Jiří Veselý (tenista)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jiří Veselý
Jiří Veselý na French Open 2016
Stát ČeskoČesko Česko
Datum narození 10. července 1993 (25 let)
Místo narození Příbram, Česko
Bydliště Rás al-Chajma, SAE[1]
Březnice, Česko
Výška 198 cm[1]
Váha 94 kg[1]
Profesionál od 2009[1]
Držení rakety levou rukou, bekhend obouruč
Výdělek 3 207 640 USD
Tenisová raketa Wilson
Dvouhra
Poměr zápasů 92–112
Tituly 1 ATP, 5 challengerů, 9 Futures
Nejvyšší umístění 35. místo (27. dubna 2015)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open 2. kolo (2018)
French Open 3. kolo (2017)
Wimbledon 4. kolo (2016, 2018)
US Open 3. kolo (2015)
Čtyřhra
Poměr zápasů 31–44
Tituly 2 ATP, 1 challenger, 5 Futures
Nejvyšší umístění 94. místo (8. června 2015)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open 2. kolo (2016)
French Open 3. kolo (2017)
Wimbledon 2. kolo (2014)
US Open 2. kolo (2013, 2014, 2015)
Poslední aktualizace: 2018-07-088. července 2018
Ve 3. kole juniorky Wimbledonu 2011

Jiří Veselý (* 10. července 1993 Příbram) je český profesionální tenista hrající levou rukou a juniorský mistr světa. V roce 2011 se stal prvním Čechem, který vyhrál juniorské Australian Open ve dvouhře a spolu se Slovákem Filipem Horanským také ve čtyřhře. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP World Tour získal jeden turnaj ve dvouhře a dva ve čtyřhře. Na challengerech ATPokruhu Futures vybojoval čtrnáct titulů ve dvouhře a šest ve čtyřhře.[2]

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v dubnu 2015 na 35. místě a ve čtyřhře pak v červnu téhož roku na 94. místě.[1] Trénuje ho Jaroslav Machovský.[3] Dříve tuto roli plnili Ladislav Simon, Jaroslav Navrátil či Michal Navrátil.

Na prvních Letních olympijských hrách mládeže 2010 v Singapuru získal zlatou medaili ve čtyřhře. Na Monte-Carlo Rolex Masters 2016 překvapivě porazil ve druhém kole světovou jedničku Novaka Djokoviče a poprvé tak zdolal hráče elitní světové desítky.

Ve českém daviscupovém týmu debutoval v roce 2013 únorovým utkáním 1. kola Světové skupiny proti Švýcarsku, v němž prohrál s Laaksonenem. Do září 2018 v soutěži nastoupil k devíti mezistátním utkání s bilancí 5–7 ve dvouhře a 2–1 ve čtyřhře.[4]

Českou republiku reprezentoval na Hopmanově poháru 2016 po boku Karolíny Plíškové, s níž obsadil druhé místo základní skupiny.

V roce 2013 jej ATP vyhlásila Hvězdou zítřka, do roku 2012 kategorie známé jako „nováček roku“.

Tenisová kariéra[editovat | editovat zdroj]

Tenis začal hrát již ve čtyřech letech a jako nejoblíbenější povrchy uvádí antuku a tvrdý povrch. Hraje levou rukou a startuje za tenisový oddíl TK Agrofert Prostějov. Postupně jej trénovali otec Jiří Veselý, Jaroslav Machovský a kondiční přípravu vedl Jozef Ivanko. Od jara 2012 byl jeho trenérem bývalý pátý hráč světa Jiří Novák[5]. Před prvním kolem Světové skupiny Davisova poháru v únoru 2013 jej nahradil Jaroslav Navrátil.

2010[editovat | editovat zdroj]

Na olympijských hrách mládeže v Singapuru získal zlatou medaili ve čtyřhře, ve dvouhře vypadl ve druhém kole s pozdějším vítězem Gomézem z Kolumbie.

2011[editovat | editovat zdroj]

V únoru 2011 byl ve věku sedmnácti let poprvé nominován do českého daviscupového týmu, jakožto nejmladší český reprezentant v historii, do hry však nezasáhl.

V roce 2011 získal se svými juniorskými kolegy z prostějovského tenisového klubu Adamem Pavláskem a Markem Jaloviecem prvenství v juniorské soutěži Galeův pohár, a to pod vedením nehrajícího kapitána Jaroslava Machovského.

