Joan Didionová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Joan Didionová
Joan Didionová (2008)
Joan Didionová (2008)
Narození5. prosince 1934
Sacramento
Úmrtí23. prosince 2021 (ve věku 87 let)
Manhattan
Příčina úmrtíParkinsonova nemoc
Národnostamerická
Alma materUniverzita v Berkeley
Povoláníspisovatelka a žurnalistka
OceněníMedaile Edwarda MacDowella (1996)
Cena žurnalistiky Columbia (1999)
Literární cena Univerzitní knihovny v St. Louis.(2002)
Zlatá medaile Americké akademie umění a literatury (2005)
Národní knižní cena za literaturu (2005)
Cena Roberta Kirsche (2005)
Manžel(ka)John Gregory Dunne (1932–2003)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Joan Didionová [dɪdiən] (5. prosince 1934 Sacramento, Kalifornie23. prosince 2021 Manhattan) byla americká spisovatelka a žurnalistka známá svým jasným prozaickým stylem a popisem sociálních a psychologických problémů. Patřila k autorům 60. a 70. let, kteří formovali svým psaním hnutí „nový žurnalismus“. Nová žurnalistika se snaží sdělovat fakta pomocí narativního sdělení a literárních technik, novinář stojí v centru dění a popisuje události subjektivně. Tento styl je také nazýván jako kreativní literatura faktu, intimní žurnalistika nebo literární literatura faktu. Ve svých článcích a především ve svých esejích zkoumala Didionová politiku, kontrakulturu 60. let, hippies, hollywoodský životní styl, Johna Wayna, Howarda Hughese aj., ale také sebe samu.

Život a dílo[editovat | editovat zdroj]

Její otec sloužil za druhé světové války v armádním leteckém sboru, proto se její rodina neustále stěhovala a do školy chodila nepravidelně, až po deseti letech se vrátila do Sacramenta. V roce 1956 roce vystudovala anglický jazyk a literaturu na Univerzitě v Berkeley. Během svého posledního ročníku studia vyhrála esejistickou soutěž Prix de Paris sponzorovanou magazínem Vogue, v eseji psala o sanfranciském architektovi Williamovi Wilsonu Wursterovi V letech 1956–1963 potom pro časopis pracovala. Během tohoto období napsala svůj první román Run River (1963), který popisoval rozpad kalifornské rodiny. S dokončením románu jí pomáhal spisovatel a novinář týdeníku Time John Gregory Dunne, za kterého se provdala. Ve své tvorbě byla ovlivněna především Ernestem Hemingwayem, ale také například Henrym Jamesem a Georg Eliot. Eseje psala na různá témata, která ji ovlivňovala. Zkoumala kulturní hodnoty a zkušenosti amerického života, všímala si amerických vztahů s jižními sousedy, popisovala své vzpomínky, pocity a dojmy z minulosti, vyslovovala své názory k současnosti, vyjadřovala se k politické situaci i k vládě, psala o historii a kultuře Kalifornie. Eseje vyšly například v knihách Slouching Towards Bethlehem (podle básně Williama B. Yeatse, 1968), The White Album (1979), Salvador (1983), Miami (1987), After Henry (1992), Political Fictions (2001), Where I Was From, 2003.

V 70. a 80. letech napsala knihy Play It As It Lays (1970, česky pod názvem Lízni si a hrej[1][2]), A Book of Common Prayer (1977), Democracy (1984). Časopis Time zařadil knihu Lízni si a hrej[3] mezi 100 nejlepších anglicky psaných románů publikovaných mezi roky 1923 a 2005 a v roce 1972 byl podle ní natočený film[4]. Podle románu The Last Thing He Wanted (1996) byl natočen v roce 2020 film To poslední, co chtěl.[5] V roce 2005 vyšla kniha The Year of Magical Thinking (česky jako Víc než další den[6]) o vyrovnávání se se smrtí manžela, o šest let později napsala knihu Blue Nights o smrti dcery. Knihu The Year of Magical Thinking (překládá se také pod názvem Rok magického myšlení) později adaptovala do hry, která měla premiéru na Broadwayi v roce 2007.[7] V České republice uvedlo hru Divadlo Na Fidlovačce v roce 2009.[8]

Se svým manželem napsala scénáře k filmům Panic in Needle ParkPanika v Needle Parku (1971)[9], A Star Is Born (1976) – Zrodila se hvězda[10](adaptace jejího románu Play It As It Lays), True ConfessionsPravdivé zpovědi (1981, podle románu Johna Gregoryho Dunna)[11] a Up Close and PersonalIntimní detaily (1996)[12].V roce 2017 natočil o Joan Didionové režisér Griffin Dunne dokument The Center Will Not Hold.[13]

V roce 1996 jí byla udělena medaile Edwarda MacDowella[14], v roce 1999 dostala Cenu žurnalistiky Columbia[15] a v roce 2002 Literární cenu Univerzitní knihovny v St. Louis[16]. V roce 2005 získala Zlatou medaili Americké akademie umění a literatury[17] a Národní knižní cenu za literaturu[18], v témže roce získala Cenu Roberta Kirsche [19]. V roce 1981 byla zvolena do americké Akademie umění a literatury, je členkou Americké akademie umění a věd a Rady pro zahraniční vztahy. Čestný doktorát z Harvardovy univerzity získala v roce 2009[20] a čestný titul Yaleovy univerzity v roce 2011[21]. V roce 2012 byla zařazena mezi 100 vynikajících novinářů ve Spojených státech za posledních 100 let.[22] V roce 2013 jí prezident Barack Obama udělil Národní medaili umění a humanitních věd za rok 2012.[23] a Harrison Ford cenu PEN Center USA za celoživotní dílo[24].

