Jiří Macháček

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tento článek je o herci a zpěvákovi. O dalších osobách tohoto jména pojednává článek Jiří Macháček (rozcestník).
JUDr. Jiří Macháček
Jiří Macháček (2022)
Jiří Macháček (2022)
Narození6. července 1966 (57 let)
Litoměřice
Alma materPrávnická fakulta Univerzity Karlovy
Aktivní rokyod 1994
PříbuzníLibor Pešek (prastrýc)
František Altman (prastrýc)[1]
Významné roleOndřej v Muži v naději
Standa v Jedna ruka netleská
František v Horem pádem
Robert Landa ve Vratných lahvích
Český lev
Nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli

2000 Samotáři – Jakub
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Jiří Macháček se skupinou Mig 21 během vystoupení na MISS AGRO 2014 v Praze

Jiří Macháček (* 6. července 1966 Litoměřice) je český herec, scenárista, zpěvák, písňový textař a moderátor.

Vzdělání[editovat | editovat zdroj]

Vystudoval Gymnázium Na Zatlance, Konzervatoř Jaroslava Ježka a Právnickou fakultu na Karlově univerzitě. Studium na DAMU zkoušel čtyřikrát. Po vystudování konzervatoře byl přijat bez zkoušek. Studium však nedokončil, protože po půl roce studia zanechal. Herectví se také krátce věnoval na European Film Academy v Dánsku.

Profese[editovat | editovat zdroj]

Herectví[editovat | editovat zdroj]

Vystupoval v několika divadlech (Na zábradlí, Sklep, Na Jezerce). Jeho první větší filmovou rolí byl Robert v Gedeonově Návratu idiota. Za roli věčně zhuleného Jakuba v Ondříčkově filmu Samotáři (2000) získal Českého lva za nejlepší mužskou vedlejší roli. V roce 2004 byl opět nominován na Českého lva, a to za hlavní mužskou roli ve filmu Horem pádem, kde si zahrál fotbalového fanouška Františka, který s manželkou vychovává dítě tmavé pleti.

Zpěv a textařství[editovat | editovat zdroj]

Kromě herectví vystupuje ve své hudební skupině MIG 21, ve které působí jako zpěvák a textař. Právě svébytná poetika jeho písňových textů je charakteristickým znakem písní MIG 21. S touto skupinou již vydal šest alb. Hudba skupiny MIG 21 byla použita v celovečerní filmové grotesce Skřítek (2005), kde si zahrál roli řezníka.

Rádio[editovat | editovat zdroj]

V první půlce 90. let patřil mezi moderátory hravého Rádia Mama (tvůrčí skupiny Českého rozhlasu).[2] Vystupoval jako Dr. Vinnetou a autorský pořad Přepadení se stal průkopníkem české telefonické mystifikace v éteru. Za díly Na židovské svatbě a Agentura Šok získal čestné uznání za hledání nových forem rozhlasové zábavy na festivalu Prix Bohemia Radio v roce 1995. Později přešel se skupinou do soukromého Rádia Limonádový Joe.

Ostatní[editovat | editovat zdroj]

K filmu Jedna ruka netleská (2003) napsal společně s Davidem Ondříčkem scénář.

Názory[editovat | editovat zdroj]

V dubnu 2014 v reakci na anexi Krymu podepsal výzvu požadující tvrdší postup vůči Rusku a zásah proti příslušníkům ruské menšiny v Čechách, kteří mají ruské občanství, konkrétně „okamžité zastavení vydávání víz občanům Ruské federace, zrušení možnosti obdržení dvojího občanství pro občany Ruské federace od 1. 1. 2015, zmrazení kont ruských občanů v ČR s cílem prověřit legálnost těchto vkladů, zastavení vstupu ruského byznysu a kapitálu do ČR“.[3]

Osobní život[editovat | editovat zdroj]

Je rozvedený, od roku 2000 je jeho partnerkou o dvanáct let mladší Kristina Dufková, režisérka animovaných filmů, s níž má dceru Bertu a syna Antonína. S Kristinou se seznámil v Písku, ona tam tehdy studovala animovanou tvorbu na Vyšší odborné škole filmové, on tam byl s divadlem na představení a potkali se v baru. Jiří Macháček bydlí v pražské čtvrti Košíře.[4]

Filmografie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Děda voják v chemičce, strejda pilot v lágru. Jak komunisté zatočili s rodinou herce Macháčka. Dostupné online. [cit. 2020-08-23]
  2. JEŽEK, Michal. "Chtěli jsme v lidech vygenerovat smysl pro humor," říká Jiří Macháček | Osobnosti za mikrofonem. Archiv ČRo. Dostupné online [cit. 2016-10-11]. 
  3. Herec Hrušínský, signatář výzvy k sankcím proti Rusku: Proti agresi musí protestovat každý slušný člověk. Parlamentnilisty.c [online]. 18. dubna. Dostupné online. 
  4. TICHÁ, Eva. Kvůli Fimfáru jsem nespala. Onadnes. Březen 2011, čís. 13, s. 8–13. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]