Josef Bárta (malíř)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Josef Bárta
Josef Bárta v malířském ateliéru (asi 1902)
Josef Bárta v malířském ateliéru (asi 1902)
Narození14. června 1864
Praha
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí15. března 1919 (ve věku 54 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolánímalíř, grafik a výtvarník
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Bárta (14. června 1864 Praha[1]15. března 1919 Praha[2][3]) byl český malíř a grafik.

Život[editovat | editovat zdroj]

Josef Bárta se narodil 14. června 1864 v Praze. Studoval na pražské malířské Akademii u prof. M. Pirnera, u kterého dle Almanachu AVU absolvoval v roce 1898. Dle Prokopa Tomana a nekrologu v Národní politice studoval (od r. 1896) u prof. Julia Mařáka. Jeho jméno však není uvedeno mezi 43 žáky J. Mařáka v katalogu k výstavě „Julius Mařák a jeho žáci“ (NG v Praze, 1999). Zřejmě se jednalo o studium privátní. Tuto verzi nepřímo potvrzuje Viktor Šuman (1929), který uvádí, že Jos. Bárta podědil leptářské náčiní po J. Mařákovi. Časopis Besedy lidu publikuje v roce 1902 (č. 42/1902) kresbu uhlem V malířském ateliéru, která je zřejmě vlastní podobiznou autora.

V letech 1898–1900 byl Jos. Bárta krátce členem SVU Mánes. V dalších letech pak byl členem Výtvarného odboru Umělecké besedy, se kterou vystavoval od r. 1899. Jeho panoramatický lept Praga Caput Regni byl členskou prémií Umělecké besedy v r. 1904.

V letech 1907 až 1910 maloval společně J. Ullmannem a J. Fürstem v Kamenném Přívozu a Mlíkojedech. Zřejmě v tomto období začíná tvořit v duchu Ullmannova impresionismu.

Spolu s Fr. Bartošem tvořil loutky pro Loutkové divadlo Orelské jednoty v Červeném Kostelci a dekorace pro Loutkové divadlo Kroužku přátel mládeže, Pardubice (1918).

Zemřel na tuberkulózu v Praze dne 15. března 1919 a je pohřben na Olšanských hřbitovech. V nekrologu v Národních listech je Josef Bárta považován za jednoho z prvních, kdo u nás pracoval v technice barevného leptu. Posmrtná prodejní výstava byla uspořádána na Královských Vinohradech U Šlajsů (umělecký závod T. M. Šlajse). F. X . Harlas ve své vzpomínce popisoval vznik vystaveného obrazu Sen, který měl Josef Bárta v roce 1914, noc před vyhlášením mobilizace (Lidové noviny, 8. 4. 1919).

Dílo a účast na výstavách[editovat | editovat zdroj]

Není známa raná tvorba Josefa Bárty před studiem na pražské Akademii, kterou absolvoval až ve svých 34 letech. Zřejmě tuto tvorbu (i dle "dětské" signatury) může reprezentovat obraz Pole s havrany. Zajímavostí je i nedatovaná kopie obrazu J. Mařáka Vnitřek lesa. Světozor v letech 1897 a 1898 reprodukoval jeho kartony s náboženskou tematikou ze studijních let u prof. Pirnera a K. M. Čapek-Chod je příznivě hodnotil. Stejný umělecký kritik (Světozor, 25. 11. 1898) se pochvalně vyjadřoval i k perokresbě Podobizna. Jos. Bártu uváděl jako žáka prof. Pirnera a srovnával jej s kvalitami spolužáka Maxe Švabinského. Vliv M. Pirnera a preraffaelistů je patrný zejména v raných ženských figurálních a portrétních obrazech (např. V rozjímání). Dle Prokopa Tomana byl autorem portrétů několika významných osobností: skladatele Antonína Dvořáka (lept z r. 1905), starosty Prahy Vladimíra Srba, spisovatele a skladatele Václava Juda Novotného.

