henryka Sienkiewicze.[5]

Psal též pod pseudonymem Karel Tišnovský.

Knižní vydání (výběr)[editovat | editovat zdroj]

Posmrtná vydání (výběr)[editovat | editovat zdroj]

  • Když se mrtví vracejí: román – nakladatel neznámý, 1936
  • Kamení: povídky a nálady – Praha, F. Švejda, 1938
  • Ondra Foltýn: román z osmnáctého věku – Praha: Za svobodu, 1946 a Ostrava: Profil, 1985
  • Velká Morava: Historický obraz časů Methodějových – Opava, Ad. Tománek, 1947
  • Tišnov mého dětství a mládí: výběr z rukopisných pamětí – Tišnov: Městský národní výbor, 1981
  • Strašidla: román z časů pobělohorského temna – Slavičín, Město Slavičín, 2004

Divadelní hry (výběr)[editovat | editovat zdroj]

  • Kosové: čtyřaktová veselohra – Praha, Švejda, 1912
  • Bulharsko vítězící: hra o vojně na Balkáně v pěti obrazech – Praha, Švejda, 1913
  • Zakletý princ: loutková hra o 3 jednáních. Praha: P. Plaček, 1916
  • Kostnické plameny: historická hra o životě a utrpení Mistra Jana Husa ve 3 obrazech – Praha, Švejda, 1918
  • Bělohorská mračna: historická hra o čtyřech dějstvích – Praha, F. Švejda, 1920
  • Mučedník Brixenský: hra ve 4 obrazech ze života Karla Havlíčka Borovského – Praha, F. Švejda, 1921?
  • Náš pan Franc: žertovná hra z robotných časů o 4 dějstvích – Praha, F. Švejda, 1924

Filmografie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriky – ACTA PUBLICA. www.mza.cz [online]. [cit. 2022-09-15]. Dostupné online. 
  2. a b J. F. Karas. www.digitalniknihovna.cz [online]. [cit. 2022-09-15]. Dostupné online. 
  3. Matriky – ACTA PUBLICA. www.mza.cz [online]. [cit. 2022-09-15]. Dostupné online. 
  4. SEDLÁK, B. Rod a mládí J. F. Karasa. In: Josef František Karas, k desátému výročí úmrtí spisovatele. Praha: Kontribučenská záložna, 1941. Dostupné online. S. 10–11.
  5. a b Josef František Karas. In: FORST, Vladimír. Lexikon české literatury 2/II K–L. Praha: Academia, 1993. ISBN 80-200-0469-6. S. 659–661.
  6. a b Josef František Karas – moravský Jirásek. Tišnovské noviny [online]. 2017-12 [cit. 2020-10-12]. Dostupné online. 
  7. Františka Karasová-Nasadilová. S. 28. Tisk a novináři 1939–1940. S. 28.
  8. Josef František Karas [online]. Karasovo divadlo [cit. 2020-10-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-09-14. 
  9. BLAHOVÁ, Ludmila. Obecní knihovna Hutisko-Solanec. S. 41–42. Duha [online]. Podzim 2006 [cit. 2020-10-06]. S. 41–42. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]