John Irving

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
John Irving

John Winslow Irving, rodným jménem John Wallace Blunt, Jr. (* 2. března 1942, Exeter, New Hampshire, USA) je americký spisovatel a držitel Oscara za scénář k filmu Pravidla moštárny, který byl natočen podle stejnojmenné knihy.

Život Johna Irvinga[editovat | editovat zdroj]

Narodil se 2. března 1942 v Exeteru ve státě New Hampshire za neobvyklých okolností, které později velmi ovlivnily zápletky několika jeho románů: narodil se jako nemanželské dítě (jeho původní jméno bylo John Winslow) jeho matce Helen, dědičce rodu Winslow, jedné z nejstarších a nejvýznamnějších rodin Nové Anglie, protože odmítala, aby John poznal svého pravého otce, profesora ruských dějin. Helen Winslow si později vzala Collina F. N. Irvinga, učitele na prestižní Phillips Exeter Academy. Poté, co přijal příjmení svého adoptivního otce, se tak stal Johnem Irvingem. Až do roku 2000 nikdy nehledal svého pravého otce. Vždy říkával : „ Já už otce mám.“ V roce 2001 se dozvěděl, že má nevlastního bratra z druhého manželství svého biologického otce.

V 11 letech byl Irving pohlavně zneužitý starší ženou. Tato událost pak inspirovala jeho román Until I Find You.

Studentská léta[editovat | editovat zdroj]

Během studií v Exeteru ho učili slavný presbyteriánský teolog a romanopisec Frederick Buechner a učitel George Bennett, ti mu později pomohli účastnit se kurzu tvůrčího psaní v Iowě, prestižního amerického spisovatelského programu, který je jediný svého druhu. Poté studoval krátce na universitě v Pittsburghu a promoval na universitě v New Hampshire. V Iowě studoval po boku budoucích známých spisovatelů – Gaila Godwina, Johna Cayseho a Donalda Hendrieho Jr., také ho učil proslulý Kurt Vonnegut Jr.

Manželství[editovat | editovat zdroj]

Svoji první ženu Shylu poznal na svých zahraničních studiích ve Vídni. Když pak velmi nečekaně otěhotněla, vzali se (1965). Před tím, než se v polovině 80. let 20. století rozvedli (1981), měli spolu dva syny. Později se oženil se svou agentkou Janet Turnbullovou, se kterou měl dalšího syna.

Kariéra[editovat | editovat zdroj]

Na Mount Holyoke College v Massachusetts přednášel jakožto univerzitní profesor anglickou literaturu 19. století. Jeho první tři knihy nezpůsobily nějaký větší rozruch. Až jeho čtvrtá kniha - Svět podle Garpa - vydaná v roce 1978 mu přinesla obrovský úspěch a vynesla ho tak do žebříčku úspěšných amerických spisovatelů. Během spisovatelské činnosti mj. také pracoval jako trenér zápasu (ve Vermontu). V roce 2001 byl zvolen členem Americké akademie pro umění a literaturu.

Vášeň k zápasnictví[editovat | editovat zdroj]

Je zcela zřejmé, že prakticky všemi jeho knihami prostupuje jeho vášnivý vztah k zápasu jako takovému. John sám se po dobu dvaceti let zúčastňoval různých zápasnických soutěží. Mj.také celých 24 let působil jako rozhodčí a nakonec se stal i zápasnickým trenérem, a to až ve svých 37 letech. Během své zápasnické kariéry podstoupil několik operací; dobu, kdy se zápasem začínal až po svou čtvrtou operaci v 53 letech popisuje ve své autobiografické knize Imaginární přítelkyně. (viz níže)

Současnost[editovat | editovat zdroj]

V roce 2009 v rozhovoru pro časopis New York Magazine uvedl, že začal pracovat na svém třináctém románu, nazvaném In One Person (V jedné osobě). Pojednávat má o šedesátiletém bisexuálovi jménem William, který vzpomíná na svůj život v padesátých a šedesátých letech. Román má být poprvé od Modlitby za Owena Meanyho vyprávěn v první osobě.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Původní název Český překlad Rok vydání USA 1.vydání ČR 2.vydání ČR
Setting Free the Bears Svobodu medvědům 1969 1994 2005
The Water-Method Man Pitná kúra 1972 1994 2004
The 158-Pound Marriage 158 librová svatba/Manželství do 158 liber 1974 1995 2003
The World According To Garp Svět podle Garpa 1978 1987 2003*
The Hotel New Hampshire Hotel New Hampshire 1981 1995 2003
The Cider House Rules Pravidla moštárny 1985 1994 2002
The Prayer for Owen Meany Modlitba za Owena Meanyho 1989 1994 1999
Trying to Save Piggy Sneed Pokus o záchranu Čuňáka Sneeda 1993 1994 2004
A Son of the Circus Syn cirkusu 1994 1995 2005
The Imaginary Girlfriend Imaginární přítelkyně 1996 1996 2001
A Widow for One Year Rok vdovou 1998 2000 2003
The Fourth Hand Čtvrtá ruka 2001 2002
Until I Find You Dokud tě nenajdu 2005 2006
Last Night in Twisted River Poslední noc na Klikaté řece 2009 2010
In One Person V jedné osobě 2012 2013
  • Svět podle Garpa byl vydán několikrát : 1987, 1990, 1994, 1999, 2003, 2005 (edice LN)

