Joachim Giessner

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Joachim Giessner
Joachim Gießner.jpg
Narození 23. prosince 1913
Drážďany
Úmrtí 25. listopadu 2003 (ve věku 89 let)
Trippstadt
Zaměstnavatel Deutsche Bundesbahn
Ocenění Kříž Řádu za zásluhy Spolkové republiky Německo
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Joachim Gießner nebo Joachim Giessner (23. prosinec 1913, Drážďany25. listopad 2003, Trippstadt) byl německý železničář, který pracoval na Německých spolkových železnicích. Jako esperantista se stal známým díky své odborné a kulturní práci.

Život[editovat | editovat zdroj]

Joachim Gießner začal svou profesionální kariéru v administrativní službě tehdejších Říšských železnic. V květnu 1933 začal pracovat jako dozorce-čekatel v okrese Drážďany. Jeho první dozorcovské místo byla od roku 1936 do roku 1938 přechodová stanice Františkovy Lázně. Později působil jako učitel železničního hospodaření v Drážďanech a okrese města.

Během druhé světové války sloužil jako vedoucí hospodářské železniční služby ve Francii a v Polsku. Po skončení války pracoval v tehdejším hospodářském centru železniční dopravy pro západní oblast v Bielefeldu. Od roku 1954 působil jako vedoucí nádražní kanceláře v městech Braunschweig a Elze a od roku 1966 do roku 1978 jako náčelník železniční stanice ve městě Herzberg am Harz.

Joachim Gießner se oženil s Irene Löser dne 11. června 1938 ve svém rodném městě Drážďany. V roce 2003 manželé oslavili své „železné“ (65.) výročí svatby. Měli dva syny a jednu dceru. Irene Gießnerová pracovala v letech 1970 až 2001 jako učitelka jógy v Herzbergu, starala se o pěknou přírodní zahradu při jejich domě a pomáhala sousedům jako přírodní léčitelka.

Po 34 letech se manželé jako občané Herzbergu odstěhovali v roce 2004 do domova důchodců ve Falckém lese (v německé spolkové zemi Porýní-Falc), kde Joachim Gießner o rok později zemřel.

Esperantská činnost[editovat | editovat zdroj]

Joachim Gießner se začal zajímat o mezinárodní jazyk esperanto v roce 1950 prostřednictvím kulturní skupiny Esperanto v rámci železniční společenské organizace. Stal se jeho důležitou hybnou silou a praktickým uživatelem. Založil esperantské skupiny v městech Bielefeld, Braunschweig, Elze a Herzberg. Na základě jeho podnětu město Herzberg od roku 2006 nese v názvu dodatek „Herzberg - die Esperanto-Stadt“ (Herzberg - město esperanta).

V rámci železniční společenské organizace (BSW - Bahn-Sozialwerk) byl Joachim Gießner hlavním pověřencem pro esperanto od roku 1953 do roku 2000. Od roku 1956 do roku 2002 byl předsedou Německého železničářského esperantského svazu (GEFA) a od roku 1968 do roku 1990 rovněž předsedou Mezinárodní železničářské esperantské federace (IFEF).

Uvědomil si, že esperanto - jako každý jiný jazyk - slouží nejen k jazykovému porozumění, ale má také velkou kulturní hodnotu. Jeho příspěvkem k esperantské kultuře je zprostředkování mezinárodního dorozumění na mnoha německých a mezinárodních železničářských kongresech a esperantské verze železničních odborných textů a překlad více než čtyři sta písňových textů do esperanta. Přednášel na odborná témata a napsal mimo jiné učebnici esperanta pro Turky. Vyvinul speciální metodu překladu textů ze všech jazyků do esperanta, a použil pro tento účel své kontakty s esperantisty hovořícími příslušnými národními jazyky.

Za zmínku stojí i jeho překlad knihy „Poslední děti z údolí Oldry“ (La lastaj infanoj de Oldrovalo - Die letzten Kinder von Schewenborn ) autorky Gudrun Pausewang. Kniha je o období studené války a nebezpečí jaderné války, a byla přeložena dokonce i do čínštiny.

Brzy se zkontaktoval s esperantskými železničářskými kolegy v – té době ještě socialistických – zemích východní Evropy, neskrývaje svůj kritický názor. Jeho kontakty na lidi v těchto zemích mu pomohli po rozpadu východoevropských socialistických režimů, když se mu podařilo získat jako nové členy FISAIC (Fédération Internationale des Sociétés Artistiques et Intellectuelles de Cheminots - Mezinárodní federace pro kulturu a volný čas železničářů) železničářské organizace Rumunska, Bulharska, Česka a Slovenska.

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Pomník na počest Joachima Giessnera u železniční stanice Herzberg am Harz
  • V roce 1970 dostal Zlatou medaili FISAIC (Mezinárodní federace pro kulturu a volný čas železničářů)
  • V roce 1984 mu Spolková republika Německo udělila Federální záslužný kříž
  • V roce 1985 byl oceněn záslužnou medailí Německého esperantského svazu GEA (Německý esperantský svaz)
  • V roce 1990 se stal čestným předsedou IFEF (Mezinárodní železničářská esperantská federace)
  • V roce 1995 se stal čestným členem UEA (Světový esperantský svaz)
  • V roce 2008 mu IFEF, německá základna Železničářské společenské organizace (Stiftung Bahn-Sozialwerk) a město Herzberg postavili před železniční stanicí Herzberg památník
  • V roce 2013, u příležitosti stého výročí jeho narození, město Herzberg am Harz plánuje po něm pojmenovat ulici
  • V ICH (interkulturně Centro - Mezikulturní centrum) Herzberg ho připomíná stálá expozice

Publikace[editovat | editovat zdroj]

  • Biz Esperanto öğreniyoruz , učebnice esperanta pro Turky, registrace v katalogu UEA
  • Internacia Fervojista Esperanto Federacio: historio. 1909 - 1984 (Mezinárodní železničářská esperantská federace: historie. 1909 - 1984), historické ohlédnutí zpět, vydané v roce 1984 u příležitosti 75. výročí železničářského esperantského hnutí
  • Internacia Fervojista Esperanto Federacio: historio. Kompletiga suplemento pri la jaroj 1984 - 1999 (Mezinárodní železničářská esperantská federace: historie. Kompletizační doplněk o letech 1984 - 1999), pokračování Historie IFEF, vydané u příležitosti 90. výročí železničářského esperantského hnutí, registrace v katalogu UEA
  • La lastaj infanoj de Oldrovalo (Poslední děti z údolí Oldry), překlad německé knihy pro děti o atomové válce (Gudrun Pausewang: Die letzten Kinder von Schewenborn)
  • Herzberg - La Esperanto-urbo kantas (Herzberg, město esperanta zpívá), dvě CD s lidovými a klasickými písněmi v překladu Joachima Giessnera
  • Další díla a fotografie ve sbírkách IEMW (Esperantského muzea ve Vídni při Rakouské národní knihovně)

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Joachim Gießner na esperantské Wikipedii. S přihlédnutím na překlad slovenský a německý