Na konci sezóny 2011 jej Mezinárodní tenisová federace vyhlásila juniorským mistrem světa.[6].

2013[editovat | editovat zdroj]

V sezóně 2013 nastoupil k prvnímu utkání v Davisově poháru, když na půdě Švýcarska prohrál nedělní dvouhru 1. kola Světové skupiny s Henrim Laaksonenem.

V lednu získal na okruhu Futures dva tituly v izraelském Ejlatu. Nejdříve si ve finále Isrotel Futures poradil se Španělem Guillermem Olasem. Následující týden ve stejném areálu v boji o titul zdolal irského tenistu Jamese McGeeho. Po přesunu do Ameriky si zahrál semifinále turnaje ITF v Houstonu, kde mu oplatil porážku McGee Třetí trofej roku si připsal na březnovém Harlingen Country Club Men's Futures konaném v texaském Harlingenu, kde ve finále přehrál Bjorna Fratangela ve třech setech.

Po návratu na evropský kontinent odehrál challenger v Sarajevu, kde v prvním kole porazil 83. hráče světa Blaže Kavčiče, ale ve druhém kole skončil na raketě s Tomislavem Brkićem po třísetovém boji. Premiérový titul kariéry na okruhu ATP challenger Tour získal v tureckém Mersinu, když v rozhodujícím utkání hladce porazil německého hráče Simona Greula. Na římském challengeru pak odešel poražen ve čtvrtfinále, když byl nad jeho síly Španěl Guillermo García-López. Druhý titul z challengerů přidal na ostravském Prosperita Open, kde v prvním květnovém týdnu prošel do finále, v němž si poradil s Belgičanem Stevem Darcisem.

Na konci května se poprvé dostal do hlavní soutěže seniorského grandslamu - French Open, když celkem snadno postoupil z kvalifikace. V prvním kole ho čekal šestnáctý nasazený německý tenista Philipp Kohlschreiber, se kterým český tenista nakonec po 2 hodinách a 34 minutách prohrál ve čtyřech setech.[7]

Po neúspěšném tažení na francouzském grandslamu se rozhodl startovat na domácím turnaji UniCredit Czech Open v Prostějově. Jako nenasazený hráč si v prvním kole ve dvou setech poradil se španělským tenistou Guillermem Garcíou Lópezem, kterému tak oplatil porážku z dubnového challengeru v Římě téhož roku. Následující kolo vyprovodil z kurtu Američana Jacka Socka, kterého zdolal až v závěrečném tiebreaku třetího setu. Ve čtvrtfinále ho čekal 36. hráč světa a druhý nasazený Lukáš Rosol, jehož po třísetovém průběhu nakonec udolal v tiebreaku a získal tak svůj dosavadní největší skalp na okruhu ATP.[8] V boji o finále se střetl s německým hráčem Peterem Gojowczykem, kterého opět zdolal až po třech setech. Ve finále narazil na dvojnásobného vítěze tohoto turnaje Radka Štěpánka, se kterým po téměř 1 hodině prohrál a nedosáhl tak na svůj dosavadní největší tenisový úspěch.

Po dobrém výsledku na českém turnaji se následující týden objevil v žebříčku ATP na 106. místě a vytvořil si tak své dosavadní maximum. Avšak kvůli nízkému postavení v žebříčku musel hrát kvalifikaci na Wimbledon v níž v 2. kole nestačil na Němce Dustina Browna, kterému podlehl ve dvou sadách a neproklouzl tak do hlavní soutěže.[9]

Po nezdařilé kvalifikaci se začátkem července objevil na německém challengeru v Braunschweigu, kde jako šestý nasazený zvítězil nejprve nad Francouzem Florentem Serrou, následně Němcem Janem-Lennardem Struffem, Kazachem Andrejem Golubjevem, díky vítězství si zajistil dobré postavení v žebříčku a tím přímý postup na US Open[10], v neposlední řadě vítězstvím nad srbským tenistou Filipem Krajinovićem postoupil tak do čtvrtého finále v challengeru v roce. V něm se střetl s domácím hráčem a nejvýše nasazeným Florianem Mayerem, jemuž podlehl ve třech setech

Následující pondělí 8. července byl v žebříčku ATP klasifikován na 89. místě a poprvé se tak dostal do první stovky mužského žebříčku. Po dobrých výsledcích dostal jako dárek k 20. narozeninám od pořadatelů turnaje kategorie ATP 250 v chorvatském Umagu možnost hrát na divokou kartu.[11] V úvodním kole ho čekal rakouský hráč Andreas Haider-Maurer, se kterým se už střel na ostravském Prosperita Open, kde ho na cestě za titulem porazil. Jenže zde na Rakušana nestačil a po hodině a půl mu podlehl ve dvou sadách.