Pitná kúra[editovat | editovat zdroj]

Kniha je příběhem Freda „Falešníka“ Trumpera, který v Rakousku potkává dívku, se kterou se musí oženit (kvůli jejímu těhotenství). Oba jsou velmi mladí a na vztah nepřipravení a záhy se rozcházejí. V knize se prolíná současnost s minulostí, vztah Trumpera ke své ženě i k současné přítelkyni, ke svým přátelům i spolupracovníkům i zvláštní vztah ke svým rodičům. Hlavní linií příběhu je Trumperovo onemocnění, při němž musí dodržovat pitnou kúru.

158 Librová svatba[editovat | editovat zdroj]

V této knize je popisován pozoruhodný manželský čtyřúhelník. Všichni jeho "účastníci" s ním plně souhlasí. Nicméně se zdá, že celou prekérní situaci řídí profesor němčiny a především zápasnický trenér Severin Winter, dříve zápasník váhové kategorie do 158 liber. Odtud pak název samotné knihy.

Svět podle Garpa[editovat | editovat zdroj]

Hlavním hrdinou je spisovatel Garp, syn zdravotní sestry a feministky Jenny Fieldsové a technického seržanta Garpa, který na začátku příběhu umírá při letecké nehodě. Garp má chronický strach o své syny, věří ve Spodního výra (tak nazývá své nejhorší představy a obavy). Celá kniha je prostoupena autorovým vztahem k zápasnictví. Garp se zabývá zápasem v řecko-římském stylu jako trenér a dokonce nakonec umírá v zápasnické tělocvičně.

Hotel New Hampshire[editovat | editovat zdroj]

Celá tato kniha je prostoupena jeho vášní k nezvyklým věcem jako medvědi, cirkusácké kousky, zápasníci, bizarní jedinci aj. Jde o rozpracování povídky Penzión Grillparzer, která se objevuje v knize Svět podle Garpa coby fiktivní Garpova povídka.

Pravidla moštárny[editovat | editovat zdroj]

Tato kniha řeší především otázku potratů a jejich legalizaci v 50. letech v USA. Unikátní příběh chlapce Homera vyrůstajícího v sirotčinci a jeho cesta do velkého světa za poznáním běžného života lidí z „normálního“ světa. Snaha a přání Homera být hrdinou se rozpadá v nicotě a obyčejnosti života. Kniha byla později velmi úspěšně zfilmována jako stejnojmenný film Pravidla moštárny.

Modlitba za Owena Meanyho[editovat | editovat zdroj]

Hlavní hrdina, Owen Meany, má zvláštní schopnosti. Už na první pohled tak působí - je až nepřirozeně malý, měří pouhých sto padesát centimetrů, je lehoučký jako pírko a jeho hlas zůstává v pozici neustálého výkřiku. Kniha vypráví o dětství a dospívání zvláštního Owena Meanyho a jeho nejlepšího kamaráda Johna Wheelwrighta, jejich osudech zvláštních okolností, které se mnohdy až příliš podobají zázraku. Owen Meany, chlapec, jež se narodil neposkvrněným početím, jež už od dětství zná přesné datum i okolnosti svého úmrtí, působí na své okolí jako Mesiáš. Díky své bezmezné víře v Boha a v sebe, jako Boží nástroj, zachraňuje, i ničí. Smrt matky nejlepšího kamaráda, kterou zaviní jen náhodnou schodou okolností, i záchranou téhož kamaráda před narukováním do Vietnamu a oběť vlastního života při záchraně vietnamských sirotků, působí v příběhu jako nová interpretace Ježíšova života.

Pokus o záchranu Čuňáka Sneeda[editovat | editovat zdroj]

Tato kniha je soubor několika povídek. Hned podle první povídky se jmenuje celá kniha.

Syn cirkusu[editovat | editovat zdroj]

Tato fantaskní kniha pojednává o kosmopolitním lékaři indického původu, který miluje prostředí cirkusů, obdivuje akrobaty a sbírá trpasličí krev. Vedle úspěšné kariéry ortopeda hlavní hrdina rovněž prožívá utajenou kariéru autora scénářů detektivních frašek, které se těší vášnivé nenávisti celého Bollywoodu. Na pozadí příběhu řádí masový vrah, jehož hlavní hrdina pomalu odhaluje, v knize se zjevují a mizí roztodivné postavy jako transsexuál „Kráska“, blonďatá americká hippie, pravý indický detektiv, ochrnutý chlapeček či dětské prostitutky nakažené všemožnými pohlavními nemocemi…

Imaginární přítelkyně[editovat | editovat zdroj]

Jedná se o autobiografickou knihu, ve které se opět vyznává ze své celoživotní vášně-zápasení. Vzpomíná zde na své dva přátelé, zápasnické trenéry a také spisovatele. Kniha také popisuje obětavý vztah Johna Irvinga ke svým synům, které dovedl k titulům šampionů Nové Anglie. Tento titul se jemu samotnému totiž nikdy nepodařilo získat.

