Jindřich II. Kruhlata z Michalovic
| Jindřich II. Kruhlata z Michalovic | |
|---|---|
 Erb pánů z Michalovic | |
| Nejvyšší zemský komorník | |
| Ve funkci: ? – ? | |
| Panovník | Jiří z Poděbrad |
| Vojenská služba | |
| Služba |  České království |
| Hodnost | vojenský hejtman |
| Bitvy/války | Bitva u Turnova |
| Narození | 15. století |
| Úmrtí | krátce po 3. červnu? 1468 asi Mladá Boleslav České království |
| Choť | Anna z Pirkštejna (roz. z Hradce) |
| Rodiče | Jan IV. Kruhlata z Michalovic († 1435/1436) Markéta z z Rýzmburka |
| Příbuzní | Magdalena Tovačovská z Cimburka (sestra) Jan Tovačovský z Cimburka mladší (švagr) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jindřich II. z Michalovic (řečený Kruhlata, okolo 1420?– krátce po 3. červnu? 1468 asi Mladá Boleslav) byl český šlechtic, vojenský hejtman a vysoký státní úředník, poslední mužský člen z rodu pánů z Michalovic. Vlastnil rozsáhlá panství v severozápadních Čechách, která získal věrnou službou na dvoře českého krále Jiřího z Poděbrad. Zastával funkci nejvyššího zemského komorníka Království českého. Zemřel na následky zranění při bitvě u Turnova svedené 3. června 1468 v rámci česko-uherských válek nedaleko jeho rodových panství.
Životopis[editovat | editovat zdroj]
Mládí[editovat | editovat zdroj]
Pocházel ze starého českého šlechtického rodu pánů z Michalovic, odvozujícího svůj původ od hradu Michalovice poblíž Mladé Boleslavi. Jeho otcem byl Jan IV. Kruhlata z Michalovic, matkou Markéta z Michalovic, rozená z Rýzmburka.[1] Narodil se patrně na některém z rodových panství: Michalovice, Mladá Boleslav či jiném. Dětství a mládí prožil na hradech Hrubý Rohozec a Bezděz. V pramenech je jeho rodová větev uváděna s přídomkem Kruhlata. V době husitských válek podporovali Michalovicové katolickou stranu.[2] Po otcově smrti roku 1435 neb 1436[3] mu připadlo rodové dědictví.
V době pohusitského interregna podporoval českým sněmem zvoleného českého krále, kališníka Jiřího z Poděbrad. Poté, kdy byl na Staroměstském náměstí v Praze v září 1453 sťat Jan Smiřický ze Smiřic, získal jakožto horlivý stoupenec a příbuzný Jiřího z Poděbrad Smiřického někdejší panství Bezděz a také od roku 1455 úřad nejvyššího zemského komorníka.[4] V roce 1457 cestoval s poselstvím krále Jiřího z Poděbrad do Francie. Roku 1460 král jeho Doksům potvrdil platnost městských privilegií daných městečku králem Karlem IV.
Byl ženatý s Annou z Pirkštejna, rozenou z Hradce.[1]
Bitva u Turnova a úmrtí[editovat | editovat zdroj]
O bojových událostech u Turnova se zachovaly záznamy vratislavského písaře a kronikáře Petera Eschenloera a také pak listy měšťanů z lužického Zhořelce.
Roku 1468 se Kruhlata postavil spolu s Felixem z Valdštejna[5] do čela asi třítisícového pěšího vojska s 200 jezdci vyslaného proti nájezdu německého svazu lužických měst. Na pomoc Turnovu se však výpravě nepovedlo přijet včas, v situaci protivníkovy přesily tak zaujala obranné pozice s vozovou hradbou jižně od Jizery poblíž vsí Mašov a Modřišice. Ačkoliv byl cílem výpravy spíše loupeživý nájezd, nechtěl se Jaroslav ze Šternberka, velitel lužického svazu, pustit s českým vojskem do většího střetu, při přiblížení se k protivníkovi 3. června však řada křižáckých bojovníků jeho rozkazů nedbala a vydala se k překročení řeky Jizery a útoku na českou obrannou linii.
Útok lužické pěchoty a jízdy byl však Čechy díky terénním podmínkám a výhodám vozové hradby úspěšně odražen a Lužičané byli s těžkými ztrátami odraženi zpět na druhý břeh Jizery a následně se chtěly stáhnout zpět k Turnovu. Jejich situaci navíc ohrožovaly další české posily blížící se k místu z východu. Při přechodu řeky Lužičany se však českému vojsku povedlo prokopat hráze rybníků u říčky Libuňky, což zvýšilo průtok Jizery a zaplavilo několik luk na lužické přístupové trase před Turnovem. V těchto místech pak české vojsko provedlo rozhodný útok, při kterém se povedlo nepřátelskou výpravu rozprášit a získat zpět ukradenou kořist. Vojsko lužické křížové výpravy se dalo na ústup z Čech, během něj však vypálilo 4. června[6] město Turnov a pobilo část jeho obyvatel. Jindřich Kruhlata zde však byl těžce raněn a krátce nato zemřel, pravděpodobně na svém sídelním hradě v Mladé Boleslavi.
Po smrti[editovat | editovat zdroj]
Jeho smrtí páni z Michalovic vymírají po meči. Majetek rodu získala Jindřichova sestra Magdaléna, která se provdala za Jana Tovačovského z Cimburka.[7]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b www.myheritage.cz [online]. [cit. 2021-12-02]. Dostupné online.
- ↑ Michalovice. iDNES.cz [online]. [cit. 2021-12-02]. Dostupné online.
- ↑ KRÁLOVÉ, Univerzita Hradec. Poslední páni z Michalovic. Jan IV. († 1435/1436) a Jindřich II. († 1468). Univerzita Hradec Králové [online]. [cit. 2021-12-02]. Dostupné online.
- ↑ Jindřich Kruhlata z Michalovic, zemř. 1468 [online]. Středočeská vědecká knihovna v Kladně [cit. 2021-12-02]. Dostupné online.
- ↑ Stručné dějiny husitství II (1468–1485). www.mystika.info [online]. [cit. 2021-10-19]. Dostupné online.
- ↑ Druhá husitská válka. www.husitstvi.cz [online]. [cit. 2021-10-19]. Dostupné online.
- ↑ MAUSEROVÁ, Renata; RICHTRMOC, Vladimír. Doksy a Máchův kraj. Dobřichovice: Kava-Pech, 2003. ISBN 80-85853-604. Kapitola Václav IV., s. 22.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- BERAN, Zdeněk. Poslední páni z Michalovic : Jan IV. († 1435/1436) a Jindřich II. († 1468). České Budějovice: Veduta, 2010. 240 s. ISBN 978-80-86829-56-2.
- HALADA, Jan. Lexikon české šlechty. Praha: Akropolis, 1992. ISBN 80-901020-3-4. Kapitola z Michalovic, s. 101.
- ŠTURM, Antonín. Vojenské konflikty ve východních Čechách ve 12. až 15. století. Hradec Králové, 2017 [cit. 2021-12-27]. 154 s. Bakalářská práce. Filozofická fakulta Univerzity Hradec Králové. Vedoucí práce Petr Hejhal. s. 95–97. Dostupné online.
