Jim Capaldi

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jim Capaldi
Jim Capaldi (1972)
Jim Capaldi (1972)
Základní informace
Rodné jménoNicola James Capaldi
Narození2. srpna 1944
PůvodAnglieAnglie Anglie
Úmrtí28. února 2005 (60 let)
Příčina úmrtírakovina žaludku
Žánryrock
Povoláníhudebník
Nástrojebicí, perkuse, zpěv
Aktivní roky1960–2004
VydavatelIsland Records
Příbuzná témataTraffic
Webwww.jimcapaldi.com
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nicola James "Jim" Capaldi (2. srpna 194428. února 2005) byl anglický hudebník a hudební skladatel, zakládající člen skupiny Traffic. Na bicí doprovázel některé známé zpěváky a hudebníky, kterými byli například Jimi Hendrix, Eric Clapton, George Harrison, Alvin Lee a Mylon LeFevre.

Kariéra[editovat | editovat zdroj]

Přehled[editovat | editovat zdroj]

Capaldi se narodil jako Nicola James Capaldi italským imigrantům, Nicolasovi a Marii Capaldiovým Anglii ve městě Evesham, hrabství Worcestershire. Jeho mladší bratr Phil, se narodil 1. února 1949 a hrál též profesionálně na bicí ve skupině "Joe Brown's Bruvvers". Hudební kariéra Jima Capaldiho trvala více než čtyři desetiletí. Spolu s Steve Winwoodem založil v Birminghamu skupinu Traffic, která svým psychedelickým rockem ovlivnila hudební scénu ve Spojeném království a USA. Capaldi s Winwoodem napsali mnohé hity skupiny, které se dostaly do hitparád a většina z nich pak byla vydána na albech skupiny.

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Jako dítě Capaldi studoval hru na klavír a zpíval se svým otcem, učitelem hudby. Na bicí začal hrát se svými přáteli a v roce 1961 ve Worcesteru hrál ve skupině The Sapphires. V roce 1963 založil The Hellions, kde s ním hráli Dave Mason na kytaru a Gordon Jackson na doprovodnou kytaru. V srpnu 1964 vzala Tanya Day skupinu The Hellions do Star-Clubu v Hamburku, Německu jako svoji doprovodnou skupinu. V té době přebývali The Spencer Davis Group v Hamburku v tom samém hotelu jako The Hellions a tak se stalo, že Steve Winwood se skamarádil s Capaldim a Masonem.

Po návrtatu do Worcesteru se The Hellions zavedli jako zavedená profesionální kapela, která měla na to aby doprovázela umělce jako Adam Faith a Dave Berry, kteří ve Worcesteru vystupovali. Od roku 1964 měli rezidenci ve Whisky a Go Go Club. V roce 1965 vydala skupina tři singly, ale žádný se nedostal do hitparády. Později se k nim připojil John "Poli" Palmer a u bicích nahradil Capaldiho, který se stal sólovým zpěvákem.

The Hellions se v roce 1966 vrátili do Worcesteru aby se pokusili zredukovat náklady, ale místní podmínky se změnily. Změnili si jméno na The Revolution, ale v hitparádě byli neúspěšní i se čtvrtým singlem. Zklamaný Dave Mason odešel, nahradil jej Luther Grosvenor a Capaldi přejmenoval skupinu na Deep Feeling. Odehráli několik koncertů v Birminghamu a okolí, kde získali dost slušnou fanouškovskou základnu. Capaldi, Jackson a Palmer napsali skladby, které byly lepší než repertoár Hellions. Nahráli pak několik studiových stop, které zůstaly nevydány až do roku 2009.

První úspěch[editovat | editovat zdroj]

Capaldi a jeho skupina hráli často v Londýně a spolu s nimi v Knuckles klubu hrál na kytaru tehdy neznámý hudebník Jimi Hendrix. V Birminghamu se Capaldi příležitostně sešel s přáteli Masonem, Winwoodem a Chrisem Woodem k vystoupením v klubu The Elbow Room na Aston High Street. Začátkem roku 1967 se toto spojení přejmenovalo na Traffic a skupina Deep Feeling se rozpadla. V roce 1968 Capaldi, Winwood and Mason se zúčastnili nahrávání sólového alba Gordona Jacksona jako doprovodná skupina.

