Joan Didionová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Joan Didionová
Joan Didionová (2008)
Joan Didionová (2008)
Narození5. prosince 1934
Sacramento
Úmrtí23. prosince 2021 (ve věku 87 let)
Manhattan
Příčina úmrtíParkinsonova nemoc
Národnostamerická
Alma materUniverzita v Berkeley
Povoláníspisovatelka a žurnalistka
OceněníMedaile Edwarda MacDowella (1996)
Cena žurnalistiky Columbia (1999)
Literární cena Univerzitní knihovny v St. Louis.(2002)
Zlatá medaile Americké akademie umění a literatury (2005)
Národní knižní cena za literaturu (2005)
Cena Roberta Kirsche (2005)
ChoťJohn Gregory Dunne (1964–2003)[1]
PříbuzníQuintana Roo Dunne (adoptovaná dcera)
Webwww.joandidion.org
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Joan Didionová [dɪdiən] (5. prosince 1934 Sacramento, Kalifornie – 23. prosince 2021 Manhattan) byla americká spisovatelka a žurnalistka známá svým jasným prozaickým stylem a popisem sociálních a psychologických problémů. Patřila k autorům 60. a 70. let, kteří formovali svým psaním hnutí „nový žurnalismus“. Nová žurnalistika se snaží sdělovat fakta pomocí narativního sdělení a literárních technik, novinář stojí v centru dění a popisuje události subjektivně. Tento styl je také nazýván jako kreativní literatura faktu, intimní žurnalistika nebo literární literatura faktu. Ve svých článcích a především ve svých esejích zkoumala Didionová politiku, kontrakulturu 60. let, hippies, hollywoodský životní styl, Johna Wayna, Howarda Hughese aj., ale také sebe samu.

Život a dílo[editovat | editovat zdroj]

Její otec sloužil za druhé světové války v armádním leteckém sboru, proto se její rodina neustále stěhovala a do školy chodila nepravidelně, až po deseti letech se vrátila do Sacramenta. V roce 1956 roce vystudovala anglický jazyk a literaturu na Univerzitě v Berkeley. Během svého posledního ročníku studia vyhrála esejistickou soutěž Prix de Paris sponzorovanou magazínem Vogue, v eseji psala o sanfranciském architektovi Williamovi Wilsonu Wursterovi V letech 1956–1963 potom pro časopis pracovala. Během tohoto období napsala svůj první román Run River (1963), který popisoval rozpad kalifornské rodiny. S dokončením románu jí pomáhal spisovatel a novinář týdeníku Time John Gregory Dunne, za kterého se provdala. Ve své tvorbě byla ovlivněna především Ernestem Hemingwayem, ale také například Henrym Jamesem a Georg Eliot. Eseje psala na různá témata, která ji ovlivňovala. Zkoumala kulturní hodnoty a zkušenosti amerického života, všímala si amerických vztahů s jižními sousedy, popisovala své vzpomínky, pocity a dojmy z minulosti, vyslovovala své názory k současnosti, vyjadřovala se k politické situaci i k vládě, psala o historii a kultuře Kalifornie. Eseje vyšly například v knihách Slouching Towards Bethlehem (podle básně Williama B. Yeatse, 1968), The White Album (1979), Salvador (1983), Miami (1987), After Henry (1992), Political Fictions (2001), Where I Was From, 2003.

V 70. a 80. letech napsala knihy Play It As It Lays (1970, česky pod názvem Lízni si a hrej[2][3]), A Book of Common Prayer (1977), Democracy (1984). Časopis Time zařadil knihu Lízni si a hrej[4] mezi 100 nejlepších anglicky psaných románů publikovaných mezi roky 1923 a 2005 a v roce 1972 byl podle ní natočený film[5]. Podle románu The Last Thing He Wanted (1996) byl natočen v roce 2020 film To poslední, co chtěl.[6] V roce 2005 vyšla kniha The Year of Magical Thinking (česky jako Víc než další den[7]) o vyrovnávání se se smrtí manžela, o šest let později napsala knihu Blue Nights o smrti dcery. Knihu The Year of Magical Thinking (překládá se také pod názvem Rok magického myšlení) později adaptovala do hry, která měla premiéru na Broadwayi v roce 2007.[8] V České republice uvedlo hru Divadlo Na Fidlovačce v roce 2009.[9]

Se svým manželem napsala scénáře k filmům Panic in Needle Park – Panika v Needle Parku (1971)[10], A Star Is Born (1976) – Zrodila se hvězda[11](adaptace jejího románu Play It As It Lays), True Confessions – Pravdivé zpovědi (1981, podle románu Johna Gregoryho Dunna)[12] a Up Close and Personal – Intimní detaily (1996)[13].V roce 2017 natočil o Joan Didionové režisér Griffin Dunne dokument The Center Will Not Hold.[14]

V roce 1996 jí byla udělena medaile Edwarda MacDowella[15], v roce 1999 dostala Cenu žurnalistiky Columbia[16] a v roce 2002 Literární cenu Univerzitní knihovny v St. Louis[17]. V roce 2005 získala Zlatou medaili Americké akademie umění a literatury[18] a Národní knižní cenu za literaturu[19], v témže roce získala Cenu Roberta Kirsche [20]. V roce 1981 byla zvolena do americké Akademie umění a literatury, je členkou Americké akademie umění a věd a Rady pro zahraniční vztahy. Čestný doktorát z Harvardovy univerzity získala v roce 2009[21] a čestný titul Yaleovy univerzity v roce 2011[22]. V roce 2012 byla zařazena mezi 100 vynikajících novinářů ve Spojených státech za posledních 100 let.[23] V roce 2013 jí prezident Barack Obama udělil Národní medaili umění a humanitních věd za rok 2012.[24] a Harrison Ford cenu PEN Center USA za celoživotní dílo[25].

