Josef Baják

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Josef Baják
Narození20. února 1906
Přerov
Úmrtí3. prosince 1980
Přerov
BydlištěPřerov
Alma materAkademie výtvarných umění v Praze
Povolánísochař, medailér
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Baják (20. února 1906 Přerov – 3. prosince 1980 Přerov)[1] byl český sochař a medailér.[2]

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se do rodiny železničního zřízence, později strojvůdce Josefa Bajáka jako předposlední z pěti dětí. Už v mládí se v něm projevoval výtvarný talent, rád kreslil. První odborné znalosti se naučil v sochařských dílnách v Čechách i na Moravě. V letech 1920–1928 pracoval jako pomocník v dílnách přerovského sochaře Františka Mádleho. Základy sochařského řemesla posléze získal studiem na sochařské a kamenické škole v Hořicích. Zde se seznámil především s technickou stránkou tohoto oboru.[3][4]

V letech 1931–1934 dále studoval obor portrétista a medailér na Akademii výtvarných umění v Praze u profesora Otakara Španihela.[5] Po studiích v roce 1934 se vrátil zpět do Přerova, kde již zůstal a tvořil po zbytek života. Na dlouhou dobu zde byl jediným sochařem.[1]

Charakteristika tvorby[editovat | editovat zdroj]

V počátcích jeho tvorby mu bylo inspirací ženské tělo. Řadu let se například zabýval námětem „Leda s labutí“. Zhotovil mnoho ženských a dívčích torz a postav. V aktech, ale i portrétech vycházel z realistického až citově zabarveného sochařského projevu. Význačnou část jeho tvorby představují právě portréty. Portrétované osoby neztvárňoval pouze povrchně, ale snažil se o jejich oduševnění. Jeho portrétní díla se vyznačují jednoduchou formou s maximální výrazovou potencí. Počítal s individuálními zvláštnostmi každé tváře. Důležité pro něj bylo pochopení nitra zobrazovaného člověka. Za svůj život vytvořil rozsáhlou galerii „hlav“, mezi nimiž jsou vědci, umělci, spisovatelé, ale i neznámé osoby.[6]

Rodinný hrob na hřbitově v Přerově

Pro své rodné město Přerov vytvořil desítky plastik, pamětních desek, plaket a medailí. Jeho díla se nachází přímo v ulicích města, na místním hřbitově nebo uložena, popřípadě vystavena v muzeu J. A. Komenského.[7]

Podstatná je rovněž jeho medailérská tvorba, v níž dosáhl zvláště vysoké úrovně. Jeho medaile jsou uloženy ve sbírkách galerií nejen v Česku, ale i po celém světě.[8] Mezi jeho nejlepší práce v tomto oboru patří například medaile Jana Amose Komenského, která je současně ztvárněním nejvyššího přerovského ocenění – Cena města Přerova. Toto ocenění je udělováno výjimečným osobnostem, jež dosáhly vynikajících výsledků v různých oblastech činnosti, např. v hudbě, výtvarném umění, literární činnosti, vzdělávání apod., a přispěly k šíření dobrého jména města Přerova.[9]

Za svůj život vystavoval jak na domácí (Praha, Brno, Přerov), tak i evropské výtvarné scéně (Paříž, Wroclaw, Schwerin, Bad Elster). Stal se členem Sdružení výtvarných umělců moravských.[10]

Tvorba Josefa Bajáka vyplývá ze života, je realistická, ale nikoli popisná. Odráží skutečnost a citovost svého tvůrce.[11] Své práci sochaře se věnoval až do své smrti. Zemřel 3. prosince 1980.[8] Pohřben je na městském hřbitově v Přerově.[12]

Výběr děl vytvořených pro město Přerov[editovat | editovat zdroj]

  • Medaile J. A. Komenského, oboustranná, ražená v Kremnici
  • Medaile 20. let přerovského povstání, oboustranná plaketa, bronz, ražená v Kremnici
  • Pamětní deska hudebního skladatele J. Čapka Drahlovského, bronz 1936, Jateční ulice, Přerov
  • Pamětní deska dr. V. Skaláka, bronz, 1947, Riegrova ulice, Přerov
  • Znak města Přerova, kámen, 1955, ZDŽ Jeremenkova ulice, Přerov
  • Portrét Boženy Němcové str. 7 celá

Práce v muzeu J. A. Komenského[editovat | editovat zdroj]

  • Poprsí Přemysla Otakara II., pat. Sádra
  • Poprsí Viléma z Pernštějna, pat. Sádra
  • Poprsí J. A. Komenského, pat. Sádra
  • Poprsí J. Blahoslava, pat. Sádra
  • Poprsí Karla Staršího ze Žerotína, pat. Sádra

