Josef Macek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tento článek je o historikovi a poslanci KSČ. Další významy jsou uvedeny na stránce Josef Macek (rozcestník).
Akademik PhDr. Josef Macek, DrSc.
Poslanec Národního shromáždění ČSSR
Ve funkci:
1964 – 1968
Poslanec Federálního shromáždění (SL)
Ve funkci:
1969 – 1969
Stranická příslušnost
ČlenstvíKSČ (-1970)
Narození8. dubna 1922
Řepov
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí10. prosince 1991 (ve věku 69 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Profesepolitik a historik
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Josef Macek (8. dubna 1922 Řepov – 10. prosince 1991 Praha) byl český historik-medievista a československý politik Komunistické strany Československa.

Tématem jeho studií bylo nejprve husitské hnutí, později italská renesance a jagellonské období v českých zemích. Působil také jako poúnorový poslanec Národního shromáždění ČSSR a Sněmovny lidu Federálního shromáždění.

Život[editovat | editovat zdroj]

Po únoru 1948 se jako mladý komunista stal předním režimním historikem. V šedesátých letech ve své práci z marxistických pozic ustupoval.

Ve volbách roku 1964 byl zvolen za KSČ do Národního shromáždění ČSSR za Jihomoravský kraj. V Národním shromáždění zasedal až do konce volebního období parlamentu v roce 1968.[1][2] K roku 1968 se profesně zmiňuje coby ředitel Historického ústavu ČSAV z obvodu Brno.[3]

XII. sjezd KSČ ho zvolil kandidátem Ústředního výboru KSČ. XIII. sjezd KSČ ho zvolil za člena ÚV KSČ. Na funkci rezignoval v říjnu 1969.[4] Na přelomu let 1967-1968, při jednání ÚV KSČ o odchodu Antonína Novotného z postu prvního tajemníka strany, navrhl Macek úspěšně, aby odcházejícímu Novotnému bylo vysloveno poděkování za jeho dosavadní veřejnou činnost, čímž mu neměla být brána možnost budoucího politického uplatnění.[5]

Po federalizaci Československa usedl roku 1969 do Sněmovny lidu Federálního shromáždění (volební obvod Brno), kde setrval do prosince 1969, kdy rezignoval na poslaneckou funkci.[6]

Jeho kariéra skončila po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Jako historik (tzv. Černá kniha) i jako poslanec Federálního shromáždění se jasně postavil proti okupaci Československa. V roce 1970 byl zbaven všech funkcí, vyloučen z KSČ a Historický ústav, který budoval a vedl, byl reorganizován. Doma nemohl publikovat, proto vydával v zahraničí. Posmrtně vyšlo (mj.) jeho velké dílo Jagellonský věk v Čechách. Ke konci života se zajímal o Zjevení Panny Marie v Suchém Dole.

Dílo (výběrově)[editovat | editovat zdroj]

  • Husitské revoluční hnutí. Praha 1952.
  • Tábor v husitském revolučním hnutí I. Praha 1952.
  • Z revoluční minulosti německého lidu: Tomáš Müntzer a německá selská válka. Praha 1955.
  • Tábor v husitském revolučním hnutí II. Praha 1956.
  • Tyrolská selská válka a Michal Gaismair. Praha 1960.
  • Jan Hus. Studie s ukázkami Husova díla. Praha 1961.
  • Italská renesance. Praha 1965.
  • Cola di Rienzo. Praha 1965.
  • Jiří z Poděbrad. Praha 1967.
  • Il Rinascimento italiano. Roma 1972.
  • Machiavelli e il machiavellismo. Firenze 1980.
  • Histoire de la Bohême des origines à 1918. Paris 1984.
  • Tři ženy krále Vladislava. Praha 1991.
  • Jagellonský věk v českých zemích (1471-1526). Díl 1: Hospodářská základna a královská moc. Praha 1992. ISBN 80-200-0300-2
  • Jagellonský věk v českých zemích (1471-1526). Díl 2: Šlechta. Praha 1994 ISBN 80-200-0356-8
  • Česká středověká šlechta. Praha 1997.
  • Jagellonský věk v českých zemích (1471-1526). Díl 3: Města. Praha 1998. ISBN 80-200-0629-X
  • Jagellonský věk v českých zemích (1471-1526). Díl 4: Venkovský lid. Národnostní otázka.. Praha 1998. ISBN 80-200-0699-0
  • Víra a zbožnost jagellonského věku. Praha 2001.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-02-23]. Dostupné online. 
  2. ↑ BOX-FOLDER-REPORT: 17-1-99 TITLE:On the Eve of Elections [online]. osaarchivum.org [cit. 2012-02-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-08. (anglicky) 
  3. ↑ 26. schůze [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-02-23]. Dostupné online. 
  4. ↑ Přehled funkcionářů ústředních orgánů KSČ 1945 - 1989 [online]. www.cibulka.net [cit. 2012-02-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-01-29. 
  5. ↑ Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 464. 
  6. ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-02-23]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ŠMAHEL, František; POLÍVKA, Miloslav. In memoriam Josefa Macka (1922-1991). Praha: [s.n.], 1996. 
  • JIROUŠEK, Bohumil. Josef Macek mezi historií a politikou. Praha: [s.n.], 2004. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Josef_Macek&oldid=22056289“