John Ligonier

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Polní maršál hrabě John Ligonier
Narození7. listopadu 1680 nebo 17. října 1680
Castres
Úmrtí28. dubna 1770 (ve věku 89 let)
Cobham
Povolánípolitik a voják
Oceněníspolečník Královské společnosti
DětiPenelope Ligonier[1]
RodičeLouis de Ligonier, Seigneur de Monteuquet[1][2] a Louise du Poncet[1][2]
PříbuzníFrancis Ligonier[2] (sourozenec)
Catherine Graham[1] a Penelope Graham[1] (vnoučata)
Funkceposlanec 11. parlamentu Velké Británie
poslanec 10. parlamentu Velké Británie
poslanec 12. parlamentu Velké Británie
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

John Ligonier, 1. hrabě Ligonier (John Ligonier, 1st Earl Ligonier, 1st Viscount Ligonier, 1st Baron Ligonier) (7. listopadu 1680, Castres, Francie28. dubna 1770, Cobham, Anglie) byl britský vojevůdce a politik francouzského původu. Od roku 1702 sloužil v anglické armádě a zúčastnil se dynastických válek první poloviny 18. století. Kromě vojenské kariéry byl dlouholetým poslancem Dolní sněmovny a zastával také vládní úřady. V roce 1757 dosáhl hodnosti polního maršála a za sedmileté války byl vrchním velitelem britské armády. Získal několik šlechtických titulů, nakonec byl povýšen na hraběte a byl rytířem Řádu lázně.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Polní maršál John Ligonier (Joshua Reynolds, 1760)

Pocházel z jižní Francie, narodil se jako mladší syn Louise de Ligonier. Studoval ve Francii a Švýcarsku, v roce 1697 rodina kvůli pronásledování hugenotů přesídlila do Anglie. V roce 1702 vstoupil jako dobrovolník do anglické armády a již v roce 1703 byl kapitánem. Zúčastnil se řady bitev války o španělské dědictví, po bitvě u Malplaquet dosáhl dočasné hodnosti plukovníka a v roce 1712 byl velitelem na Menorce. Za války aliance čtyř byl generálním pobočníkem expedice do zátoky Vigo. V letech 1729–1743 byl pobočníkem krále Jiřího II., zastával také různé čestné hodnosti. V roce 1735 dosáhl hodnosti brigádního generála a v roce 1739 byl povýšen na generálmajora. Za války o rakouské dědictví se zúčastnil bitvy u Dettingenu (1743), kde obdržel Řád lázně a hodnost generálporučíka. V bitvě u Fontenoy byl vrchním velitelem britsko-hannoverské pěchoty a v roce 1746 dosáhl hodnosti generála.

Po skončení války o rakouské dědictví byl zvolen do Dolní sněmovny a byl poslancem za město Bath (1748–1763). V letech 1748–1757 byl členem vlády jako náměstek generálního polního zbrojmistra, v roce 1749 jmenován členem Tajné rady. V letech 1750–1752 navíc guvernérem na ostrově Guernsey a v letech 1752–1759 v Plymouthu. Ještě za sedmileté války se aktivně zúčastnil bojových operací, v roce 1757 byl povýšen na polního maršála a po odvolání vévody z Cumberlandu vrchním velitelem britské armády (1757–1759). Po návratu do Anglie se znovu stal členem vlády jako generální polní zbrojmistr (Master General of the Ordnance, 1759–1762). V roce 1757 obdržel titul vikomta s platností pouze pro Irsko, následně obdržel tituly barona (1763) a hraběte (1766) s platností pro celou Británii.

Od roku 1750 vlastnil zámek Downe Place v Surrey, ve stejném hrabství sídlil také na zámku Cobham House. Zemřel bez potomstva, titul hraběte byl v roce 1776 obnoven pro synovce Edwarda Ligoniera (1740–1782), který prodělal rychlou kariéru v armádě a již v roce 1777 byl generálporučíkem. Zemřel ale také bez potomstva a šlechtické tituly spojené se jménem Ligonier zanikly.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e Darryl Roger Lundy: The Peerage.
  2. a b c Kindred Britain.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]