Na konci července se zúčastnil nového challengeru Svijany Open v Liberci, kde jako 2. nasazený na úvod přehrál Čecha Jana Kunčíka, který startoval na divokou kartu. Ve druhém pak porazil dalšího českého hráče startujícího na divokou kartu Adama Pavláska. Ve čtvrtfinále jej čekal šestý nasazený italský tenista Thomas Fabbiano, kterého zdolal rovněž ve dvou setech. V semifinále narazil na španělského antukáře Pereho Ribu, proti němuž nezaváhal a po dvou sadách postoupil do finále. Ve finále však na něj čekal rozjetý Argentinec Federico Delbonis. V prvním setu tahal Veselý za kratší konec a v tiebreaku podlehl argentinskému hráči 2–7. Následující set si to ale vynahradil, když rovněž ve zkrácené hře tentokrát zvítězil 9–7. V rozhodujícím setu byl už Veselý neomylný a díky jednomu breaku zvítězil v sadě 6–4 a po téměř třech hodinách ovládl jako první tenista tento turnaj.[12]

Na dalším challengeru, tentokrát v San Marinu přešel přes dva srbské hráče Borise Pašanskiho a Dušana Lajoviće do čtvrtfinále, v němž se střetl s Italem Marco Cecchinatem, který na turnaji hrál díky divoké kartě a po třech setech mu podlehl. Cecchinato později v celém turnaji triumfoval.

Při převzetí trofeje za cenu Hvězdy zítřka na Turnaji mistrů

Koncem srpna čekal Veselého jeho druhý grandslam v dospělé kategorii, a to US Open. V úvodním kole mu byl nalosován domácí tenista Denis Kudla. V úvodních dvou sadách uhrál po dvou gamech. V následujícím setu už se ale herně zvedl a v následné zkrácené hře dokázal odvrátit soupeřův měčbol a sám při tom tiebreak vyhrál poměrem 8:6. Na začátku čtvrtého setu dokázal Veselý soupeře brejknout a za stavu 2–0 to vypadalo, že se chystá obrat v utkání, Kudla si ale následně vzal ztracený servis zpět. V koncovce setu si Veselý nedokázal udržet podání a nakonec prohrál po čtyřsetovém průběhu.

V polovině září byl nominován k semifinálovému utkání Davisova poháru proti Argentině, přes kterou český tým postoupil výsledkem 3:2 na zápasy do finále. Už za rozhodnutého stavu nastoupil v posledním utkání proti Leonardu Mayerovi, jemuž podlehl a ani v druhém utkání v týmové soutěži tak neuspěl.

Poté následoval jeho druhý turnaj v kategorii 250 Open de Moselle ve francouzských Métách. Hned v prvním kole však narazil, když neuspěl proti Argentincovi Carlosu Berlocqovi a podlehl mu po dvou sadách.

Po příliš nepovedených zápasech na větších turnajích ATP zkusil opět challenger, tentokrát francouzský turnaj v Orléans. V úvodní fázi si snadno poradil s ruským tenistou Teimurazem Gabašvilim, kterého porazil ve dvou setech. V následujícím kole se střetl s Italem Flaviem Cipollou a po tříhodinové bitvě, kdy dokázal odvrátit i dva mečboly, soupeře udolal. Ve čtvrtfinále se utkal s domácím hráčem Benoîtem Pairem, kterému v průběhu třetího setu kvůli zranění kotníku utkání vzdal.[13]

Ani pátý start na turnaji ATP nedokázal Veselý přetavit ve vítězství a to, když v 1. kole ruského Kremlin Cupu podlehl o téměř deset let staršímu deblovému specialistovi Édouardu Rogerovi-Vasselinovi.

Při jeho posledním turnaji v Bratislavě přešel přes Francouze Lucase Pouilleho do druhého kole, v němž nestačil na bosenského hráče Damira Džumhura, kterému podlehl ve třech setech.

