Josef Ambrož Gabriel

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Dr. Josef Ambrož Gabriel

Poslanec Českého zemského sněmu
Ve funkci:
1861 – 1874[1]

Starosta Sušice
Ve funkci:
1861 – ???

Narození 4. prosince 1820
Loučová
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 8. července 1880 (ve věku 59 let)
Bechyně
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Choť Marie Podlipská
Příbuzní Josef Podlipský (švagr)
Alma mater Karlo-Ferdinand. univerzita
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Josef Ambrož Gabriel (4. prosince 1820 Loučová[2][3][4]8. července[5] 1880 Bechyně[6][3][4]) byl rakouský právník, spisovatel a politik české národnosti z Čech, v 60. a 70. letech 19. století poslanec Českého zemského sněmu a starosta Sušice.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Narodil se na statku v Loučové na národnostní hranici. Usedlost získal jeho dědeček roku 1789. Josef Ambrož Gabriel vychodil obecnou školu v Sušici. Roku 1832 nastoupil na gymnázium v Klatovech.[7] Pak odešel do Prahy, kde roku 1837 začal studovat filozofii, později práva na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze.[7] Roku 1847 získal titul doktora práv.[3] Už během studií se pohyboval ve vlasteneckých kruzích. Mezi jeho přátele patřili Josef Kajetán Tyl nebo Karel Havlíček Borovský.[7]

Veřejně se angažoval během revolučního roku 1848. 11. března 1848 se stal členem Svatováclavského výboru. Jako náhradník za nemocného Františka Augusta Braunera byl členem druhé české deputace do Vídně. Byl také sekretářem spolku Slovanská lípa.[3] V Sušici založil jeho pobočku Slovanská lípa pod Svatoborem.[7] Roku 1850 se stal starostou akademického řečnického spolku.[3]

V roce 1850 se jeho manželkou stala Marie Podlipská, sestra dr. Josefa Podlipského.[8] Oddávajícím byl vlastenecký kněz Josef Šmidinger, svědkem Karel Havlíček Borovský.[7] Tehdy odešel z Prahy a bydlel až do roku 1856 jako soukromník v Sušici. V roce 1859 po smrti svého otce převzal správu statku v rodné Loučové. Spoluzaložil Hospodářskou jednotu pro Písecko.[3][4]

Po obnovení ústavního systému vlády počátkem 60. let se zapojil i do politiky. V roce 1861 byl zvolen starostou Sušice.[3][4] Na radnici zavedl české úřadování. Za jeho éry proběhla výstavba kanalizace, byla postavena nová tzv. Volšovská silnice do Červených Dvorců.[7]

V zemských volbách roku 1861 byl zvolen na Český zemský sněm, kde zastupoval kurii venkovských obcí, obvod Sušice, Kašperské Hory.[9] Uváděl se jako nezávislý český kandidát.[10] Mandát zde obhájil ve volbách v lednu 1867[11] a volbách v březnu 1867.[12]

V srpnu 1868 patřil mezi 81 signatářů státoprávní deklarace českých poslanců, v níž česká politická reprezentace odmítla centralistické směřování státu a hájila české státní právo.[13] V rámci tehdejší české pasivní rezistence mandát přestal vykonávat a byl ho zbaven pro absenci v září 1868.[14] Zvolen byl manifestačně znovu v září 1869.[15] Uspěl rovněž v řádných zemských volbách roku 1870[16] a zemských volbách roku 1872.[17] Pokračující česká pasivní rezistence vedla k dalšímu zbavení mandátu a následné manifestační opětovné volbě v doplňovacích volbách roku 1873.[18] V dalších doplňovacích volbách roku 1874 se ovšem již mezi poslanci neuvádí.

Názorově se profiloval jako liberál. Národní listy v nekrologu přičítají jeho vypuzení ze Sušice klerikální agitaci. Od roku 1875 působil jako notář v Bechyni. Byl i publicisticky a literárně činný. Spolupracoval na Riegrově slovníku naučném. Přispíval do Havlíčkova Šotka, do časopisů Lumír a Poutník od Otavy. Přeložil některé francouzské divadelní hry. V roce 1861 se podílel na pátém vydání Lomnického Naučení mladému hospodáři. Vydal Slovník francouzsko-český, Historický kalendář nebo Historicko-topografický popis okolí sušického.[4][3]

Zemřel v červenci 1880. V návalu melancholie vypil otrávený nápoj a spáchal sebevraždu.[4]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Josef Ambrož Gabriel publikoval též pod pseudonymy a šiframi Ambrož, Sušický, Ambrož Šumavský, Loučovský aj.[8]

