Josef Cukr

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Pater
Josef Cukr SJ
řeholní kněz
Josef Cukr 21. dubna 2007 v Bohosudově na pouti vikariátů litoměřické diecéze.
Josef Cukr 21. dubna 2007 v Bohosudově
na pouti vikariátů litoměřické diecéze.
Církev římskokatolická
Znak Znak
Zasvěcený život
Institut jezuité
Osobní údaje
Datum narození 3. ledna 1917
Místo narození Boršice, Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Datum úmrtí 26. června 2014
(ve věku 97 let)
Místo úmrtí Velehrad, ČeskoČesko Česko
Povolání římskokatolický duchovní
Řády a ocenění Medaile Za zásluhy
Cena ÚSTR za svobodu, demokracii a lidská práva
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Cukr SJ (3. ledna 1917 Boršice26. června 2014 Velehrad) byl český římskokatolický kněz, jezuita, člen protinacistického odboje a politický vězeň nacismu a komunismu.

Život[editovat | editovat zdroj]

Za druhé světové války se účastnil odposlouchávání porad gestapáckých agentů ve špatně zajištěném bytě a předávání získaných informací odboji. Od 22. července 1944, ještě jako scholastik,[1] byl zatčen a po brutálních výsleších, při nichž přišel o velkou část zubů, byl vězněn v Terezíně a na Pankráci. V květnu 1945 se podílel na pražském povstání. Po válce studoval na Heythrop College v Anglii a poté se vrátil do Československa. V roce 1950 byl nejprve v rámci akce K internován v koncentračním klášteře v Bohosudově a poté přiřazen k PTP. V roce 1953 byl zatčen a ve vykonstruovaném procesu odsouzen za údajnou velezradu a špionáž k 11 letům vězení. Nejprve byl vězněn na Mírově, posléze musel pracovat v koncentračních táborech u uranových dolů na Jáchymovsku. Propuštěn byl v roce 1960. Dne 24. září 1968 byl litoměřickým biskupem Štěpánem Trochtou, který se vrátil z komunistického vězení, s okamžitou platností ustanoven administrátorem farního úřadu v Bohosudově a excurrendo farního úřadu v Krupce, okres Teplice.

Po sametové revoluci obnovil poutní místo Bohosudov. V roce 1999 mu prezident Václav Havel udělil Medaili Za zásluhy I. třídy.

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

V roce 2013 mu byla udělena Cena Václava Bendy.[2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. LARISCH, Jan; KRATOCHVÍL, Jakub. Naši pastýři 1938 – 1945. [s.l.]: Miroslav Kalousek, 2017. 224 s. S. 8. 
  2. Slavnostní předání Ceny Václava Bendy 2012 [online]. Ústav pro studium totalitních režimů, 2013 [cit. 2017-06-04]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]