Joachim Barrande
Joachim Barrande (11. srpna 1799, Saugues, Haute-Loire – 5. října 1883 Frohsdorf, Dolní Rakousy) byl francouzský inženýr a paleontolog, který se celosvětové proslavil průzkumem geologických útvarů a zkamenělin ve středních Čechách.
Životopis
Ve Francii
Mládí a studia
Barrande se narodil ve Francii a dětství prožil v době vlády Napoleona I. Posléze studoval na lyceu v Paříži a následně ve dvou dvouletých cyklech také polytechniku "École Polytechnique" (jako nejlepší student ročníku) a stavby mostů a silnic. Během studií navštěvoval i přírodovědné přednášky, ale přes jejich absolvování se živil jako stavební inženýr (pod jeho vedením vybudován mezi jinými i dodnes stojící most přes řeku Loiru).
Vychovatelem královské rodiny
Od této činnosti ovšem Barrande přešel po roce 1826 do služeb krále Karla X. jako vychovatel panovníkova vnuka Jindřicha (později hraběte ze Chambordu). Nový učitel po červencové revoluci 1830 následoval francouzský dvůr Bourbonů též do exilu.
V Čechách
Tato cesta Barranda brzy zavedla do Čech na zámek Buštěhrad a následně na Pražský hrad. Díky svému postavení a zájmům se rychle ocitl v kontaktu s českými kulturními kruhy. Mezi jinými se seznámil s historikem Františkem Palackým a s jedním ze zakladatelů dnes Národního muzea v Praze hrabětem Kašparem Šternberkem. Právě druhý jmenovaný mecenáš a sběratel požádal Barranda o posouzení možnosti stavby koněspřežné železniční trati údolím Berounky a přes uhelné pánve u Radnic do Plzně. Z důvodu nedostatku prostředků se tento plán nepodařilo naplnit, ale uskutečněné práce přesto francouzskému inženýrovi odhalily velmi bohatá naleziště zkamenělin (zejména trilobitů) zvláště u Skryjí a Týřovic. Barrande byl již s danou problematikou v základu obeznámen a inspirován vydáním díla The Silurian System Rodericka Murchisona z roku 1839 zde tudíž našel doživotní objekt zájmu.
Po roce 1840 cestoval Barrande intenzivně většinou pěšky středními Čechami, aby mohl mapovat území, které v prvohorách pokrývalo mělké moře. Pohyboval se pravidelně především v okolí Prahy zvláště směrem k Berounu, případně dále směrem k Rakovníku či k Příbrami. Občasné exkurze podnikal ovšem také na jiná místa v celé Evropě. O průzkumech si vedl podrobné zápisky, v nichž neopomínal zaznamenat i skalníky a další lidi, kteří mu s vyhledáváním zkamenělin pomáhali. Porovnával jednotlivé vrstvy z období siluru ve stovkách nalezišť, která během života prošel.
Vztah k Česku
I když Barrande hodně cestoval a držel si byt v Paříži, jeho hlavním útočištěm z hlediska bydlení zůstala do konce života Praha. Zde se jeho první hospodyní na mnoho let stala matka českého spisovatele Jana Nerudy. Tomu se marně snažil vysvětlit, že psaním svému národu nepomůže. Přesto četl už jeho první díla, protože se naučil česky. Lépe se tak dorozumíval mimo jiných i se skalníky, kteří mu nosili nálezy a brali za to plat (nejprve týdenní, posléze od kusu). Svoji znalost češtiny promítl také do názvů některých druhů, které popisoval (Babinka podle matky Nerudy). Později se díky Palackému naučil i německy. Po paní Nerudové byla v letech 1861-1883, tedy do Barrandovy smrti, jeho hospodyní Františka Myslivečková, která pocházela z rodové větve slavného českého skladatele Josefa Myslivečka.