Překlady[editovat | editovat zdroj]

  • J. A. G. Jais: Krásné powjdky k wzdělánj rozumu a osslechtěnj srdce rozmilých djtek (vydal Martin B. Neureuter, Praha, 1840) Zobrazení exemplářů s možností jejich objednání
  • Veselohra u okna - fraška v jednom jednání (spolu se Strakonickým dudákem J. K. Tyla vydal Jarosl. Pospíšil, Praha)
  • Učenec, činohra ve dvou jednáních (z francouzského podle Scribe a Morvela,vydal Jarosl. Pospíšil, Praha, 1862)9

Vlastní (knižně)[editovat | editovat zdroj]

  • Jiřinky - Sbírka besedních čtení (vlastním nákladem, Praha, 1849)
  • Hrad Kašperk, historicko-topografický nástin (vydala Kat. Jeřábková, Praha, 1857)
  • Hrad Rábí, historicko-topografický nástin (vydala Kateřina Jeřábková, Praha, 1859)
  • Počátek a postup Spolku lidumilného, roku 1814 v královském městě Sušici založeného (vydal Ant. Renna, Praha, 1861)
  • Der königliche Wald Hwozd oder das Gebiet der königlichen Freibauern im Böhmerwalde (vydal Josef Ambrož, Praha, 1864)
  • Slovník francouzsko-český. Sešit 1, A - Bigène (vydal I.L. Kober, Praha, 1866)
  • Královské město Sušice a jeho okolí, aneb, Popis všech v okresu Sušickém ležících měst, městeček, vesnic, kostelů, hradů a tvrzí, všech zemských panství a statků (nákladem vlastním, Praha, 1868)
  • Vodolenka, historicko-balneografický nástin lázní Vodolenských u Sušice (nákladem vlastním, Klatovy, 1872)
  • Člowěk a knihy, přednášeno ponejprw w druhé podzimní besedě studentské dne 11. listopadu 1846 (kresba a typografická úprava Cyrila Boudy, vydal Emanuel Hladík, Praha, 1939)

Časopisecky[editovat | editovat zdroj]

Přispíval do řady časopisů, jako Česká včela, Květy, Lumír, Posel z Prahy a dalších.[8]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Zejména v 70. letech se dlouhodobě na práci sněmu fakticky neúčastnil.
  2. Matriční záznam o narození a křtu farnost Petrovice
  3. a b c d e f g h LIŠKOVÁ, Marie. Slovník představitelů zemské samosprávy v Čechách 1861-1913. Praha: SÚA, 1994. 379 s. Dostupné online. ISBN 8085475138. S. 73. (česky) 
  4. a b c d e f Úmrtí. Národní listy. Červenec 1880, roč. 20, čís. 165, s. 2. Dostupné online. 
  5. dle matriky zemřelých zemřel Josef Gabriel 7. července 1880
  6. Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnost Bechyně
  7. a b c d e f Josef Ambrož Gabriel - oddaný patriot sušický [online]. susickenoviny.cz [cit. 2016-04-10]. Dostupné online. (česky) 
  8. a b c FORST, Vladimír. Lexikon české literatury, Osobnosti, díla, instituce, A-G. Praha: Academia, 1985. ISBN 80-200-0797-0. Kapitola Josef Ambrož Gabriel, s. 782-783. 
  9. http://www.psp.cz/eknih/1861skc/stenprot/002schuz/s002008.htm
  10. Národní listy 21. 3. 1861, http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowPageDoc.do?id=6086915&picp=&it=&s=djvu
  11. http://www.psp.cz/eknih/1867skc/1/stenprot/002schuz/s002003.htm
  12. http://www.psp.cz/eknih/1867_69skc/1/stenprot/001schuz/s001004.htm
  13. Osvědčení poslancův českých. Národní noviny. Srpen 1868, čís. 37, s. 1. Dostupné online. 
  14. http://www.psp.cz/eknih/1867_69skc/2/stenprot/020schuz/s020006.htm
  15. http://www.psp.cz/eknih/1867_69skc/3/stenprot/006schuz/s006001.htm
  16. http://www.psp.cz/eknih/1870skc/1/stenprot/002schuz/s002001.htm
  17. http://www.psp.cz/eknih/1872skc/1/stenprot/002schuz/s002001.htm
  18. http://www.psp.cz/eknih/1872skc/2/stenprot/003schuz/s003001.htm

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]