Zemřela 23. prosince 2021 ve věku 87 let.[26]

Bibliografie – výběr[editovat | editovat zdroj]

Beletrie[editovat | editovat zdroj]

  • Run, River, 1963
  • Play It as It Lays, 1970
  • A Book of Common Prayer, 1977
  • Democracy, 1984
  • The Last Thing He Wanted, 1996

Literatura faktu[editovat | editovat zdroj]

  • Slouching Towards Bethlehem, 1968
  • The White Album, 1979
  • Salvador, 1983
  • Miami, 1987
  • After Henry, 1992
  • Political Fictions, 2001
  • Where I Was From, 2003
  • The Year of Magical Thinking, 2005
  • Blue Nights, 2011
  • South and West: From a Notebook, 2017
  • Let Me Tell You What I Mean, 2021

Scénáře[editovat | editovat zdroj]

  • The Panic in Needle Park, 1971
  • Play It as It Lays, 1972
  • A Star Is Born, 1976
  • True Confessions, 1981
  • Up Close & Personal, 1996

Drama[editovat | editovat zdroj]

  • The Year of Magical Thinking, 2007

Překlady do češtiny[editovat | editovat zdroj]

  • Play It As It Lays, 1970, česky vyšel pod názvem Lízni si a hrej, 2020
  • A Book of Common Prayer, 1977, česky Kniha denních modliteb, 2023
  • Democracy, 1984, česky Demokracie, 2022
  • The Year of Magical Thinking, 2005, česky Víc než další den, 2006, také Rok magického myšlení, 2009

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ The New York Times. Manhattan, New York. 31. ledna 1964. Dostupné online. [cit. 2023-04-25]
  2. ↑ DATABAZEKNIH.CZ. Lízni si a hrej - Joan Didion | Databáze knih. www.databazeknih.cz [online]. [cit. 2021-09-16]. Dostupné online. 
  3. ↑ „Zjistit, jestli jsme ještě naživu.“ Novela Joan Didion je stejně aktuální jako před padesáti lety. Heroine [online]. [cit. 2021-09-20]. Dostupné online. 
  4. ↑ Expertka na nicotu prchá před večírky a traumaty. Vyšla slavná novela Joan Didionové. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2021-03-21 [cit. 2021-09-16]. Dostupné online. 
  5. ↑ Play It As It Lays (1972). [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
  6. ↑ To poslední, co chtěl (2020). [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
  7. ↑ DATABAZEKNIH.CZ. Víc než další den - Joan Didion | Databáze knih. www.databazeknih.cz [online]. [cit. 2021-09-16]. Dostupné online. 
  8. ↑ BRANTLEY, Ben. The Sound of One Heart Breaking. The New York Times. 2007-03-30. Dostupné online [cit. 2021-09-16]. ISSN 0362-4331. (anglicky) 
  9. ↑ Rok magického myšlení - Divadlo Na Fidlovačce | i-divadlo.cz. www.i-divadlo.cz [online]. [cit. 2021-09-16]. Dostupné online. 
  10. ↑ Panika v Needle Parku (1971). [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
  11. ↑ Zrodila se hvězda (1976). [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
  12. ↑ S.R.O. (FDB.CZ), 2003-2019, Filmová databáze. Pravdivé zpovědi (1981). FDb.cz [online]. [cit. 2021-09-16]. Dostupné online. 
  13. ↑ Intimní detaily (1996). [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
  14. ↑ Joan Didion: The Center Will Not Hold. Joan Didion: The Center Will Not Hold [online]. [cit. 2021-09-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-09-17. (anglicky) 
  15. ↑ Medal Day History. MacDowell [online]. [cit. 2021-09-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. ↑ The Columbia Journalism Award | Columbia Journalism School. journalism.columbia.edu [online]. [cit. 2021-09-22]. Dostupné online. 
  17. ↑ Joan Didion Named Saint Louis University Library Associates Winner of 2002 Literary Award. www.slu.edu [online]. [cit. 2021-09-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. ↑ American Academy of Arts and Letters Gold Medals | Databáze knih. www.databazeknih.cz [online]. [cit. 2021-09-12]. Dostupné online. 
  19. ↑ You searched for didion [online]. [cit. 2021-09-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  20. ↑ Los Angeles Times Book Prize | Databáze knih. www.databazeknih.cz [online]. [cit. 2021-09-13]. Dostupné online. 
  21. ↑ Ten honorary degrees awarded at Commencement [online]. 2009-06-04 [cit. 2021-09-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  22. ↑ Citations for Recipients of Honorary Degrees at Yale University 2011. YaleNews [online]. 2011-09-09 [cit. 2021-09-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  23. ↑ The 100 Outstanding Journalists in the United States in the Last 100 Years: Nominees. NYU Journalism [online]. [cit. 2021-09-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  24. ↑ JOHN, Arit. What It Looks Like When Joan Didion Accepts an Award as Big as She Is. The Atlantic [online]. 2013-07-10 [cit. 2021-09-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  25. ↑ FACEBOOK; TWITTER; OPTIONS, Show more sharing. Joan Didion to be awarded PEN Center USA prize by Harrison Ford. Los Angeles Times [online]. 2013-08-22 [cit. 2021-09-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  26. ↑ Joan Didion, American journalist and author, dies at age 87. the Guardian [online]. 2021-12-23 [cit. 2021-12-23]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KADLECOVÁ, Kateřina. Joan Didionová. Reflex. 8. 4. 2021, roč. XXXII, čís. 14, s. 56–58. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Joan_Didionová&oldid=23748025“