Johann Gögl

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Johann Gögl

Poslanec Říšské rady
Ve funkci:
1873 – 1875

Člen Panské sněmovny
Ve funkci:
1877 – 1892
Stranická příslušnost
Členství Ústavní strana

Narození 1826
Kremže
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 11. července 1892
Vídeň
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Ocenění Řád Františka Josefa
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Johann Gögl (1826 Kremže[1][2]11. července 1892 Vídeň[1][2]) byl rakouský podnikatel a politik německé národnosti, v 2. polovině 19. století poslanec Říšské rady a prezident Obchodní a živnostenské komory ve Vídni.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Jeho bratr Zeno Gögl starší i synovec Zeno Gögl mladší byli rovněž podnikatelé a politici (poslanci Dolnorakouského zemského sněmu).[3] Johann působil jako prezident Obchodní a živnostenské komory ve Vídni.[1] Tuto funkci zastával od roku 1874 do roku 1883 a musel v ní řešit dopady ekonomické krize na podnikatele. Podílel se na založení Dolnorakouské eskomptní společnosti. Zasedal ve správní radě banky Creditanstalt, později i jako její viceprezident.[2]

Byl také poslancem Říšské rady (celostátního parlamentu Předlitavska), kam nastoupil v prvních přímých volbách roku 1873 za kurii obchodních a živnostenských komor v Dolních Rakousích, obvod Vídeň. Rezignaci oznámil na schůzi 19. října 1875.[4] V roce 1873 se uvádí jako Johann Gögl, cisařský rada a kupec, bytem Vídeň.[5] V roce 1873 do parlamentu nastupoval za blok německých ústavověrných liberálů (tzv. Ústavní strana, centralisticky a provídeňsky orientovaná), v jehož rámci představoval staroněmecké křídlo.[6]

Od 19. prosince 1877[2] až do své smrti byl členem Panské sněmovny (nevolená horní komora Říšské rady).[1] I v ní se přiklonil k německým liberálům.[2]

Neoženil se a pět let před smrtí předal vedení své firmy synovci Zeno Göglovi mladšímu. Žil ve Vídni, jaro trávil vždy za městem v Kahlenbergu, léto a časný podzim v Semmeringu. Byl mu udělen Řád Františka Josefa a získal roku 1873 i Řád železné koruny (a tudíž i rytířský titul).[2]

V roce 1892 ho v Kahlenbergu stihla srdeční nemoc spojená s astmatem. Od června byl upoután na lůžko. Zemřel v červenci 1892.[2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d KNAUER, Oswald. Das österreichische Parlament von 1848–1966, Österreich-Reihe, 358–361. [s.l.] : Bergland Verlag, 1969. 316 s. Dostupné online. S. 32. (německy)  
  2. a b c d e f g Johann Gögl. Neue Freie Presse. červenec 1892, čís. 10014, s. 1. Dostupné online.  
  3. BIOGRAPHISCHES HANDBUCH des NÖ LANDTAGES 1861 – 1921 [online]. landtag-noe.at, [cit. 2015-07-01]. Dostupné online. (německy) 
  4. Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
  5. http://alex.onb.ac.at/cgi-content/alex?aid=spa&datum=0008&page=152&size=45
  6. Statistika nové sněmovny poslanců říšské rady, Národní listy 31. 10. 1873, s. 2. http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowPageDoc.do?id=5877662