Přeskočit na obsah

John Young, 1. baron Lisgar

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
John Young, 1. baron Lisgar
Narození31. srpna 1807
Bombaj
Úmrtí6. října 1876 (ve věku 69 let)
Bailieborough
Alma materEtonská kolej
Corpus Christi College
Povolánípolitik a vlastník plantáže
Oceněnívelkokříž Řádu lázně
rytíř velkokříže Řádu sv. Michala a sv. Jiří
Politická stranaKonzervativní strana
ChoťAdelaide Annabella Dalton (od 1835)[1]
RodičeSir William Young, 1st Baronet, of Bailieborough Castle[2] a Lucy Frederick[2]
Funkcečlen 10. parlamentu Spojeného království (1831–1832)
člen 11. parlamentu Spojeného království (1832–1834)
člen 12. parlamentu Spojeného království (1835–1837)
člen 13. parlamentu Spojeného království (1837–1841)
Člen 14. parlamentu Spojeného království (1841–1847)
… více na Wikidatech
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

John Young, 1. baron Lisgar (John Young, 1st Baron Lisgar, 2nd Baronet Young of Bailieborough) (31. srpna 1807, Bombaj, Indie6. října 1876, Bailieborough Castle, Irsko) byl britský státník. Narodil se v Indii, ale pocházel z Irska. Byl dlouholetým členem Dolní sněmovny, zastával nižší úřady ve vládě, později působil v koloniích a nakonec byl generálním guvernérem v Kanadě (1869–1872).

Životopis

[editovat | editovat zdroj]
Zámek Bailieborough Castle v Irsku

Pocházel ze statkářské rodiny z Irska. Narodil se v Bombaji, kde byl jeho otec Sir William Young úředníkem Východoindické společnosti. John měl čtyři mladší bratry, kteří působili ve vojenských a státních službách v Bombaji. Studoval v Etonu a Oxfordu, od mládí byl přítelem pozdějšího čtyřnásobného premiéra Williama Gladstona, i když později zastávali rozdílná politická stanoviska. V letech 1831–1855 byl poslancem Dolní sněmovny za Konzervativní stranu. V letech 1841–1844 zastával v rámci ministerstva financí funkci lorda pokladu, v letech 1844–1846 byl státním tajemníkem na ministerstvu financí (Secretary to the Treasury),[3] věnoval se také obchodním aktivitám ve Východoindické společnosti. Od roku 1852 byl členem anglické a irské Tajné rady, v letech 1853–1855 byl ve vládě státním sekretářem pro Irsko. Poté působil v koloniích, v letech 1855–1859 byl vysokým komisařem na Jónských ostrovech[pozn. 1]. Po krátkém pobytu v Anglii byl guvernérem v australské Nový Jižní Wales (1860–1867). V roce 1868 byl jmenován generálním guvernérem v Kanadě, fakticky úřad převzal v únoru 1869. Během jeho funkčního období došlo k hraničnímu sporu s USA, který řešil mezinárodní soud v Evropě, byl také prvním kanadským guvernérem, který USA navštívil. Proslul jako prozíravý politik a prostředník. Z tohoto postu odešel v roce 1872. Mezitím byl povýšen na barona s členstvím ve Sněmovně lordů (1870). Zbytek života strávil v ústraní na svých statcích v Irsku, v letech 1871–1876 byl lordem-místodržitelem v hrabství Cavan. Za zásluhy získal Řád sv. Michala a sv. Jiří (1855) a Řád lázně (1859).

Jeho sídlem byl zámek Bailieborough Castle v Irsku, který koupil jeho otec v roce 1814. John Young zde trvale pobýval až po návratu z Kanady, kdy nechal zámek přestavět v novogotickém stylu. Jeho manželství s Adelaide Danton (1821–1895) zůstalo bez potomstva, na vzdálenější příbuzenstvo přešel jen titul baroneta. Současným představitelem rodu je Sir John Young, 6. baronet (* 1947).

  1. Jónské ostrovy byly od roku 1815 pod britskou správou jako protektorát, spíše však de facto kolonie. Místní obyvatelstvo však zvláště po zřízení Řeckého království usilovalo o připojení k Řecku. Situace se vyostřila koncem 50. let, přičemž Young, byť představitel svrchované koloniální správy, se sám přimlouval o osamostatnění ostrovů. Následně byl z funkce odvolán a na Jónské ostrovy přijel jako zvláštní pověřenec pozdější premiér William Gladstone. Za následujícího vysokého komisaře generála Storkse však nakonec Británie povolila tlaku mocností a Jónské ostrovy předala do řecké správy (1863-1864).
  1. Dostupné online. [cit. 2020-08-07].
  2. a b Darryl Roger Lundy: The Peerage.
  3. Personální obsazení funkcí na ministerstvu financí 1660–1870 British History Online

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]