Smrt
Aktivním zůstal Barrande do nejpozdnějších let, když ještě jako osmdesátník fáral do dolu, aby mohl dále zkoumat. Smrt ho zastihla v souvislosti s úmrtím hraběte ze Chambordu, jehož pozůstalost vyřizoval a zároveň při tom onemocněl zápalem plic. Pohřben tak byl na dnešním území Rakouska. Barrande sice zůstal celý život Francouzem, ale byl si vědom, která místa mu vydala nálezy, jež mu získaly světový věhlas a díky jejichž popisu se stal čestným členem mnoha zahraničních geologických společností. Ve své závěti proto muzeu v Praze odkázal statisíce zkamenělin i svoji knihovnu včetně rukopisů. Zanechal i dostatek finančních prostředků pro pokračovatele jeho díla. Hlavním z nich byl Ottomar Novák, který byl Barrandovi vděčný za podporu na cestě k doktorátu, ale zemřel bohužel již ve svých 41 letech.
Dílo
První díla
V roce 1846 zveřejnil Barrande výsledky svých zkoumání ve svých prvních dílech, která vyšla ve Vídni a Lipsku. V zahraničí byla Barrandova svědectví o českých prvohorních fosiliích přijata mnohem příznivěji než v Čechách, kde se někteří vlastenci dílem tohoto cizince cítili neprávem předstiženi. Kustod přírodovědeckých sbírek Corda a berounský sběratel trilobitů Hawel urychleně reagovali dílem Prodrom einer Monographie der böhmischen Trilobiten, kterým získali prvenství v pojmenování mnoha druhů, rodů a čeledí. Barrandovy zápisky a následné práce však od samého počátku obsahovaly nepoměrně systematičtější popisy i nákresy geologických profilů.
Encyklopedie Système silurien du centre de la Bohême
Průzkumy a práce se sbírkami Barrandovi zabíraly téměř veškerý čas a dožadovaly se velkého množství finančních prostředků. Poskytovali mu je především hrabě Chambord a Císařská akademie ve Vídni, kterou ale o příspěvek musel každým rokem žádat znovu. Od roku 1852 postupně téměř 30 let tvořil a vydával encyklopedii Silurský systém středních Čech (Système silurien du centre de la Bohême). Do roku 1881 vyšlo 22 svazků. Psal do ní texty, dělal náčrty budoucích litografií, vedl kvůli ní různorodou korespondenci a pro inspiraci i cestoval do zahraničí. Na téměř 6 000 stranách doplněných více než 1 000 litografickými tabulemi s desítkami ukázek popsal přes 3 500 druhů zkamenělých organismů. Po Barrandově smrti se podařilo vydat ještě dalších 7 svazků encyklopedie.
Přínos vědě, kritika
Bohatá česká prvohorní naleziště proslavil tímto dílem daleko za hranicemi. Jeho práce neváhal citovat i tvůrce nové evoluční teorie Charles Darwin, přestože Barrande zůstaval věren katastrofickým teoriím, o nichž slýchaval v mládí na přednáškách George Cuviera. Tyto názory Barranda se odrazily i ve sporech, které vedl s jinými geology ohledně dalšího vlastního pětisvazkového díla Obrana kolonií (Défense des colonies). Dnešní věda se přiklání na stranu jeho odpůrců a kromě toho také narozdíl od něj považuje při průzkumech za klíčové vrstvy, které jsou na zkameněliny chudší. Barrande dával naopak přednost místům a vrstvám, kde se nacházelo zkamenělin nejvíc a v co nejúplnějším stavu. Právě díky tomu se mu podařilo vytvořit faktografické dílo nepřekonatelných rozměrů.
Místa s připomínkou Barranda
- Již necelý rok po jeho smrti byly po Barrandovi pojmenovány Barrandovské skály v Praze poblíž Malé Chuchle a odhalena na nich masivní deska s jeho jménem.
- Oblast zahrnující místa odkud získával zkameněliny byla geology pojmenována Barrandien.
- Ve Skryjích je dnes zpřístupněné muzeum Joachima Barranda a k vidění i jeho bronzový pomník.
- Silniční most v Praze (Barrandovský most).