John Anderson (politik)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
John Anderson, 1. vikomt Waverley
Ministr financí Spojeného království
Ve funkci:
24. září 1943 – 26. července 1945
Předseda vládyWinston Churchill
PředchůdceSir Kingsley Wood
NástupceHugh Dalton
Lord prezident Státní rady Spojeného království
Ve funkci:
3. října 1940 – 24. září 1943
Předseda vládyWinston Churchill
PředchůdceNeville Chamberlain
NástupceClement Attlee
Ministr vnitra Spojeného království
Ve funkci:
4. září 1939 – 3. října 1940
Předseda vládyNeville Chamberlain
Winston Churchill
PředchůdceSir Samuel Hoare
NástupceHerbert Morrison
Lord strážce pečeti Spojeného království
Ve funkci:
27. října 1938 – 4. září 1939
Předseda vládyNeville Chamberlain
PředchůdceHrabě De La Warr
NástupceSir Samuel Hoare
Člen Sněmovny lordů
dědičný
Ve funkci:
28. ledna 1952 – 4. ledna 1958
Nástupce2. vikomt Waverley
Poslanec Dolní sněmovny
Ve funkci:
25. února 1938 – 23. února 1950
Volební obvodSpojené skotské univerzity
Stranická příslušnost
Členstvínezávislý (národní)

Narození8. července 1882
Edinburgh
Úmrtí4. ledna 1958 (ve věku 75 let)
Lambeth
ChoťChristina Mackenzie (od 1907)
Ava Andersonová (od 1941)
RodičeDavid Alexander Anderson a Janet Kilgour Briglmen
DětiMary Anderson
David Anderson, 2nd Viscount Waverley
Alma materEdinburská univerzita
Lipská univerzita
George Watson's College
Profesepolitik a ekonom
Oceněnívelkokříž Řádu lázně
CommonsJohn Anderson, 1st Viscount Waverley
Některá data mohou pocházet z datové položky.

John Anderson, 1. vikomt Waverley (8. července 1882, Eskbank, Skotsko4. ledna 1958, Londýn, Anglie) byl britský politik. Vystudoval přírodní vědy a dlouhodobě působil v koloniální a státní správě. V pozdějším věku byl jako nezávislý poslanec členem Dolní sněmovny a zastával také několik funkcí ve vládě, byl ministrem vnitra (1939–1940) a ministrem financí (1943–1945). V roce 1952 s titulem vikomta vstoupil do Sněmovny lordů.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Pocházel z podnikatelského rodu ze Skotska, byl jediným synem Davida Alexandra Andersona (1855–1948). Během vysokoškolských studií vynikal v několika oborech, studoval matematiku a geologii v Edinburghu, poté chemii v Lipsku. Přestože během univerzitních studií získal několik prestižních ocenění, odmítl vědeckou dráhu a v roce 1905 vstoupil do státních služeb na ministerstvu kolonií. Za první světové války působil na ministerstvu zásobování, později byl státním podsekretářem pro Irsko (1920–1922), v roce 1920 byl zároveň jmenován členem irské Tajné rady. V letech 1922–1932 byl stálým státním podtajemníkem na ministerstvu vnitra, díky dlouholeté praxi na ministerstvu kolonií byl pak jmenován do funkce guvernéra v indické provincii Bengálsko (1932–1937).

Po návratu z Indie byl zvolen do Dolní sněmovny, kde patřil k nezávislým poslancům a reprezentoval volební obvod skotských univerzit (1938–1950). Krátce po vstupu do parlamentu se uplatnil i ve vládních funkcích, nejprve byl lordem strážcem tajné pečeti (ministr bez portfeje, 1938–1939), od roku 1938 byl též členem Tajné rady. V Chamberlainově vládě převzal funkci státního sekretáře vnitraa ministra vnitřní bezpečnosti (1939–1940). V tomto úřadu setrval i v Churchillově válečném kabinetu do října 1940, kdy po zemřelém Chamberlainovi převzal post prezidenta Tajné rady (1940–1943). Po dalším zemřelém ministrovi Kingsley Woodovi pak do konce druhé světové války vykonával úřad kancléře státního pokladu (ministr financí; 1943–1945). V roce 1950 opustil Dolní sněmovnu, v následujícím roce odmítl nabídku na vstup do druhé Churchillovy vlády. Následně byl v roce 1952 povýšen na vikomta a stal se členem Sněmovny lordů. Během své dlouholeté kariéry získal velkokříž Řádu lázně (1923), velkokříž Řádu Indické říše (1932), Řád indické hvězdy (1937) a Řád za zásluhy (1957). V roce 1945 byl uveden mezi členy Královské společnosti.

Byl dvakrát ženatý a měl dvě děti, dědicem titulu vikomta byl syn David Alastair Anderson, 2. vikomt Waverley (1911–1990), který byl lékařem. Současným nositelem titulu je John Desmond Anderson, 3. vikomt Waverley (*1949).

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PELLING, Henry: Winston Churchill; Praha, 2006 676 s. 80-7309-346-4

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]