Jiří z Martinic (1532–1598)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Jiří z Martinic (1532-1598))
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jiří Bořita z Martinic
Erb Martiniců
Erb Martiniců
Nejvyšší kancléř Českého království
Ve funkci:
1597 – 1598
PanovníkRudolf II.
PředchůdceAdam II. z Hradce
NástupceZdeněk Vojtěch Popel z Lobkovic
Nejvyšší zemský sudí Českého království
Ve funkci:
1585 – 1597
PanovníkRudolf II.
NástupceVáclav Berka z Dubé
Nejvyšší dvorský sudí Českého království
Ve funkci:
1584 – 1585
PanovníkRudolf II.

Narození1532
Úmrtí22. ledna 1598 (ve věku 65–66 let)
NárodnostČech
ChoťEliška Bruntálská z Vrbna
RodičeJan z Martinic
Dětižádné
Náboženstvířímskokatolické
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jiří Bořita z Martinic (153222. ledna 1598) byl český šlechtic z rodu Martiniců a vysoký úředník Českého království.[1]

Původ[editovat | editovat zdroj]

Vstupní část smečenského zámku
Martinický palác na Hradčanském náměstí

Pocházel ze šlechtického rodu Martiniců, byl synem karlštejnského purkrabího Jana z Martinic († 1577) a jeho první manželky Ižoldy Františky, rozené Berkové z Dubé († 1560).[2] Svou kariéru u dvora zahájil jako stolník arcivévody Maxmiliána (1560), u dvora císaře Maxmiliána II. byl pak kraječem (1569) a v letech 1571–1576 komorníkem. V mládí byl také častým účastníkem společenských aktivit u dvora pánů z Rožmberka.[3] V roce 1575 se připomíná u dvora arcivévodů Rudolfa II. a Arnošta a v letech 1575–1576 byl hejtmanem slánského kraje za panský stav.[4] V říjnu 1577 byl jmenován přísedícím komorního soudu, ale již v roce 1578 se stal přísedícím zemského soudu.[5] V letech 1584–1585 byl krátce nejvyšším dvorským sudím a poté dlouholetým nejvyšším zemským sudím Českého království (1585–1597).[6] Krátce před smrtí nakonec vykonával funkci nejvyššího českého kancléře (1597–1598).[7]

Ještě za otcova života převzal do správy hlavní rodové panství Smečno (1571) s podmínkou vyplacení dědických podílů mladším bratrům Zdislavovi († 1575) a Jaroslavovi († 1582). Ti však oba zemřeli předčasně a Jiří Bořita tak bez finančních ztrát udržel celé rodinné dědictvé pro sebe. V roce 1581 přikoupil panství Stochov[8], které natrvalo připojil ke Smečnu. Součástí stochovského panství byl také statek Lány, který byl vyčleněn jako samostatný celek a v roce 1589 prodán císaři Rudolfovi II. a připojen ke Křivoklátu.[9] V roce 1595 Jiří Bořita po vymřelé evangelické větvi Martiniců převzal panství Okoř s hradem. Nadále také rozšiřoval smečenské panství a v roce 1595 přikoupil statek Čelechovice.[10] V polovině osmdesátých let 16. století nechal přestavět hrad ve Smečně na pohodlný renesanční zámek. Mezitím v roce 1583 koupil palác v Praze na Hradčanech, který pak nechal nákladně přestavět a upravit, protože v hlavním městě jako vysoký zemský úředník potřeboval reprezentační sídlo.[11]

Jiří Bořita z Martinic byl horlivým katolíkem a přední osobností katolické menšiny v nejvyšších zemských úřadech Českého království. Ve Smečně nechal přestavět kostel Nejsvětější Trojice (1587) a v Praze se podílel na obnově minoritského kláštera u kostela sv. Jakuba. Jeho finanční solventnost dokládá půjčka 40 000 kop grošů míšeňských, kterou v roce 1595 poskytl císaři Rudolfovi II.[12]

Byl ženatý s Eliškou z Vrbna, manželství ale zůstalo bez potomstva. Dědicem panství Smečno a Okoř se čtyřiceti vesnicemi a Martinického paláce v Praze se stal nezletilý synovec Jaroslav Bořita z Martinic (1582–1649), který se později stal jednou z předních osobností pobělohorského období.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Z Martinic [online]. Ottův slovník naučný [cit. 2013-06-05]. Dostupné online. (česky) 
  2. Rodokmen Martiniců in: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl III. Severní Čechy; Praha, 1984; s. 578–579
  3. BŘEZAN, Václav: Životy posledních Rožmberků (ed. Jaroslav Pánek), díl I.; Praha, 1985; s. 214, 354–355
  4. MAREŠ, Petr: Obsazování úřadu krajského hejtmana v předbělohorském období a soupis krajských hejtmanů na základě dochovaných seznamů z let 1563/1564–1616/1617 (rigorózní práce); Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, Praha, 2011; s. 147 dostupné online
  5. MAREŠ, Petr: Přísedící zemského soudu Českého království (1542–1620) na habsburských dvorech a na dvoře Fridricha Falckého in: Paginae historiae, Sborník Národního archivu; Národní archiv Praha, 2010; s. 57 ISBN 978-80-86712-83-3 dostupné online
  6. MAŤA, Petr: Svět české aristokracie (1500–1700), NLN, Praha, 2004; s. 815 ISBN 80-7106-312-6
  7. PALACKÝ, František: Přehled současný nejvyšších důstojníků a úředníků; Praha, 1941 (edice Jaroslav Charvát); s. 371–372 dostupné online
  8. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl III. Severní Čechy; Praha, 1984; s. 439
  9. CROY, Jana: Zámek Lány. 600 let historie; Správa Pražského hradu, 2007; s. 29–30 ISBN 978-80-7381-093-1
  10. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl III. Severní Čechy; Praha, 1984, s. 72–73
  11. POLÁČKOVÁ, Daniela: Martinický palác v Praze za vlastnictví Jiřího Bořity z Martinic a jeho následovníka Jaroslava Bořity z Martinic. Architektonická podoba a výzdoba (bakalářská práce); Katolická teologická fakulta Univerzity Karlovy, Praha, 2011; s. 14–15, 20–21 dostupné online
  12. STARÝ, Marek: Přední klenot zemský. Větší zemský soud království českého v době rudolfinské; Praha, 2014; s. 192–193 ISBN 978-80-87284-38-4

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]