Zemřela 23. prosince 2021 ve věku 87 let.[25]

Bibliografie – výběr[editovat | editovat zdroj]

Beletrie[editovat | editovat zdroj]

  • Run, River, 1963
  • Play It as It Lays, 1970
  • A Book of Common Prayer, 1977
  • Democracy, 1984
  • The Last Thing He Wanted, 1996

Literatura faktu[editovat | editovat zdroj]

  • Slouching Towards Bethlehem, 1968
  • The White Album, 1979
  • Salvador, 1983
  • Miami, 1987
  • After Henry, 1992
  • Political Fictions, 2001
  • Where I Was From, 2003
  • The Year of Magical Thinking, 2005
  • Blue Nights, 2011
  • South and West: From a Notebook, 2017
  • Let Me Tell You What I Mean, 2021

Scénáře[editovat | editovat zdroj]

  • The Panic in Needle Park, 1971
  • Play It as It Lays, 1972
  • A Star Is Born, 1976
  • True Confessions, 1981
  • Up Close & Personal, 1996

Drama[editovat | editovat zdroj]

  • The Year of Magical Thinking, 2007

Překlady do češtiny[editovat | editovat zdroj]

  • Play It As It Lays,1970, česky vyšel pod názvem Lízni si a hrej, 2020
  • The Year of Magical Thinking, 2005, česky Víc než další den, 2006, také Rok magického myšlení, 2009

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. DATABAZEKNIH.CZ. Lízni si a hrej - Joan Didion | Databáze knih. www.databazeknih.cz [online]. [cit. 2021-09-16]. Dostupné online. 
  2. „Zjistit, jestli jsme ještě naživu.“ Novela Joan Didion je stejně aktuální jako před padesáti lety. Heroine [online]. [cit. 2021-09-20]. Dostupné online. (česky) 
  3. Expertka na nicotu prchá před večírky a traumaty. Vyšla slavná novela Joan Didionové. Aktuálně.cz [online]. 2021-03-21 [cit. 2021-09-16]. Dostupné online. (česky) 
  4. Play It As It Lays (1972). [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. (česky) 
  5. To poslední, co chtěl (2020). [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. (česky) 
  6. DATABAZEKNIH.CZ. Víc než další den - Joan Didion | Databáze knih. www.databazeknih.cz [online]. [cit. 2021-09-16]. Dostupné online. 
  7. BRANTLEY, Ben. The Sound of One Heart Breaking. The New York Times. 2007-03-30. Dostupné online [cit. 2021-09-16]. ISSN 0362-4331. (anglicky) 
  8. Rok magického myšlení - Divadlo Na Fidlovačce | i-divadlo.cz. www.i-divadlo.cz [online]. [cit. 2021-09-16]. Dostupné online. 
  9. Panika v Needle Parku (1971). [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. (česky) 
  10. Zrodila se hvězda (1976). [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. (česky) 
  11. S.R.O. (FDB.CZ), 2003-2019, Filmová databáze. Pravdivé zpovědi (1981). FDb.cz [online]. [cit. 2021-09-16]. Dostupné online. (česky) 
  12. Intimní detaily (1996). [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. (česky) 
  13. Joan Didion: The Center Will Not Hold. Joan Didion: The Center Will Not Hold [online]. [cit. 2021-09-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. Medal Day History. MacDowell [online]. [cit. 2021-09-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. The Columbia Journalism Award | Columbia Journalism School. journalism.columbia.edu [online]. [cit. 2021-09-22]. Dostupné online. 
  16. Joan Didion Named Saint Louis University Library Associates Winner of 2002 Literary Award. www.slu.edu [online]. [cit. 2021-09-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. American Academy of Arts and Letters Gold Medals | Databáze knih. www.databazeknih.cz [online]. [cit. 2021-09-12]. Dostupné online. 
  18. You searched for didion [online]. [cit. 2021-09-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. Los Angeles Times Book Prize | Databáze knih. www.databazeknih.cz [online]. [cit. 2021-09-13]. Dostupné online. 
  20. Ten honorary degrees awarded at Commencement [online]. 2009-06-04 [cit. 2021-09-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  21. Citations for Recipients of Honorary Degrees at Yale University 2011. YaleNews [online]. 2011-09-09 [cit. 2021-09-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  22. The 100 Outstanding Journalists in the United States in the Last 100 Years: Nominees. NYU Journalism [online]. [cit. 2021-09-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  23. JOHN, Arit. What It Looks Like When Joan Didion Accepts an Award as Big as She Is. The Atlantic [online]. 2013-07-10 [cit. 2021-09-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  24. FACEBOOK; TWITTER; OPTIONS, Show more sharing. Joan Didion to be awarded PEN Center USA prize by Harrison Ford. Los Angeles Times [online]. 2013-08-22 [cit. 2021-09-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  25. Joan Didion, American journalist and author, dies at age 87. the Guardian [online]. 2021-12-23 [cit. 2021-12-23]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KADLECOVÁ, Kateřina. Joan Didionová. Reflex. 8. 4. 2021, roč. XXXII, čís. 14, s. 56–58. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]