Skupina podepsala smlouvu s Island Records a pronajala si klidný domek v Aston Tirrold, Berkshire aby mohli skládat a zkoušet nové skladby. Domek však klidný dlouho nezůstal, protože jej často navštěvovali hudebníci jako Eric Burdon, Eric Clapton, Pete Townshend, Trevor Burton (z The Move) a mnoho dalších. Capaldi napsal text pro první singl Traffic "Paper Sun", který se v roce 1967 umístil na pátém místě v UK singles chart. Pak byly vydány další dva úspěšné singly a v prosinci skupina vydala album Mr. Fantasy, které demonstrovalo talent každého z nich. Mason opustil skupinu brzy po vydání tohoto alba, ale na krátko se vrátil v květnu, než skupinu v říjnu definitivně opustil. Odešel i Winwood, aby se připojil k formujícím se Blind Faith) a tak došlo k rozpadu skupiny.

Reformace[editovat | editovat zdroj]

Capaldi se pokoušel s Masonem a Woodem zformovat jinou skupinu, ale tvůrčí napětí, které způsobil Mason tím, že opustil Traffic přetrvávalo a Wynder K. Frogg zůstal pouze do března 1969. V lednu 1970 se Capaldi s Woodem setkali s Winwoodem v nahrávacím studiu při nahrávání Winwoodova sólového alba. Toto setkání bylo tak úspěšné, že tato trojice obnovila Traffic (bez Masona) a vydali album John Barleycorn Must Die. Následovalo turné po Velké Británii a Spojených státech se skupinou rozšířenou o několik hostujících hudebníků.

Ačkoliv další alba Traffic byla úspěšná, Capaldi začal rozvíjet svou sólovou kariéru a vydal v roce 1972 své první sólové album Oh How We Danced. To bylo vytvořeno za přispění kytaristy skupiny Free, Paula Kossoffa, Barry Becketta, Rebop Kwaku Baaha a několika členů Traffic.

Následovalo album Whale Meat Again (1974) a pak bylo vydáno mistrovské album Short Cut Draw Blood (1975). Tématem textů bylo životní prostředí, vládní korupce a drogy. V říjnu 1975 vyšel singl z tohoto alba, coververze hitu The Everly Brothers "Love Hurts", který dosáhl čtvrtého místa v hitparádě ve Velké Británii.

Dear Mr Fantasy[editovat | editovat zdroj]

Dear Mr Fantasy byla oslava Capaldiho života a hudby, která se konala v londýnském Roundhouse v Camden Town, 21. ledna 2007. Na této oslavě účinkovali jako hosté Bill Wyman, Jon Lord, Gary Moore, Steve Winwood, Cat Stevens, Paul Weller, Pete Townshend, Capaldiho bratr Phil a mnoho dalších. Na Dear Mr Fantasy se hrála hudba Jima Capaldiho a Traffic. Veškerý výtěžek akce šel charitativní organizaci The Jubilee Action Street Children Appeal.

Sólová diskografie[editovat | editovat zdroj]

  • Oh How We Danced (1972)
  • Whale Meat Again (1974)
  • Short Cut Draw Blood (1975)
  • Play It By Ear (1977)
  • Daughter of the Night (1978)
  • Contender (1978)
  • Electric Nights (1979)
  • Sweet Smell of ... Success (1980)
  • Let The Thunder Cry (1981)
  • Fierce Heart (1982)
  • One Man Mission (1984)
  • Some Come Running (1988)
  • Prince of Darkness (1995)
  • Let The Thunder Cry (1999)
  • Living On The Outside (2001)
  • Poor Boy Blue (2004)

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jim Capaldi na anglické Wikipedii.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]