Za předvedené výkony v této sezóně, kdy dokázal vyhrát tři challengerové turnaje a dokázal se z 264. místa vyšplhat do první světové stovky, jej ATP vyhlásila Hvězdou zítřka, trofejí pro nejmladšího hráče v elitní stovce světového žebříčku.[14]

2014[editovat | editovat zdroj]

Sezónu rozehrál na indickém Chennai Open jako 85. hráč žebříčku. Na úvod ho čekal domácí tenista Džívan Nedunčežijan, kterého porazil a připsal si tak premiérové vítězství na okruhu ATP. Hned další kolo však na turnaji dohrál, a to když nestačil na sedmého nasazeného a padesátého třetího hráče světa Francouze Édouarda Rogere-Vasselina[15]

Ještě před prvním grandslamem sezóny se pokusil kvalifikovat do hlavní soutěže turnaje v Sydney, avšak ve třetím kole nestačil na německého hráče Jana-Lennarda Struffa.

Na Australian Open, kde poprvé startoval v hlavní soutěži, skončil v 1. kole na raketě devatenáctého nasazeného Jihoafričana Kevina Andersona, kterému podlehl 2:3 na sety, i když v průběhu utkání vedl 2:0.[16]

Následně startoval na německém challengeru Intersport Heilbronn Open v Heilbronnu, kde startoval jako třetí nasazený hráč. Po vítězstvích nad Belgičanem Rubenem Bemelmansem, a Rumunem Adrianem Ungurem se probojoval do čtvrtfinále, kde porazil Andrease Haidera-Maurera a postoupil tak dále. V zápase o finále však nestačil na domácího tenistu s polskými kořeny Petera Gojowczyka, když mu ani jednou nesebral podání a prohrál tak po dvou sadách6. Potom odjel na turnaj ATP do Memphisu, kde v 1.kole porazil Marinka Matoševiče 6-3/6-2. V osmifinále nestačil na Jacka Socka. V Delray Beach skončil hned v 1.kole na raketě Marcose Baghdatise. Poté se zúčastnil poprvé v kariéře turnaje kategorie Masters. V Indian Wells porazil Igora Sijslinga a Pabla Andujara. Ve třetí fázi nestačil v krásném a vyrovnaném zápase na Andyho Murraye.

2015[editovat | editovat zdroj]

Druhý týden sezóny zavítal na aucklandský Heineken Open, kde do hlavní soutěže postoupil z kvalifilace. V úvodním kole přehrál Brazilce Thomaze Bellucciho, následně vyřadil druhého nasazeného Lotyše Ernestsa Gulbise ve třech setech. Donald Young ve čtvrtfinále získal pouze pět gamů a v semifinále jej nezastavila ani jihoafrická turnajová čtyřka Kevin Anderson, proti níž zvládl koncovky obou setů. Ve finále zdolal Francouze Adriana Mannarina. Připsal si tak premiérové turnajové vítězství na okruhu ATP Tour a stal se šestým šampionem turnaje ATP Tour narozeným v 90. letech 20. století, když navázal na Raonice, Dimitrova, Goffina, Tomica a Delbonise. Bodový zisk jej poprvé v kariéře posunul mezi elitní čtyřicítku hráčů žebříčku ATP, [17] a to o 24 příček výše, když figuroval na 39. místě.

V úvodním kole Australian Open nestačil na čerstvého vítěze sydneyského turnaje Viktora Troickiho.

V dubnu se probojoval do finále antukového BRD Năstase Țiriac Trophy v Bukurešti, kde podlehl pátému nasazenému Španělovi Guillermu Garcíovi Lópezovi až po dvou prohraných tiebreacích.[18].

2016[editovat | editovat zdroj]

Na úvod roku reprezentoval Českou republiku na perthském Hopmanově poháru po boku Karolíny Plíškové. V singlových zápasech zdolal bývalou australskou světovou jedničku Lleytona Hewitta a podlehl Ukrajinci Alexandru Dolgopolovovi stejně jako americkému hráči Jacku Sockovi. S jednou výhrou a dvěma porážkami se český výběr umístil na druhém, prvním nepostupovém, místě skupiny A. Lednové Australian Open znamenalo vyřazení v prvním kole od argentinského kvalifikanta Renza Olivy, když ztratil vedení 2–1 na sety.

