Jošiakira Ašikaga
| Jošiakira Ašikaga (japonsky 足利 義詮), Hókjóin (japonsky 宝篋院) (posmrtné jméno) | |
|---|---|
 Dobové vyobrazení | |
| Druhý šógun Šógunátu Ašikaga | |
| Ve funkci: 1358 – 1367 | |
| Panovník | Go-Murakami |
| Předchůdce | Takaudži Ašikaga |
| Nástupce | Jošimicu Ašikaga |
| Narození | 4. červenec 1330 |
| Úmrtí | 28. prosinec 1367 |
| Národnost | Japonská |
| Země | Japonsko (Šógunát Ašikaga) |
| Choť | Kóši Šibukawa |
| Rodiče | otec Takaudži Ašikaga, matka Tóši Akahaši |
| Děti | Jošimicu Ašikaga |
| Podpis |  |
| Commons | Ashikaga Yoshiakira |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jošiakira Ašikaga (japonsky 足利 義詮, 4. července 1330 – 28. prosince 1367) byl druhý šógun Ašikagského šógunátu vládnoucí v letech 1358 až 1367 v období Muromači. Jeho otcem byl zakladatel Ašikagského šógunátu Takaudži Ašikaga a jeho matkou Tóši Akahaši (japonsky 赤橋登子), také známá jako Nariko Hódžó. Vládl za císařství Go-Murakamiho.[1]
Dětství
[editovat | editovat zdroj]Jošiakira se v dětství jmenoval Sendžuó (japonsky 千寿王) a prožil ho v Kamakuře jako rukojmí klanu Hódžó. Jeho otec Takaudži se spojil s vyhoštěným císařem Go-Daigem a povstal proti šógunátu Kamakura, kterému vládl princ Morikuni (1301–1333; vláda 1308–1333). Toto povstání se nazývá restaurace Kenmu.[2] Jošiakira jako dítě při povstání pomáhal Jošisadu Nittovi.[1]
Válka proti kamakurským loajalistům
[editovat | editovat zdroj]
Roku 1349 Jošiakiru klan povolal zpět do Kjóta, kde ho otec stanovil svým nástupcem. Síly loajální šógunátu Kamakura, které vedli Akijoši Kitabatake, Masanori Kusunoki a Akicune Čigusa, obsadily 5. dubna 1352 Kjóto a držely ho dvacet dní, než ho Jošiakira znovu ovládl. V červenci 1353 příznivci svrženého Kamakurského šógunátu, které vedli Masanori Kusunoki a Tokiudži Jamana, opět ovládli Kjóto, ale v srpnu ho Jošiakira získal zpět. Příznivci obnovení moci rodu Kamakura ovládli Kjóto opět v lednu 1355. Tokiudži Jamana přešel na stranu Ašikagů a spolu s ním Jošiakira znovudobyl Kjóto 25. dubna téhož roku.[3]
Vláda
[editovat | editovat zdroj]
Jošiakira se stal šógunem roku 1358 po smrti svého otce Takaudžiho.[4] Po jeho nástupu na trůn došlo k nepokojům a dezercím.[5] Roku 1362 Masanori Kusunoki a Kijoudži Hosokawa opět zaútočili na Kjóto a šógun uprchl, ale po dvaceti dnech město získal zpět.[3][5] Následně došlo ke konfliktu mezi šógunátem a císařem Go-Daigo. Princ Kanejoši roku 1365 ovládl celý ostrov Kjúšú.[5]
Roku 1367 Jošiakira pro nemoc abdikoval ve prospěch syna Jošimica.[6] Ještě téhož roku Jošiakira zemřel, dostal posmrtné jméno Hókjóin (japonsky 宝篋院) a byl pohřben v buddhistickém chrámu Tódži-in v Kjótu[7] vedle hrobu svého otce.[1]
Rodina
[editovat | editovat zdroj]Rodiče:
- Otec: Takaudži Ašikaga (japonsky 足利 尊氏, 18. srpna 1305 – 7. června 1358)
- Matka: Tóši Akahaši (japonsky 赤橋 登子, 1306 – 4. května 1365)
Manželka Kóši Šibukawa (japonsky 澀川幸子, 1332–1392):
Konkubína Jóšiko Kinó (japonsky 纪良子, 1336–1413):
- syn Jošimicu Ašikaga (japonsky 足利 義満, 25. září 1358 – 31. května 1408 (šógun 1368–1394)
- syn Micukaira Ašikaga (japonsky 足利滿詮, 6. července 1364 – 29. června 1418)
- syn Seisó (japonsky 清祖, ? – 10. srpna 1398)
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ashikaga Yoshiakira na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c 足利 義詮 [online]. [cit. 2025-07-10]. Dostupné online. (japonsky)
- ↑ TITSINGH, Isaac. Annales des empereurs du japon. [s.l.]: [s.n.], 1834. Dostupné online. S. 290–294, konkrétně 290. (francouzsky)
- ↑ a b SANSOM, George. A History of Japan, 1334–1615. Stanford: Stanford University Press, 1961. ISBN 0804705259. S. 81, 87–89, 92–97. (anglicky)
- ↑ TITSINGH. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. S. 304.
- ↑ a b c ACKROYD, Joyce. Lessons from History: the Tokushi Yoron. Brisbane: University of Queensland Press, 1982. Dostupné online. ISBN 9780702214851. OCLC 7574544 S. 329.
- ↑ TITSINGH. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. S. 307.
- ↑ TITSINGH. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. S. 308.
| Ašikagský šógun | ||
|---|---|---|
| Předchůdce: Takaudži Ašikaga |
1358–1367 Jošiakira Ašikaga |
Nástupce: Jošimicu Ašikaga |
