Johann Meixner
| Johann Meixner | |
|---|---|
,_socha%C5%99.jpg) sochař Johann Meixner | |
| Narození | 3. ledna 1819 Červený Potok  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 23. srpna 1872 (ve věku 53 let) Gleichenberg  Rakousko-Uhersko |
| Povolání | sochař |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Johann Meixner (3. ledna 1812 Červený Potok[1] – 23. srpna 1872 Gleichenberg[2]) byl v Čechách narozený rakouský sochař a řezbář.
Život[editovat | editovat zdroj]
Narodil se v obci Červený Potok v rodině chudého chalupníka Franze Meixnera a jeho ženy Terezie roz. Klosové.[1] Zprvu navštěvoval vesnickou školu, kterou absolvoval ve svých 13 letech a následně se během následujících čtyřech letech vyučil u výrobce hraček, kde později vyřezával obrazy svatých. V roce 1836 odešel do Vídně, kde do roku 1840 vyřezával pouze rámy, poté byl poslán do armády, ale v roce 1841 byl propuštěn. Jeho velký sochařský talent rozpoznal významný rakouský sochař Johann Nepomuk Schaller a ještě téhož roku nastoupil ke studiu na vídeňskou Akademii výtvarných umění, kde setrval až do roku 1845. V roce 1846 odešel do Říma, kde v letech 1847/1848 a 1854/1855 studoval na Accademia di Belle Arti di Roma, postupně u prof. Friedricha Overbecka a Pietra Teneriniho. Mezi tím Meixner odešel v červnu roku 1848 na velitelství polního maršála Radeckého a následně zde i vymodeloval jeho bustu. V roce 1851 se oženil s dcerou rakouského lékaře Eleonorou Hartungovou a dále pokračoval ve svém díle po celém tehdejším rakousku a i okolních státech.
Johann Meixner zemřel v srpnu roku 1872 během pobytu v Gleichenbergu na souchotiny.[2]
Dílo (výběr)[editovat | editovat zdroj]
V rané tvorbě křesťanských námětů se jeho římské školení projevilo příklonem k nazaernismu po vzoru Overbecka a Petra von Cornelia. V jeho dalších dílech vidíme přechod mezi pozdním klasicismem a historismem, jaký lze nalézt na sochách z fasád paláců na vídeňské Ringstraße. Patřil k zakladatelům vídeňského Domu umělců (Künstlerhausu), na jehož prodejních výstavách se jeho díla objevovala pravidelně.
- Busta polního maršála Radeckého (1848), model vytvořil při návštěvě u Radeckého v Miláně
- 1850 dva nazarénské reliéfy Vjezd Krista do Jeruzaléma, Nechte maličkých přijíti ke mněkarrarský mramor,- pro katedrálu v Ostřihomi
- 1851 mramorové sochy sv. Štěpána a Ladislava pro baziliku v Ostřihomi , dále sochu Spasitele (Salvator Mundi), vše na objednívku kardinála z Kalocsy
- 1857 Busta hudebního skladatele Franze Liszta pro Künstlerverein ve Vídni
- 1857 Busta básníka Friedricha Schillera pro Künstlerverein ve Vídni
- 1865 portrétní socha generála Johanna von Aldringena, karrarský mramor, v životní velikosti; hala vojevůdců Vojenské historické muzeum (Vídeň)
- 1865 6 soch světců na průčelí farního kostela Narození Panny Marie ve Vídni–Hietzingu, spoluautor Andreas Halbig
- 1865-1869 Alegorické sousoší Danubius a Vindobona (Spojení řeky Dunaje a města Vídně) na Albrechtově kašně (Albrechtsbrunnen) před galerií Albertina, pod terasou bastionu, obklopeno v nikách alegorickými sochami řek monarchie (Enns, Morava, Mura, Raab, Salzach, Traun, Dráva)[3]; Albertinaplatz, Vídeň
- Bronzový pomník císaře Maxmiliána Mexického ve Vídni–Hietzingu Am Platz (v parku před kostelem).
- 1869-1870 Pomník Salomona Mayera von Rothschilda, (mramor), z vestibulu nádraží ve Frankfurtu nad Mohanem, nyní Technické muzeum Vídeň[4]
- 1869 Bronzová socha básníka Friedricha Schillera podle skici z roku 1860; villa K. Schwarze, Salzburg[5]
- Mnoho dalších soch, relífů i náhrobků v tehdejším Rakousku, a Itálii, zejména v Miláně.
Galerie[editovat | editovat zdroj]
-
Danubius a Vindobona -
Sochy z kostela v Hietzingu, spoluautor Andreas Halbig -
Dráva, památník v Greifenburgu -
Pomník císaře Maxmiliána -
Alegorie řeky Mura -
Alegorie řeky Morava -
Alegorie řeky Salzach -
Alegorie řeky Inn
-01.jpg)
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b SOA Zámrsk, Matrika narozených 1803-1879 v Červeném Potoce, sign.O3-3177, ukn.1032, str.19. Dostupné online
- ↑ a b Matriční záznam o úmrtí a pohřbu Jana Maixnera farnost Trautmannsdorf, Štýrsko
- ↑ Popis na webu města Vídně
- ↑ Popis a vyobrazení na webu Artsand.de
- ↑ ÖBL 28, 1974, s. 204
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Toman, Prokop: Nový slovník čs. výtvarných umělců. Díl 2, L–Ž. Praha 1950, str. 125
- Constantin von Wurzbach: Meixner, Johann. In: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich. 17. Theil. Kaiserlich-königliche Hof- und Staatsdruckerei, Wien 1867, str. 314–316
- R.Schmidt: Meixner, Johann. In: Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950 (ÖBL). Band 6, Verlag der Österreichischen Akademie der Wissenschaften, Wien 1975, ISBN 3-7001-0128-7, str. 204
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Johann Meixner na Wikimedia Commons - Johann Meixner v informačním systému abART
- Městská knihovna v České Třebové, Osobnosti regionu, Jan Meixner
- OBL, Meixner Johann
- Österreichisches Biographisches Lexikon, Meixner, Johann
- Wikisource, BLKÖ, Meixner Johann
- Wien geschichte Wiki, Johann Meixner