V roce 1899 na vánoční výstavě Umělecké besedy se prezentoval akvarelem Podobizna. Na výstavě Krasoumné jednoty v roce 1900 vystavil perokresbu Pohled na Prahu. Ve Zlaté Praze (11. 12. 1903) nesmlouvavý umělecký kritik K. B. Mádl k příležitosti Vánoční výstavy Umělecké besedy napsal: „Jos. Bárta svědomitě a vytrvale v leptu a oleji zpracovává večerní obraz pohledu na Malou Stranu s Hradčany a v leptech zajisté je světelným efektům tmící se panoramy víc práv, než li ve velké, dost těžké malbě.“ O několik let později (21. 5. 1909) již chválil: „V grafice, rovněž nepříliš četné, Jos. Bárta učinil pokrok podobně jako v malbě: kresbu uvolnil, tóny změkčil a procítil.“ Je otázkou, v jakém roce maluje obraz citlivé barevnosti Léto na vsi inspirovaný obrazy Ant. Hudečka a Ant. Slavíčka z okořského období.

Na vánoční výstavě Umělecké besedy v roce 1904 Jos. Bárta vystavil lept Hradčany a velký obraz Prahy. F. X. Harlas (Osvěta, č. 1, s. 83) jej pozitivně hodnotil: „Bárta vystavil velký obraz Prahy, pohled ze svého ateliéru na Pražský most, Malou Stranu a Hradčany za večerních červánků. Úchvatný pohled na tuto část města s hladinou Vltavy v popředí, ... jest tu podán s přesvědčivou zaníceností, ... se zjevným citem pro nevšední krásu obrysů a pro poesii vzduchové nálady.“ Zřejmě ze stejného období okolo roku 1905 je i technicky a kompozičně zdařilý obraz Josefa Bárty Lesní imprese, který prozrazuje vliv J. Mařáka a byl vystaven v Galerii Kroupa na výstavě "Julius Mařák a jeho žáci" (r. 2012).

Okolo r. 1908 dokončil velký olej s tématem tzv. baignades – Koupající se hoši (165 × 194 cm), který architekt Jan Kotěra umístil do haly nově postavené vily ministra veřejných prací Karla Marka. Na Jubilejní výstavě Krasoumné jednoty v Praze v r. 1908 byl zastoupen oleji Vrby a Staroměstské náměstí. Český svět (21. 4. 1911) publikoval pohled do interiéru jarní výstavy Krasoumné jednoty v Rudolfinu s obrazem Jos. Bárty (téma pražského tržiště).

Ve zralém období jeho spíše dekorativně cítěná tvorba reflektovala vlivy impresionismu a secese a byla blízká pojetí K. Langera a J. Ullmanna (např. Dáma v parku, Podzimní procházka parkem, Letní krajina, V aleji, Rákosí a Podzimní cestou).

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Čapek-Chod, K. M.: Máti Boží se spasitelem, Světozor, roč. 31, č. 23, s. 276, 16. 4. 1897.
  • Čapek-Chod, K. M.: Svatá Ludmila, Světozor roč. 31, č. 44, s. 528, 10. 9. 1897.
  • Čapek-Chod, K. M.: Ježíš přítel dítek, Světozor, roč. 32, č. 41, s. 490, 28. 6. 1898.
  • Umění a věda - Malíř Josef Bárta, Národní politika, 1904, roč. 22, č. 59, s. 25.
  • Neznámý autor: Úmrtí, Národní listy, roč. 59, č. 63, s. 2, 17. 3. 1919.
  • Harlas, F. X.: Sen, Lidové noviny, roč. 27, č. 98, s. 5, 8. 4. 1919.
  • Kol. autorů: Julius Mařák a jeho žáci. Litomyšl: Galerie Kroupa, 2012, s. 28-29.
  • Toman, P. H.: Nový slovník československých výtvarných umělců. Praha: Rudolf Ryšavý, 1936.
  • Šuman, V.: Julius Mařák a jeho škola. Praha: Jednota umělců výtvarných, 1929.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]