Na antukovém Monte-Carlo Rolex Masters se ve druhém kole postaral o překvapení, když 13. dubna zdolal světovou jedničku a obhájce titulu Novaka Djokoviće ve třech setech. Pro českého 55. hráče žebříčku to byla první kariérní výhra nad členem elitní světové desítky.[19] Srb tak utržil druhou porážku v probíhající sezóně a nejranější prohru za předešlé tři roky, když naposledy předtím vypadl v této fázi s Grigorem Dimitrovem na Mutua Madrid Open 2013. Jednalo se také o Srbův první nezvládnutý zápas s hráčem mimo Top 50 od vyřazení 74. mužem klasifikace Xavierem Malissem na AEGON Championships 2010. Ukončil tak sérii devíti vyhraných turnajů z posledních deseti startů.[20] Ve třetím monackém kole pak Veselý nestačil na francouzskou nasazenou třináctku a pozdějšího finalistu Gaëla Monfilse, když uhrál jen tři gamy.

Na French Open na úvod vyřadil Američana Rajeeva Rama po čtyřsetovém průběhu, aby poté neuhrál ani sadu na španělského antukáře Nicoláse Almagra.

Do premiérového čtvrtého kola na grandslamu se probojoval ve Wimbledonu. V úvodních třech kolech neztratil žádný set a na jeho raketě skončili nizozemský kvalifikant Igor Sijsling, rakouská světová osmička Dominic Thiem, s nímž se poprvé utkal již v žákovském věku devíti let, a portugalská turnajová jednatřicítka João Sousa.

Poté svedl první ryze český zápas ve wimbledonské mužské dvouhře od duelu Štěpánka s Hernychem v roce 2008 proti desátému nasazenému Tomáši Berdychovi. Za Berdychova vedení 2–1 na sety, 6–5 a 40:0 odvrátil při svém podání tři mečboly. Následně získal 10 z 11 míčů a v tiebreaku se ujal vedení 6:1. Pět setbolů v řadě však nezužitkoval. Série dalších 6 míčů pro oponenta znamenala poměr 6:7 a čtvrtý mečbol pro Berdycha, který prohospodařil i pátou šanci na ukončení zápasu, přestože čárový rozhodčí při mečbolu zahlásil Veselému aut. Hlavní rozhodčí však rozhodnutí změnil a opakovanou výměnu získal mladší 22letý hráč. Jestřábí oko v té chvíli nefungovalo pro přílišnou tmu, na níž si v závěru čtvrté sady stěžoval i Berdych. Veselý si zkrácenou hru připsal poměrem 11:9 a po 3:22 hodinách se duel musel dohrávat příští den. V úterní páté sadě dominoval devátý hráč žebříčku Berdych, jenž ji za 34 minut získal výsledkem 6–3 po využití osmého mečbolu.[21][22][3] Po turnaji postoupil o šestnáct míst na 50. příčku.

Finále na okruhu ATP Tour[editovat | editovat zdroj]

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0)
Turnaj mistrů (0)
ATP World Tour Masters 1000 (0)
ATP World Tour 500 (0)
ATP World Tour 250 (1–1 D; 2–1 Č)
Tituly dle povrchu
tvrdý (1–0 D; 1–0 Č)
tráva (0)
antuka (0–1 D; 1–1 Č)
koberec (0)
Tituly dle místa
venku (1–1 D; 1–1 Č)
hala (1–0 Č)

Dvouhra: 2 (1–1)[editovat | editovat zdroj]

Stav Č. Datum Turnaj Povrch Soupeř ve finále Výsledek
Vítěz 1. 17. ledna 2015 Auckland, Nový Zéland tvrdý Francie Adrian Mannarino 6–3, 6–2
Finalista 1. 26. dubna 2015 Bukurešť, Rumunsko antuka Španělsko Guillermo García-López 6–7(5–7), 6–7(11–13)

Čtyřhra: 3 (2–1)[editovat | editovat zdroj]

Stav Č. Datum Turnaj Povrch Spoluhráč Soupeři ve finále Výsledek ve finále
Vítěz 1. 19. října 2014 Moskva, Rusko tvrdý (h) Česko František Čermák Austrálie Samuel Groth
Austrálie Chris Guccione
7–6(7–2), 7–5
Vítěz 2. 7. května 2017 Istanbul, Turecko antuka Česko Roman Jebavý Turecko Tuna Altuna
Itálie Alessandro Motti
6–0, 6–0
Finalista 1. 22. července 2018 Umag, Chorvatsko antuka Česko Roman Jebavý Nizozemsko Matwé Middelkoop
Nizozemsko Robin Haase
4–6, 4–6

