John Adrian Hope, 1. markýz z Linlithgow

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
John Adrian Hope, 1. markýz z Linlithgow
Lord Hopetoun jako generální guvernér v Austrálii (1902)
Lord Hopetoun jako generální guvernér v Austrálii (1902)
Narození25. září 1860
Queensferry
Úmrtí29. února 1908 (ve věku 47 let)
Pau
Alma materEtonská kolej
Královská vojenská vysoká škola, Sandhurst
Povolánípolitik
Oceněnívelkokříž Královského řádu Viktoriina
rytíř velkokříže Řádu sv. Michala a sv. Jiří
Řád bodláku
Politická stranaKonzervativní strana
Nábož. vyznáníSkotská církev
ChoťHersey Hope, Marchioness of Linlithgow (od 1886)[1][2]
DětiVictor Hope, 2. markýz z Linlithgow[1]
Lord Charles Hope[3][1]
Lady Jacqueline Hope[3][1]
Lady Mary Hope[3][1]
RodičeJohn Hope, 6th Earl of Hopetoun[3][1] a Ethelred Anne Birch Reynardson[3][1]
PříbuzníCharles Hope, 3. markýz z Linlithgow[3][1], John Hope, 1st Baron Glendevon[3], Lady Anne Hope[3], Lady Joan Hope[3] a Lady Doreen Hope[3] (vnoučata)
FunkceGovernor of Victoria (1889–1895)
Generální guvernér Austrálie (1901–1903)
Secretary of State for Scotland (1905)
člen britské Soukromé rady
člen Sněmovny lordů
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

John Adrian Louis Hope, 1. markýz z Linlithgow (John Adrian Louis Hope, 1st Marquess of Linlithgow, 7th Earl of Hopetoun, 7th Viscount Aithrie, 7th Baron Hope, 5th Baron Hopetoun, 4th Baron Niddry) (25. září 1860, Hopetoun House, Skotsko – 29. února 1908, Pau, Francie) byl britský státník ze starobylé skotské šlechty. Od mládí zasedal ve Sněmovně lordů, jako člen Konzervativní strany zastával nižší funkce ve vládě a u dvora, uplatnil se také ve správě kolonií. Po vyhlášení Australského svazu byl prvním generálním guvernérem v Austrálii (1901–1902). V roce 1902 získal titul markýze. Jeho syn Victor Hope, 2. markýz z Linlithgow (1887–1952) byl místokrálem v Indii.

Kariéra[editovat | editovat zdroj]

Zámek Hopetoun House (Skotsko), hlavní rodové sídlo a rodiště 1. markýze z Linlithgow

Pocházel ze starého skotského šlechtického rodu, který od roku 1703 užíval titulu hraběte z Hopetounu. Narodil se rodovém sídle Hopetoun House poblíž Edinburghu jako starší syna Johna Alexandera Hope, 6. hraběte z Hopetounu (1831–1873). Po otci zdědil rodové tituly v roce 1873 a po dosažení zletilosti se stal členem Sněmovny lordů (v Horní sněmovně zasedal jako 5. baron Hopetoun, protože vyšší titul hraběte platil pouze pro Skotsko). Studoval v Etonu a na vojenské škole v Sandhurstu, ale v armádě nikdy nesloužil, věnoval se správě rodových statků. Jako člen Konzervativní strany byl v letech 1885–1886 a 1886–1889 lordem komořím královny Viktorie, častěji se v té době ale zdržoval ve Skotsku, kde byl v letech 1887–1889 lordem komisařem církevního shromáždění. V roce 1889 obdržel Řád sv. Michala a sv. Jiří a v letech 1889–1895 byl guvernérem v australské provincii Victoria[pozn. 1]. Po návratu do Anglie byl jmenován členem Tajné rady (1895) a stal se členem Salisburyho vlády jako generální intendant armády (Paymaster General, 1895–1898), poté byl lordem nejvyšším komořím (1898–1900)[pozn. 2].

