Jodid titaničitý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jodid titaničitý
Model molekuly jodidu titaničitého
Model molekuly jodidu titaničitého
Obecné
Systematický názevJodid titaničitý
Anglický názevTitanium tetraiodide
Německý názevTitan(IV)-iodid
Sumární vzorecTiI4
Vzhledčervenohnědá krystalická látka
Identifikace
Registrační číslo CAS7720-83-4
PubChem111328
SMILES[Ti](I)(I)(I)I
InChI1S/4HI.Ti/h4*1H;/q;;;;+4/p-4
Vlastnosti
Molární hmotnost555,485 g/mol
Teplota tání150 °C
Teplota varu377 °C
Hustota4,3 g/cm3
Rozpustnost ve voděhydrolyzuje
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jodid titaničitý je červenohnědá krystalická látka se vzorcem TiI4. Poprvé byla popsána v roce 1863.[1] Je meziproduktem při van Arkelově–de Boerově výrobě titanu.

Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

Jodid titaničitý je jedním z málo molekulárních jodidů kovů, sestává z izolovaných tetraedrických molekul TiI4. Vazebná vzdálenost Ti-I je 261 pm.[2] Díky molekulárnímu charakteru je možné jej destilovat bez rozkladu, to je základem jeho využití při výrobě titanu. Rozdíl bodů varu chloridu (−24 °C) a jodid titaničitého (150 °C), je srovnatelný s rozdílem bodů varu chloridu (−23 °C) a jodidu uhličitého (168 °C), což ukazuje na přítomnost silných intermolekulárních van der Waalsových interakcí.

Jsou známy dvě polymorfní modifikace, první je dobře rozpustná v nepolárních rozpouštědlech, kubická modifikace je rozpustná méně.[2]

Příprava[editovat | editovat zdroj]

Jsou známy tři metody přípravy TiI4.[3] Přímá syntéza z prvků za teploty 425 °C:

Ti + 2 I2 → TiI4

Tato reakce je vratná a využívá se k přípravě velmi čistého titanu.[4]

Reakce chloridu titaničitého s jodovodíkem:

TiCl4 + 4 HI → TiI4 + 4 HCl

Reakce oxidu titaničitého s jodidem hlinitým:

3 TiO2 + 4 AlI3 → 3 TiI4 + 2 Al2O3

Reakce[editovat | editovat zdroj]

Podobně jako chlorid a bromid titaničitý, i jodid vytváří adukty s Lewisovými bazemi a je možné ho také redukovat. Pokud redukci provádíme v přítomnosti kovového titanu, můžeme získat deriváty TiIII a TiII, např. CsTi2I7 nebo řetězce CsTiI3.[5]

Reaguje s alkeny a alkyny za vzniku organojodidů. Ovlivňuje také pinakolový coupling a další reakce, při kterých vzniká vazba C-C.[6]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Titanium tetraiodide na anglické Wikipedii.

  1. WEBER, Rudolph. Ueber die isomeren Modificationen der Titansäure und über einige Titanverbindungen. Annalen der Physik und Chemie. 1863, roč. 196, čís. 10, s. 287–294. Dostupné online [cit. 2022-11-21]. DOI 10.1002/andp.18631961003. (německy) 
  2. a b TORNQVIST, Erik G. M.; LIBBY, Willard F. Crystal structure, solubility, and electronic spectrum of titanium tetraiodide. Inorganic Chemistry. 1979-07, roč. 18, čís. 7, s. 1792–1796. Dostupné online [cit. 2022-11-21]. ISSN 0020-1669. DOI 10.1021/ic50197a013. (anglicky) 
  3. LOWRY, R. Neil; FAY, Robert C.; CHAMBERLAND, B. L. Titanium(IV) Iodide. Příprava vydání Earl L. Muetterties. Hoboken, NJ, USA: John Wiley & Sons, Inc. Dostupné online. ISBN 978-0-470-13241-8, ISBN 978-0-470-13169-5. DOI 10.1002/9780470132418.ch1. S. 1–6. DOI: 10.1002/9780470132418.ch1. 
  4. BLUMENTHAL, Warren B.; SMITH, Howard. Titanium Tetraiodide. Industrial & Engineering Chemistry. 1950-02, roč. 42, čís. 2, s. 249–251. Dostupné online [cit. 2022-11-21]. ISSN 0019-7866. DOI 10.1021/ie50482a016. (anglicky) 
  5. JONGEN, Liesbet; GLOGER, Thomas; BEEKHUIZEN, Jan. Divalent Titanium: The Halides ATiX3 (A = K, Rb, Cs; X = Cl, Br, I). Zeitschrift für anorganische und allgemeine Chemie. 2005-02, roč. 631, čís. 2–3, s. 582–586. Dostupné online [cit. 2022-11-21]. ISSN 0044-2313. DOI 10.1002/zaac.200400464. (německy) 
  6. HACHIYA, Iwao; SHIMIZU, Makoto. Chemoselective reductions and iodinations using titanium tetraiodide. Tetrahedron Letters. 2014-04, roč. 55, čís. 17, s. 2781–2788. Dostupné online [cit. 2022-11-21]. DOI 10.1016/j.tetlet.2014.03.052. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]