Tituly na challengerech ATP a okruhu Futures[editovat | editovat zdroj]

Legenda
Challengery (5 D; 1 Č)
Futures (9 D; 5 Č)

Dvouhra (14)[editovat | editovat zdroj]

Č. datum turnaj povrch poražený finalista výsledek
1. 15. května 2011 Teplice, Česko antuka Slovensko Norbert Gombos 3–6, 7–6, 6–1
2. 8. června 2012 Šen-čen, ČLR tvrdý USA Austin Krajicek 6–4, 7–5
3. 15. července 2012 Prostějov, Česko antuka Rakousko Dominic Thiem 6–4, 6–4
4. 22. července 2012 Praha, Česko antuka Slovensko Norbert Gombos 6–4, 6–0
5. 11. srpna 2012 Wels, Rakousko antuka Rakousko Marc Rath 6–2, 6–2
6. 22. září 2012 Espinho, Portugalsko antuka Švýcarsko Henri Laaksonen 6–2, 6–4
7. 20. ledna 2013 Ejlat, Izrael tvrdý Španělsko Guillermo Olaso 6–1, 6–2
8. 27. ledna 2013 Ejlat, Izrael (2) tvrdý Irsko James McGee 6–2, 6–4
9. 3. března 2013 Harlingen, Spojené státy tvrdý USA Bjorn Fratangelo 5–7, 7–6(7–4), 6–3
10. 14. dubna 2013 Mersin, Turecko antuka Německo Simon Greul 6–1, 6–1
11. 5. května 2013 Ostrava, Česko antuka Belgie Steve Darcis 6–4, 6–4
12. 4. srpna 2013 Liberec, Česko antuka Argentina Federico Delbonis 6–7(2–7), 7–6(9–7), 6–4
13. 7. června 2014 Prostějov, Česko antuka Slovensko Norbert Gombos 6–2, 6–2
14. 6. června 2015 Prostějov, Česko antuka Srbsko Laslo Djere 6–4, 6–2

Čtyřhra (6)[editovat | editovat zdroj]

Č. datum turnaj povrch spoluhráč poražení finalisté výsledek
1. 20. května 2012 Most, Česká republika antuka Česko Jaroslav Pospíšil Kanada Érik Chvojka
Česko Marek Michalička
6–1, 6–4
2. 27. května 2012 Jablonec nad Nisou, Česká republika antuka Česko Jaroslav Pospíšil Austrálie Peter Luczak
Austrálie Blake Mott
7–5, 6–4
3. 15. července 2012 Prostějov, Česká republika antuka Česko Adam Pavlásek Itálie Riccardo Bellotti
Rakousko Dominic Thiem
7–6(7–2), 6–3
4. 20. ledna 2013 Ejlát, Izrael tvrdý Česko Roman Jebavý Španělsko Jaime Pulgar-Garcia
Španělsko Andoni-Vivanco Guzmán
6–3, 6–1
5. 27. ledna 2013 Ejlát, Izrael tvrdý Česko Roman Jebavý Itálie Matteo Fago
Itálie Claudio Grassi
6–4, 7–5
6. 15. června 2014 Praha, Česká republika antuka Česko Roman Jebavý Čínská Tchaj-pej Lee Hsin-han
Čína Čang Ce
6–1, 6–3

Vítězství nad hráči Top 10[editovat | editovat zdroj]

Č. hráč ATP turnaj povrch fáze skóre Veselý
2016
1. Srbsko Novak Djoković 1. Monte-Carlo, Monako antuka 2. kolo 6–4, 2–6, 6–4 55.
2. Rakousko Dominic Thiem 8. Wimbledon, Londýn, Spojené království tráva 2. kolo 7–6(7–4), 7–6(7–5), 7–6(7–3) 64.

Postavení na konečném žebříčku ATP[editovat | editovat zdroj]

Dvouhra[editovat | editovat zdroj]

Rok 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017
Pořadí 862. 603. 260. 85. 66. 41. 55. 62.

