Johan Huizinga
| Johan Huizinga | |
|---|---|
 | |
| Narození | 7. prosince 1872 Groningen |
| Úmrtí | 1. února 1945 (ve věku 72 let) De Steeg (Netherlands) |
| Místo pohřbení | Oegstgeest |
| Povolání | kulturní historik, historik, vysokoškolský učitel, odbojář, jazykovědec, filozof, historik umění a antropolog |
| Alma mater | Rijksuniversiteit Groningen Univerzita v Leidenu |
| Témata | středověké dějiny, historická lingvistika, dějiny, kulturální historie, dějiny umění, filozofie kultury a antropologie |
| Významná díla | Podzim středověku Homo ludens |
| Ocenění | D.A. Thiemeprijs (1920) |
| Děti | Leonhard Huizinga Jakob Herman Huizinga[1] |
| Rodiče | Dirk Huizinga |
| Vlivy | Georg Simmel |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Johan Huizinga [ˈjoːɦɑn ˈɦœy̯zɪŋɣaː] (7. prosince 1872 Groningen – 1. února 1945 De Steeg u Arnhemu) byl nizozemský kulturní historik, autor knihy Homo ludens.
Život a dílo[editovat | editovat zdroj]
Huizinga se narodil v rodině univerzitního profesora lékařství, po maturitě studoval jazyky, historii a antropologii v Groningenu a roku 1895 složil státní zkoušku pro učitele nizozemštiny a dějepisu. Po krátkém pobytu v Lipsku promoval roku 1896 v Groningenu prací o komické postavě Vidušaky ve starém indickém divadle. Od roku 1897 učil historii v Haarlemu a od roku 1903 přednášel starou indickou literaturu v Amsterdamu. Od roku 1905 přednášel historii v Groningen a od roku 1915 byl profesorem obecné historie v Leidenu, a to až do zavření univerzity nacisty v roce 1942. Od roku 1916 byl vedle toho členem Nizozemské akademie věd a redaktorem kulturního časopisu De gids. Roku 1919 vyšla jeho kniha Podzim středověku, která ho proslavila. Roku 1926 podnikl cestu po USA, v letech 1927–1931 byl děkanem fakulty a roku 1933 rektorem Leidenské univerzity. Přednášel v mnoha zemích a získal čestné doktoráty v Tübingen a v Oxfordu. Roku 1938 vyšla jeho druhá slavná kniha, Homo ludens, základní kulturně-antropologické pojednání o kulturním významu hry.
Jako rektor univerzity vyloučil 1933 ze studentské konference německého nacistického studenta pro jeho antisemitský článek, což vyvolalo diplomatický protest z německé strany a přivodilo Huizingovi zákaz publikací v Německu. Po obsazení Nizozemska Německem byl roku 1942 nejprve internován, ale na základě lékařského dobrozdání propuštěn do domácího vězení v obci De Steeg, kde roku 1945 zemřel.
Huizinga napsal řadu historických prací o dějinách Nizozemska v 15. a 16. století a o různých tématech kulturních dějin, životopis Erasma Rotterdamského a mnoho jiných; jeho sebrané spisy mají 9 svazků
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Johan Huizinga na německé Wikipedii.
- ↑ Darryl Roger Lundy: The Peerage.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- J. Huizinga, Ve stínech zítřka. Diagnosa duševní choroby dnešní doby. Praha: Melantrich 1970
- J. Huizinga, Homo ludens: o původu kultury ve hře. Praha: Dauphin 2000
- J. Huizinga, Podzim středověku. Jinočany: H+H 1999
- J. Huizinga, Kultúra a kríza. Bratislava: Kaligram 2002
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Johan Huizinga
Obrázky, zvuky či videa k tématu Johan Huizinga na Wikimedia Commons - (anglicky)
- Johan Huizinga The Waning of the Middle Ages
- J. Huizinga, Erasmus and the age of reformation (en)
- Johan Huizinga v The Dictionary of Art Historians]
- Heslo Huizinga v BBKL (de)
- Stránky Huizinga Instituut, Amsterdam, NL
- Vzpomínka a bibliografie, nizozemsky