Rok vdovou[editovat | editovat zdroj]

Tato kniha se stala předlohou pro film Dveře v podlaze. Vypráví životní příběh ženy Rút, která celý život trpí svým zvláštním „posláním“, narodila se totiž poté, co zemřeli její dva bratři, a měla rodičům poskytnout jakousi náhradu za ně. Matka Rút však trpí chorobným strachem, že by mohla přijít i o své třetí dítě, a tak dceru „svěří“ do péče otce a odchází neznámo kam. Kniha posléze popisuje Rútinu dospělost - stane se uznávanou spisovatelkou a splní se jí tedy dětský sen. Při jedné své cestě do Holandska, kde chce poznat život prostitutek, aby o nich mohla napsat svou další knihu, je svědkem vraždy jedné z nich; to ji poznamená na celý další život. Autor v knize líčí také řadu Rútiných milostných dobrodružství, ať už se jedná o vztah s o generaci starším Eddiem, kterého kdysi malá Rút „nachytala“ při souloži s vlastní matkou, nebo o lásku k holandskému komisaři vyšetřujícímu vraždu lehké děvy, s nímž také Rút po smrti svého manžela (odtud Rok vdovou - Rút razí teorii, že po roce smutnění se má žena znovu do milostného života vrhnout), zůstává. Na konci knihy jsme svědky dojemného setkání Rút a její matky po několika desítkách let odloučení.

Čtvrtá ruka[editovat | editovat zdroj]

Autor zde píše o svých oblíbených tématech, současně vyzdvihuje důležitou roli „druhé šance“. Čtvrtá ruka - to je typická „irvingovská“ kniha. Na začátku se stane hlavní postavě - jistému moderátorovi - nehoda v přímém přenosu. Lev mu ukousne ruku. Díky tomu se stane de facto známým po celém světě, což je mu jak k užitku, tak i ke škodě. Pak následují různé životní peripetie a také naděje na transplantaci nové ruky. Ta se sice zdaří, ale posléze se projeví jisté obtíže takového rázu, že mu doktoři musejí ruku opět odstranit. Přesto je kniha prodchnuta optimistickým tónem vyjádřujícím myšlenku, že kvalita života může zůstat zachována i po takové tragické události.

Dokud tě nenajdu[editovat | editovat zdroj]

Vypráví příběh ženami obletovaného, ale i v mládí zneužívaného herce Jacka Burnse, který celý život hledá svého otce a najde jej teprve poté, co ztratí svoji matku.

Filmy podle Johna Irvinga[editovat | editovat zdroj]

1. Svět podle Garpa (1982)

„Nevadí mi, co tam dali, ale to, co vynechali. Je to jako by hodili rodinu do pračky, ale čekal jsem něco horšího.“ Takto komentoval John Irving při prvním pokusu převést jeho knihu Svět podle Garpa na filmové plátno. Tento film není kritiky ani diváky považován za příliš zdařilý. Za neúspěch filmu může pravděpodobně ne příliš dobrý scénář. Přesto byli někteří herci nominovaní na Oscara. Zde si sám zahrál malou roli rozhodčího.

2. Hotel New Hampshire (1984)

V tomto filmu si Rob Lowe a Jodie Foster zahráli sourozeneckou dvojici Johnna a Frannie. Menší roli si zde zahrála i známá herečka Nastassja Kinski v roli Medvědice. Tento film opět nebývá považován za příliš povedený a to zejména proto, že jeho velmi svérázná tvorba jde jen těžko převést do filmové podoby. Proto milostný vztah mezi bratrem a sestrou či žena chodící v medvědím kožichu působí poněkud podivně.

3. Simon Birch (1998)

Pro tento film prodal filmařům jen několik kapitol ze svého románu Modlitba pro Owena Meanyho. Trval však na tom, aby byla pozměněna jména postav a dokonce i název filmu. Mj.si zde zahrál malou roli i Jim Carrey.

4. Pravidla moštárny (1999)

Tento film se po uvedení stal velmi úspěšným a to zejména proto, že scénář k němu napsal sám Irving. K úspěchu přispěl i fakt, že režie se ujal zkušený odborník Lasse Hallström. Dalším důvodem je pravděpodobně to, že byla pro film ponechána jen hlavní zápletka, jména postav a prostředí. Při psaní scénáře původní verzi své knihy téměř radikálně změnil. Úplně vynechal jednu z hlavních postav, dívku ze sirotčince Melony, a věnoval se jen hlavní dějové linii vztahu mezi dr. Larchem a jeho svěřencem, sirotkem Homerem Wellsem.

4. Dveře v podlaze (2004)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]