Čtyřhra[editovat | editovat zdroj]

Rok 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017
Pořadí 1123. 818. 433. 305. 123. 182. 184. 135.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jiří Veselý na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e (anglicky) Jiří Veselý na stránkách ATP Tour, přístup: 2018-07-088. července 2018
  2. (anglicky) Jiří Veselý na stránkách Mezinárodní tenisové federace, přístup: 2018-04-099. dubna 2018
  3. a b Petr Pokorný. Berdych v dohrávce přehrál Veselého a je ve čtvrtfinále [online]. Tenisportal.cz, 2016-07-05 [cit. 2016-07-06]. Dostupné online. (česky) 
  4. (anglicky) Jiří Veselý na stránkách Davis Cupu, přístup: 2018-04-099. dubna 2018
  5. http://www.sportovninoviny.cz/tenis/zpravy/novak-se-stal-trenerem-tenisove-nadeje-veseleho/786412&id_seznam=
  6. http://www.rozhlas.cz/zpravy/tenis/_zprava/petra-kvitova-byla-vyhlasena-tenistkou-roku-podle-itf--989420
  7. Luboš Zabloudil. Veselý premiéru výhrou neozdobil, Kohlschreibera však potrápil. Tenisportal.cz [online]. 2013-05-28 [cit. 2013-06-07]. Dostupné online. 
  8. ČT sport. Veselý překvapil, vyřadil v Prostějově Rosola. ČT sport [online]. 2013-06-06 [cit. 2014-06-08]. Dostupné online. 
  9. ČTK. Talent Veselý se letos Wimbledonu nedočká, padl v kvalifikaci. iSport.cz [online]. 2013-06-18 [cit. 2014-06-08]. Dostupné online. 
  10. Luboš Zabloudil. Veselý si v Braunschweigu zajistil posun do Top 100 a start na US Open. Tenisportal.cz [online]. 2013-07-04 [cit. 2014-06-08]. Dostupné online. 
  11. Luboš Zabloudil. Veselý si v Umagu první výhru nepřipsal, neuspěl ani Hájek proti Robredovi. Tenisportal.cz [online]. 2013-07-23 [cit. 2014-06-08]. Dostupné online. 
  12. Jakub Robenek. Veselý v Liberci porazil Delbonise a potřetí vyhrál challenger!. Tenisportal.cz [online]. 2013-08-04 [cit. 2014-06-08]. Dostupné online. 
  13. Luboš Zabloudil. Štěpánek je v Orleansu v semifinále, Veselý svůj zápas vzdal. Tenisportal.cz [online]. 2013-09-27 [cit. 2014-06-08]. Dostupné online. 
  14. ČTK. Hvězda zítřka. Tenisový talent Veselý je mezi oceněnými celebritami. iDNES.cz [online]. 2013-11-04 [cit. 2014-06-08]. Dostupné online. 
  15. pva. Veselý se prvního čtvrtfinále nedočkal, prohrál s Rogerem-Vasselinem. Tenisportal.cz [online]. 2014-01-01 [cit. 2014-06-14]. Dostupné online. 
  16. Luboš Zabloudil. Berdych na úvod nezaváhal. Veselý neudržel vedení 2-0 a Rosol neproměnil mečboly. Tenisportal.cz [online]. 2014-01-13 [cit. 2014-06-14]. Dostupné online. 
  17. Veselý v Aucklandu získal první trofej z turnaje ATP! [online]. Tenisportal.cz, 2015-01-17 [cit. 2015-01-17]. Dostupné online. 
  18. http://www.sport.cz/ostatni/tenis/clanek/669369-vesely-nezvladl-tie-breaky-a-na-titul-v-bukuresti-nedosahl-safarova-vyhrala-ctyrhru-ve-stuttgartu.html#section-artcl
  19. ZABLOUDI, Luboš. Veselý: Na výhru jsem ani nepomyslel, jen jsem nechtěl udělat ostudu [online]. Tenisportal.cz, 2016-04-13 [cit. 2016-04-14]. Dostupné online. 
  20. Vesely Shocks Djokovic In Monte-Carlo [online]. ATP World Tour, Inc., 2016-04-13 [cit. 2016-04-14]. Dostupné online. 
  21. Tomas Berdych into Wimbledon quarter-finals on eighth match point [online]. France 24, 2016-07-05 [cit. 2016-07-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  22. Petr Pokorný. Berdych neproměnil pět mečbolů. Bitva s Veselým se bude dohrávat v úterý [online]. Tenisportal.cz, 2016-07-04 [cit. 2016-07-06]. Dostupné online. (česky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Předchůdce Jiří Veselý Nástupce

Juan Sebastián Gómez
ITF – juniorský mistr světa
2011

Filip Peliwo

Martin Kližan
ATP – Hvězda zítřka
2013

Borna Ćorić