Josef František

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Josef František
Josef František
Josef František
Datum narození 7. října 1914
Místo narození Otaslavice, Rakousko-Uhersko
Datum úmrtí 8. října 1940 (ve věku 26 let)
Místo úmrtí Cuddington Way (Surrey), Anglie
Příslušnost Československé letectvo, Polské letectvo, Royal Air Force
Služba 1936 – 1940†
Hodnost četař délesloužící/sierźant (Polské letectvo)/Sergeant (Royal Air Force)
(plukovník in memoriam)
Jednotky 303. stíhací peruť
Války

Druhá světová válka

Vítězné souboje 17 jistých
Vyznamenání Stužka řádu Virtuti Militari V. třídy řád Virtuti Militari (Vojenské cti) 5. stupně
Stužka Distinguished Flying Medal s rozetkou spony za opakované udělení Distinguished Flying Medal se sponou

Četař Josef František (7. října 1914, Otaslavice8. října 1940, Ewell, Anglie) byl český stíhací pilot, letecké eso bitvy o Británii ve druhé světové válce.

Život[editovat | editovat zdroj]

Do československého letectva vstoupil v roce 1936. Roku 1938 se stal stíhacím pilotem sloužícím u 40. letky v Praze-Kbelích. Po okupaci Československa (15. března 1939) uprchl do Polska stejně jako mnoho jiných československých letců. Mnoho z nich pokračovalo dále do Francie, protože nebyli přijati do polského vojenského letectva, ale František se s několika druhy rozhodl zůstat a připojit se k polskému (vojenskému) letectvu.

Během německo-polské války v září 1939, po německém vpádu do Polska, František plnil průzkumné a spojovací úkoly v neozbrojeném cvičném letadle RWD-8. Ve dnech 19. a 20. září napadl německé kolony ručními granáty. Ve středu 20. září byl sestřelen, ale nouzově přistál a byl obětavě zachráněn polskými piloty jiného letounu, kteří pod nepřátelskou palbou přistáli opodál. V pátek 22. září dostal František za úkol stáhnout se zbývajícími letadly jednotky do Rumunska. Jako mnoha jiným polským pilotům se mu podařilo uprchnout z rumunského internačního tábora a v říjnu 1939 se nakonec dostal až do Francie.

Ve Francii se František rozhodl zůstat raději se zbývajícími Poláky namísto toho, aby se připojil k československému letectvu (pravděpodobnou příčinou byl konflikt s jedním českým důstojníkem, jenž se ho pokoušel zavřít pro porušení subordinace). Není jasné, zda podnikal ve Francii stíhací lety nebo zda zde sestřelil nějaké letadlo. V té době zahraniční letci často bojovali pod pseudonymem, aby ochránili své rodiny v obsazených zemích před pronásledováním gestapa. Někteří svědkové se zmiňovali o deseti nebo jedenácti sestřelených letadlech, ale žádné oficiální francouzské ani polské dokumenty tuto skutečnost nepotvrzují. Pokud se nepodaří zjistit jméno, pod kterým František ve Francii vystupoval, patrně nepůjde jeho tamní působení objasnit.[zdroj?] Většina historiků možnost, že by František ve Francii dosáhl jakéhokoliv sestřelu, spíše zpochybňuje.[zdroj?] Podle dostupných dokumentů se do frontového nasazení nedostal a pravděpodobně působil v zázemí jako zalétávací pilot.[1] Nicméně očitý svědek,[zdroj?] přímý účastník a taktéž letec, Josef Balejka, tvrdí, že Josef František sestřelil nad Belgií a Champagní během tří týdnů deset německých letounů.[2]

