Jinonice (zámek)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Jinonice (tvrz))
Zámek Jinonice
Zámek Jinonice
Zámek Jinonice
Účel stavby

Zemědělské

Základní informace
Slohbaroko
StavebníkPavel Michna z Vacínova
Další majiteléSchwarzenbergové
Poloha
AdresaPraha-Jinonice, ČeskoČesko Česko
UliceNa Vidouli
Souřadnice
Map
Další informace
Rejstříkové číslo památky40303/1-1365 (PkMISSezObrWD)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zámek Jinonice je architektonická památka v pražské čtvrti Jinonice. Objekt si zachoval styl raně barokního velkostatku a je chráněn jako kulturní památka.[1] Jeho adresa je Na Vidouli 1.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Původně na místě zámku stál dvorec, o kterém je první zmínka již z roku 1088. Tvrz vznikla o dvě století později, ale písemně se poprvé připomíná až roku 1621, když byl Albrecht Pfefferkorn z Otopachu posmrtně odsouzen k zabavení jinonického panství za účast v protihabsburském povstání roku 1618.[2] Tvrz však zanikla a byla objevena teprve archeologickým výzkumem v roce 2018. Výzkum prováděly Archaia Praha a archeologické oddělení Národního památkového ústavu, územní pracoviště Praha, pod vedením Tomasza Cymbalaka. Dvůr byl za třicetileté války zpustošen.

Dvůr Jinonického zámku

Po odeznění války se osada Jinonice dostala do rukou Pavla Michny z Vacínova. Právě on je zakladatelem zámku. Poté objekt přechází na jeho syna Václava a následně hraběte Jiřího Ludvíka von Sinzendorf, který je však zatížený finančními obtížemi. Po něm získá zámek a dvůr v dražbě Ferdinand ze Schwarzenbergu. Právě na Ferdinanda a jeho manželku Annu Marii von Sulz upomíná alianční erb nad vstupem do objektu.[3]

Později vzniklý hospodářský dvůr a zámeček v roce 1685 přestavěl Jan Adolf ze Schwarzenbergu. V roce 1815 zde proběhly klasicistní úpravy.

Alianční erb Ferdinanda ze Schwarzenbergu a jeho manželky Anny Marie von Sulz
Sluneční hodiny

Schwarzenbergové zámek vlastnili do roku 1945, kdy jim byl zkonfiskován a v roce 1949 z něho ministerstvo zemědělství zřídilo ČSSS, n.p. Jinonice, v roce 1989 Státní statek hl. m. Prahy, který zde měl kanceláře a provoz.[4] Na začátku 21. století bylo se svolením magistrátu srovnáno se zemí několik památkových objektů (kašna a altán).

Samotný zámecký areál je částečně veřejnosti přístupný, nacházejí se zde restaurace a firmy.

V letech 2006–2007 vestavěla developerská společnost V Invest CZ a. s. do západní části zahrady čtyři nové bytové viladomy v moderním stylu podle návrhu ateliéru DaM, se 74 byty, tzv. projekt Vila Park Jinonice. Historická zeď zahrady je využita k ohrazení tohoto obytného komplexu, které je střeženo bezpečnostní agenturou jako veřejně nepřístupné kondominium.[5] Další byty, mezonetové, mají být umístěny v replikách dvou původních zámeckých budov půdorysu písmene L.[6] Na západní straně s tímto komplexem sousedí čtvrť Botanica Vidoule budovaná společností Skanska.

Pivovar[editovat | editovat zdroj]

Mezi hospodářské budovy patřil pivovar, postavený na jižní straně dvora, jehož roční produkce byla až 14000 hektolitrů piva. Pivovar ukončil provoz roku 1890.[7]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2017-07-11]. Identifikátor záznamu 152362 : zámek. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  2. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání František Holec. Svazek VII. Praha a okolí. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1988. 221 s. Kapitola Okoř – hrad, s. 38. Dále jen Holec (1988). 
  3. KOLAČOVSKÝ, Ladislav. Jinonice – mezi bělohorským rytířstvem a barokními Schwarzenbergy. iDNES.cz [online]. [cit. 2022-04-25]. Dostupné online. 
  4. Holec (1988), s. 39.
  5. Vila Park Jinonice: klienti projevují stále větší zájem o bytové jednotky nad 100 m², Smart Communication, 14. 3. 2007
  6. Vila park Jinonice – mezonetové byty[nedostupný zdroj]
  7. POLÁK, Milan. Pražské pivovárky a pivovary. 1. vyd. Praha: Libri, 2003. 244 s. ISBN 80-7277-193-0. S. 68

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Svazek VIII. Rakovnicko a Slánsko. Praha: František Šimáček, 1891. 353 s. Dostupné online. S. 297–298. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]