Díla na Přerovském hřbitově[editovat | editovat zdroj]

  • Hlava matky, mramor
  • Konec cesty, drobná plastika, bronz
  • Ruka muže držícího trnovou korunu, bronz

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b PAVELKOVÁ, Anna. Sochař Josef Baják. Minulost Přerovska. [s.l.]: [s.n.], 1992. S. 69. 
  2. ↑ HAIMAN, Petr. Slovník autorů a zhotovitelů mincí, medailí, plaket, vyznamenání a odkazů se vztahem k Čechám, Moravě, Slezsku a Slovensku (1505-2005). 1. vyd. Praha: Libri, 2006. ISBN 80-7277-324-0. S. 23. 
  3. ↑ SEHNÁLKOVÁ, Kristina. Sochař Josef Baják ve světle archivních pramenů Státního okresního archivu Přerov a uměleckohistorického fondu Muzea Komenského v Přerově. Sborník Státního okresního archivu v Přerově. [s.l.]: [s.n.] S. 86. 
  4. ↑ PAVELKOVÁ, Anna. Josef Baják: náčrt života a díla: (katalog výstavy k 60.narozeninám). Přerov: Vlastivědný ústav v Přerově Městský národní výbor v Přerově. [s.l.]: [s.n.], 1965. S. 3. 
  5. ↑ FIŠMISTROVÁ, Věra. Vzpomínka k nedožitým devadesátým narozeninám přerovského akademického sochaře Josefa Bajáka. Přerovské Echo. 1996, roč. 5, čís. 2, s. 1. 
  6. ↑ PAVELKOVÁ, Anna. Josef Baják: náčrt života a díla (katalog k 60. narozeninám). Přerov: Vlastivědný ústav v Přerově Městský národní výbor v Přerově, 1965. S. 7. 
  7. ↑ FIŠMISTROVÁ, Věra. Vzpomínka k nedožitým devadesátým narozeninám přerovského akademického sochaře Josefa Bajáka. Přerovské Echo. 1.2.1996, roč. 5, čís. 2, s. 1. 
  8. ↑ a b FIŠMISTROVÁ, Věra. Vzpomínka k nedožitým devadesátým narozeninám přerovského akademického sochaře Josefa Bajáka. Přerovské echo. 1.2.1996, roč. 5, čís. 2, s. 1. 
  9. ↑ S.R.O, as4u cz. Cena města Přerova. Město Přerov [online]. [cit. 2021-04-19]. Dostupné online. 
  10. ↑ PAVELKOVÁ, Anna. Sochař Josef Baják. Přerov: Minulost Přerovska, 1992. S. 70. 
  11. ↑ PAVELKOVÁ, Anna. Josef Baják: náčrt života a díla (katalog výstavy k 60. narozeninám. Přerov: Vlastivědný ústav v Přerově Městský národní výbor v Přerově, 1965. S. 10. 
  12. ↑ S.R.O, as4u cz. Hroby významných osobností na městském hřbitově. Město Přerov [online]. [cit. 2021-04-19]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HAIMANN, Petr. Slovník autorů a zhotovitelů mincí, medailí, plaket, vyznamenání a odznaků se vztahem k Čechám, Moravě, Slezsku a Slovensku (1505-2005). 1. vyd. Praha: Libri, 2006.
  • PAVELKOVÁ, Anna. Josef Baják: náčrt života a díla:[katalog výstavy k 60. narozeninám]. Přerov: Vlastivědný ústav v Přerově Městský národní výbor v Přerově, 1965. 25 s., [19] s. obr. příl. : il., portréty; 21 cm.
  • FIŠMISTROVÁ, Věra. Vzpomínka k nedožitým devadesátým narozeninám přerovského akademického sochaře Josefa Bajáka. Přerovské echo, roč. 5, č. 2 (01.02.1996), s. 1.
  • LUKEŠ, Kamil. Josef Baják: sochař, jehož díla vycházela ze života : Pro město Přerov vytvořil desítky plastik, pamětních desek, plaket a medailí. Nové Přerovsko, roč. 21, č. 25, s. 12, il. (22.06.2012).
  • PAVELKOVÁ, Anna. Sochař Josef Baják. Minulost Přerovska 1992, s. 69-70
  • SEHNÁLKOVÁ, Kristina. Sochař Josef Baják ve světle archivních pramenů Státního okresního archivu Přerov a uměleckohistorického fondu Muzea Komenského v Přerově. Sborník Státního okresního archivu v Přerově, s. 86-104 (2006). ISSN 1214-4762

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Josef_Baják&oldid=23825369“