Generální guvernér v Austrálii[editovat | editovat zdroj]

Jezdecká socha markýze z Linlithgow v Melbourne

Do funkce australského generálního guvernéra byl jmenován v červenci 1900, do Austrálie přijel v prosinci a oficiálně se funkce ujal 1. ledna 1900[pozn. 3]. V souvislosti se jmenováním do funkce generálního guvernéra získal Bodlákový řád a Viktoriin řád. Oproti svému předchozímu působení v provincii Victoria tentokrát neodhadl citlivé poměry, ignoroval systém politických stran a jeho popularitě nepřidalo ani povýšené aristokratické vystupování. Nakonec odstoupil z poměrně malicherného důvodu, kdy požadoval vydržování dvou guvernérských rezidencí – v Sydney (jako největším městě) a v Melbourne (tehdejším hlavním městě). Australský parlament to pro finanční nákladnost odmítl odsouhlasit a Hope neočekávaně v květnu 1902 na funkci rezignoval. Formálně ale zůstal v úřadu zůstal do ledna následujícího roku, dočasně jej zastupoval Hallam Tennyson.

Hope si byl vědom toho, že jako státník v Austrálii selhal, což těžce nesl zvláště s ohledem na fakt, že usiloval o nejprestižnější post v koloniální správě, úřad indického místokrále (tuto funkci později zastával jeho syn). V roce 1902 byl nicméně povýšen na markýze z Linlithgow a od února do prosince 1905 zastával v Balfourově vládě úřad ministra pro Skotsko. Ze zdravotních důvodů se poté již dále veřejně neangažoval a zemřel ve věku 47 let v jižní Francii.

Zastával řadu čestných postů ve Skotsku, kde byl například zástupcem místodržitele v hrabstvích Lanarkshire, Haddingtonshire a Linlithgow. Po návratu z Austrálie byl v letech 1904–1908 zástupcem guvernéra Royal Bank of Scotland.

Je po něm pojmenována ulice Linlithgow Avenue v Melbourne, kde také stojí jeho jezdecká socha.

Manželství a potomstvo[editovat | editovat zdroj]

V roce 1886 se oženil s irskou šlechtičnou Hersey Eveleigh-de Moleyns (1867–1937), která byla švagrovou konzervativních politiků 1. barona Grettona a 1. barona St Audries. Měli spolu čtyři děti, starší syn Victor (1887–1952) byl dědicem titulů a později místokrálem v Indii. Mladší syn lord Charles Hope (1892–1962) sloužil v armádě a dosáhl hodnosti majora. Dcera Mary Dorothea Hope (1903–1995) byla manželkou 16. hraběte z Pembroke.

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Koncem 80. let 19. století dospěla Británie k novému pohledu na kolonie v Austrálii, které byly od počátků osidlování vnímány jako země trestanců a dobrodruhů. Během 19. století ale význam Austrálie vzrostl a stala se plnohodnotnou součástí britské koloniální říše. Stoupající prestiž se londýnská vláda rozhodla stvrdit jmenováním příslušníků nejvyšší šlechty na guvernérské posty jednotlivých australských provincií. Kromě hraběte z Hopetounu to na přelomu 80. a 90. let 19. století byli 7. hrabě z Jersey (Nový Jižní Wales), 4. hrabě Onslow (Nový Zéland), 9. hrabě z Kintore (Jižní Austrálie) nebo 14. vikomt Gormanston (Tasmánie). Zatímco u Onslowa nebo Gormanstona šlo o naváznost jejich předchozího působení, v případě hraběte Hopetouna a hraběte Jerseye šlo o jejich první kontakt s koloniální problematikou.
  2. ↑ Ve funkci generálního intendanta armády se ve věku 35 let stal nejmladším členem vlády markýze ze Salisbury. Když v listopadu 1898 zemřel hrabě z Lathomu, Hopetoun jej nahradil na postu nejvyššího komořího. Novým generálním intendantem armády se stal 9. vévoda z Marlborough. Když Hope odešel v roce 1900 do Austrálie, novým nejvyšším komořím byl jmenován 5. hrabě Clarendon z rodu Villiersů.
  3. ↑ Centrální správa australského kontinentu spolu s Tasmánií byla zřízena v roce 1900 vyhlášením Australského svazu (Commonwealth of Australia). Do té doby byla Austrálie spravována guvernéry jednotlivých provincií (Jižní Austrálie, Nový Jižní Wales, Queensland, Tasmánie, Victoria, Západní Austrálie). Na návrh ministra kolonií Josepha Chamberlaina byl do funkce nominován hrabě Hopetoun vzhledem k předchozímu úspěšnému působení ve Victorii, ale i s ohledem na jeho blízké přátelské vztahy s královskou rodinou.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b c d e f g h Kindred Britain.
  2. ↑ Dostupné online. [cit. 2020-08-07]
  3. ↑ a b c d e f g h i j Darryl Roger Lundy: The Peerage.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=John_Adrian_Hope,_1._markýz_z_Linlithgow&oldid=21984938“