Po pádu Francie se František dostal do Spojeného království a byl přiřazen k 303. stíhací peruti na letišti Northolt, kde létal na stíhačkách Hawker Hurricane Mk.I. Letka se poprvé dostala do akce v závěrečné fázi bitvy o Británii. Prvním (jistým) vítězstvím četaře Františka byla 2. září 1940 německá stíhačka Messerschmitt Bf 109E. Ve vzduchu se občas svévolně vzdaloval od sestavy perutě a vyhledával příležitost bojovat s nepřítelem na vlastní pěst. Touto metodou sice dosahoval vzdušných vítězství, ale současně snižoval obranyschopnost vlastní formace. Velitelé peruti,[p 1] S/Ldr Kellett a Urbanowicz, jej nakonec prohlásili za „hosta perutě“, a dovolili mu operovat samostatně.[3] Během měsíce září dosáhl 17 jistých sestřelů německých letadel a jednoho pravděpodobného a stal se nejlepším spojeneckým pilotem celé bitvy o Británii. Mnohokrát bojoval proti mnohem početnějšímu nepříteli. Posledního vítězství dosáhl 30. září 1940.

V úterý 8. října 1940 se v 9:40, při návratu z hlídkového letu, Františkův Hurricane Mk.I R4175 (RF-R) zřítil v Cuddington Way v Ewellu. Důvody havárie se nepodařilo objasnit. Podle jedné teorie asi prováděl prvky letecké akrobacie blízko bydliště svého děvčete, podle jiných pamětníků na něm v té době byly patrné příznaky vyčerpání a únavy z boje. Je možné, že příčinou havárie byla kombinace obou těchto faktorů.

Byl pohřben na hřbitově polského letectva v Northwoodu. Za svého života i posmrtně byl oceněn mnoha vyznamenáními, mezi jinými řádem Virtuti Militari (Vojenské cti) 5. stupně, dvakrát obdržel britskou Distinguished Flying Medal se stužkou (tedy podruhé udělenou) jako vůbec první cizinec.

In memoriam byl povýšen nejprve do polské hodnosti podporucznik (16. července 1941) a po osvobození republiky na nadporučíka (1. února 1947). 1. června 1991 pak byl posmrtně povýšen do hodnosti plukovníka.[1]

Po roce 1989 byl také na počest tohoto pilota pojmenován prostějovský aeroklub sídlící na vojenském letišti, kde bylo vojenské letecké učiliště.

Dne 28. 10. 2015 mu byl prezidentem republiky Milošem Zemanem udělen Řád Bílého lva in memoriam.

Citáty[editovat | editovat zdroj]

Byl to pilot jaký ještě neexistoval před ním a již nebude existovat. Sám se pouštěl do boje s přesilou, létal sám, zákeřně přepadal Němce. Byl nejlepším střelcem, co stiskl spoušť na kulomety, to sestřelený Němec. Létal s láskou a odvahou, byl to největší hrdina v bitvě o Anglii.
— Witold Żyborski, pobočník velitele 303. peruti[1]
... jeho tichá, chladnokrevná a skromná osobnost v sobě skrývá rozeného a nemilosrdného stíhače.
— Keith Park, velitel 11. skupiny Fighter Command.[1]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Velení v perutích RAF tvořených exulanty ze zemí evropského kontinentu bylo zpočátku na úrovni peruť a letka sdíleno mezi důstojníkem RAF a důstojníkem ze země původu příslušníků jednotky.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d RAJLICH, Jiří. FRANTIŠEK Josef. In LÁNÍK, Jaroslav, a kol. Vojenské osobnosti československého odboje 1939-1945. Praha : Ministerstvo obrany České republiky-Agentura vojenských informací a služeb (AVIS), 2005. ISBN 80-7278-233-9. S. 76.
  2. Josef Balejka: Pod ochranou Panny Marie Svatohostýnské, Lípa, Vizovice 1995, ISBN 80-86093-25-5, str. 33
  3. OLSON, Lynne; CLOUD, Stanley. A Question of Honor: The Kościuszko Squadron: Forgotten Heroes of World War II. New York, Toronto : Alfred A. Knopf - Random House (Canada), 2003. ISBN 0-375-41197-6. Kapitola "The Credit That Is Their Due", s. 157. (anglicky)  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]