Josef Špaček (politik KSČ)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
RSDr. Josef Špaček
Poslanec České národní rady
Ve funkci:
1969 – 1969
Poslanec Federálního shromáždění (SN)
Ve funkci:
1969 – 1969
Poslanec Federálního shromáždění (SL)
Ve funkci:
1990 – 1992
Stranická příslušnost
ČlenstvíKSČ
OF
ČSSD

Narození7. srpna 1927
Malín
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí11. července 2004
Brno
ČeskoČesko Česko
Alma materVŠ ÚV KSČ
Profesepolitik
OceněníŘád 25. února
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Josef Špaček (7. srpna 1927 Malín - 11. července 2004 Brno[1]) byl český a československý politik Komunistické strany Československa, jedna z hlavních osobností reformního proudu v KSČ za pražského jara v roce 1968, poslanec České národní rady a Sněmovny národů Federálního shromáždění na počátku normalizace, pak odstaven z politických funkcí. Po roce 1989 politicky aktivní, poslanec Sněmovny lidu Federálního shromáždění za Občanské fórum, respektive Klub Obroda, později člen ČSSD.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Politická kariéra před rokem 1968[editovat | editovat zdroj]

K roku 1969 se původní profesí uvádí jako skladník, bytem Praha. Absolvoval Vysokou politickou školu ÚV KSČ a byl funkcionářem KSČ na okresní, krajské i ústřední úrovni. Byl mu udělen Řád 25. února II. stupně a vyznamenání Za zásluhy o výstavbu.[2] Na přelomu 50. a 60. let zastával post vedoucího organizačně politického oddělení Krajského výboru KSČ v Brně, tedy fakticky druhou nejvlivnější pozici v kraji po 1. tajemníkovi, jímž byl Martin Vaculík. Společně s ním vytvořili funkcionářské duo, které se profilovalo jako reformní a otevřené nedogmatickým názorům. Po odchodu Vaculíka ho pak v 60. letech Špaček na vedoucím postu vystřídal.[3] Setrval zde do července 1968. V prvních měsících roku 1968 jako vedoucí tajemník KV KSČ v Jihomoravském kraji nebyl nakloněn projektu československé trojfederace a odmítal tlak na státoprávní řešení moravské otázky. Pak ho v čele krajské organizace strany vystřídal Jaroslav Šabata, jenž byl v tomto ohledu vstřícnější.[4]

Politická kariéra během pražského jara[editovat | editovat zdroj]

Jeho politická kariéra vyvrcholila koncem 60. let 20. století za pražského jara. Ve jedné z vedoucích pozic ve straně tehdy nahradil Jiřího Hendrycha, jenž byl spojen s předchozím vedením Antonína Novotného. Špaček patřil k nejbližším spolupracovníkům Alexandra Dubčeka.[3][5] Podílel se aktivně na přípravě vzniku české komunistické strany, jejíž utvoření bylo zamýšleným produktem federalizace Československa a profiloval se jako jasný stoupenec demokratizace.[6]

XIII. sjezd KSČ ho zvolil za člena Ústředního výboru Komunistické strany Československa. Vysočanský sjezd KSČ v srpnu 1968 ho ve funkci potvrdil. Z funkce byl uvolněn k 26. září 1969. V období leden 1968 - duben 1969 byl navíc členem předsednictva ÚV KSČ, od března do dubna 1968 a znovu o srpna 1968 Do května 1969 byl navíc členem Sekretariátu ÚV KSČ. V období březen - duben 1968 a srpen 1968 - květen 1969 zastával rovněž funkci tajemníka ÚV KSČ.[7]

Po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa se nejprve na zasedání Předsednictva ÚV KSČ jasně postavil proti okupaci a pomohl prosadit protiokupační rezoluci.[8] Následně byl dočasně unesen okupačními jednotkami a v SSSR se pak pod nátlakem účastnil jednání, jehož výsledkem byla legalizace invaze (Moskevský protokol).[3]

Po provedení federalizace Československa usedl v lednu 1969 do Sněmovny národů Federálního shromáždění. Do federálního parlamentu ho nominovala Česká národní rada, kde rovněž zasedal. Ve federálním parlamentu setrval do prosince 1969, kdy rezignoval na křeslo.[9]

Odchod z politiky za normalizace a návrat po roce 1989[editovat | editovat zdroj]

V roce 1970 byl vyloučen z KSČ. Za normalizace působil v opozici v kruzích blízkých Alexanderu Dubčekovi. Chartu 77 nepodepsal. Aktivní byl v 80. letech v hnutí reformních komunistů Klub za demokratický socialismus Obroda.[3]

Po sametové revoluci se vrátil do politiky. Ve volbách roku 1990 byl zvolen do Sněmovny lidu Federálního shromáždění za Občanské fórum, respektive za Klub Obroda, později v průběhu funkčního období se zapojil do Klubu poslanců sociálně demokratické orientace. Ve FS setrval do voleb roku 1992. Pak byl členem České strany sociálně demokratické. V jihomoravské ČSSD působil v 90. letech jako asistent Václava Grulicha.[3][10]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Špaček, Josef, 1927-2004 [online]. katalog.svkul.cz [cit. 2012-04-06]. Dostupné online. (česky) [nedostupný zdroj]
  2. Návrh poslanců dr. Štrougala, dr. Kučery, Pospíšila, Erbana, dr. Císaře a druhů na volbu sedmdesáti pěti poslanců Sněmovny národů Federálního shromáždění podle čl. 147 písm. b) ústavního zákona č. 143/1968 Sb., o československé federaci [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-04-06]. Dostupné online. (česky) 
  3. a b c d e Muž Pražského jara Josef Špaček očima Jaroslava Šabaty [online]. radio.cz [cit. 2012-04-06]. Dostupné online. (česky) 
  4. Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 486. (česky) 
  5. Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 464. (česky) 
  6. Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 499, 511. (česky) 
  7. Přehled funkcionářů ústředních orgánů KSČ 1945 - 1989 [online]. www.cibulka.net [cit. 2012-04-06]. Dostupné online. (česky) 
  8. Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 500. (česky) 
  9. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-04-06]. Dostupné online. (česky) 
  10. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-04-06]. Dostupné online. (česky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]