Přeskočit na obsah

Džigoró Kanó

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Jigoro Kano)
Džigoró Kanó
Narození10. prosince 1860
Kóbe
Úmrtí4. května 1938 (ve věku 77 let)
na moři
Příčina úmrtízápal plic
Místo pohřbeníYahashira Cemetery
Alma materUniverzita Nišogakuša
Tokijská univerzita
Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ125784576
Povoláníjudista, vychovatel, překladatel a politik
ZaměstnavateléDaigo kótó gakkó
první střední škola
Kobun Institute
Univerzita Tójó
Tokijská vyšší normální škola
Gakushūin
Kōdōkan
OceněníCena Asahi (1935)
Řád vycházejícího slunce 3. třídy (1938)
Řád posvátného pokladu 3. třídy
Řád posvátného pokladu 4. třídy
Řád posvátného pokladu 5. třídy
… více na Wikidatech
DětiRisei Kanō
RodKanō zaibatsu
PříbuzníNangō Shigemitsu (sestřin manžel)
Nangō Jirō (synovec)
Saburo Nango (synovec)
Kunori Shirō (synovec)
Yanagi Narayoshi (sestřin manžel)
Muneyoshi Yanagi (synovec)
Kōkō Takezoe (tchán)

Yukimitsu Kano (vnuk)
Funkcečlen Sněmovny šlechticů (od 1922)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Džigoró Kanó (japonsky 嘉納 治五郎, Kanó Džigoró; 28. října 1860 Kóbe4. května 1938 Hikawa Maru) byl zakladatel moderního juda. Už ve škole si ho silnější spolužáci dobírali, protože nebyl moc silný. Takže se v dospělosti rozhodl, že vytvoří umění, ve kterém i málo úsilí může mít velký výsledek a vytvořil na základě džúdžucu judo. Po smrti mu byl udělen Řád vycházejícího slunce za jeho činy pro komunitu a jako prvnímu člověku 11. dan.

Džigoró Kanó a Československo

[editovat | editovat zdroj]

Džigoro Kanó navštívil české země celkem třikrát. Poprvé v roce 1912 na pozvání Jiřího Gutha-Jarkovského, s nímž se seznámil na olympijských hrách ve Stockholmu.[1] Při druhé návštěvě v roce 1920 se setkal mimo jiné s prezidentem Masarykem.[2] Potřetí se v Praze zastavil během září 1936 cestou z olympijských her v Berlíně. Přednesl zde několik přednášek o judu a 12. září osobně zahájil novou sezónu výcviku juda (ju-jutsu) v tělocvičně Vysokoškolského sportu Praha. Jeho hlas a dojmy z Prahy zachytila při této jeho návštěvě československá rozhlasová společnost Radiojournal.

Vyznamenání

[editovat | editovat zdroj]
  1. Vzácná návštěva. S. 4. Národní listy [online]. 1912-11-09 [cit. 2025-09-11]. S. 4. Dostupné online. 
  2. Japonští hosté. S. 2. Národní listy [online]. 1920-10-02 [cit. 2025-09-11]. S. 2. Dostupné online. 
  3. Order of the Rising Sun. www.nndb.com [online]. [cit. 2019-11-28]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]