Jiří Pohl

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jiří Pohl
Jiří Pohl (1937)
Jiří Pohl (1937)
Narození14. února 1905
Dobšice
Úmrtí1. prosince 1979 (ve věku 74 let)
BydlištěPraha-Modřany
Národnostčeská
ZeměČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
VzděláníČVUT (ing. chemie)
Povoláníúředník
ZaměstnavatelCukrovar Praha-Modřany
Znám jakomotocyklový a automobilový závodník
PříbuzníZdeněk (bratr, rovněž automobilový závodník)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jiří Pohl (14. února 1905 Dobšice[1] – 1. prosince 1979) byl český motocyklový a automobilový závodník. Nejčastěji závodil před válkou na vozech Aero a MG a po válce na vozu vlastní úpravy zpravidla označovaný jako Škoda MG Special kompresor.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Jiří Pohl, starší z bratrů Pohlových, se narodil 14. 2. 1905 Leopoldu Pohlovi a Ele Pohlové. Jiří i mladší Zdeněk (1907–1986) pocházeli z Libněvse, kde jejich dědeček Karel Pohl (ředitel cukrovaru) a tatínek ing. Leopold Pohl byl ředitelem a spolumajitelem cukrovaru. Jejich otec zemřel 6. července 1933 ve věku 58 let.[2]

Po maturitě absolvoval chemii na Českém vysokém učení technickém v Praze a získal titul inženýr. Zaměstnán byl jako úředník cukrovaru v Modřanech (tehdy u Prahy), kde i bydlel. Ve sportu dosahoval pomalu stejné úspěšnosti jako jeho bratr. Jeho vášní se stalo amatérské konstruktérství, kterým si připravoval všechna svá vozidla na nejvyšší výkon, ale stavěl i vozidla vlastní konstrukce. V roce 1937 například sestrojil a postavil tříkolový automobil, který měl náhon na zadní kolo řetězem a motor z motocyklu Indian Big Chief (1207 cm³).[3] O mnoho let později byla tato koncepce použita u tříkolky Minor II (1947) a ještě později u legendární tříkolky Velorex (1956).

Jiří Pohl na sidecaru s motocyklem Indian, vítěz závodu Zbraslav-Jíloviště (1929)

Začal jezdit na motocyklu v patnácti letech a později za studiích na vysoké škole byl zakládajícím členem MKVS (Motor Klub Vysokoškolského sportu), kde se stal pro rok 1935 i předsedou klubu.[4] Se svým motocyklem jezdil všechny gymkhány (slalomy), závody do strmého vrchu, ploché dráhy, zimní motocyklové soutěže atd. Pětkrát se zúčastnil motocyklové soutěže na 1000 km. V roce 1929 zvítězil na sidecaru Indian v třídě do 1200 cm³ na závodě do vrchu Zbraslav-Jíloviště. Zajímavé je, že se nikdy neutkal se svým bratrem Zdeňkem, ať už to bylo na motocyklech a nebo v automobilech. I když se „sešli“ na jednom závodě, vždy každý z nich startoval v jiné třídě. Mezi jeho největší koníčky mimo motocyklových a automobilových závodů patřilo lyžování, střelba, amatérské fotografování a filmování. Oženil se a spolu s manželkou měli dceru Zuzanu a syna.[1]

Jiří Pohl a tým MKVS na strojích Jawa 250, Zimní motocyklová soutěž (1936)

Od roku 1933 preferoval oproti motocyklům závody automobilů. Byl členem výboru Svazu motocyklových a automobilových závodníků (1936–1939).[5] Na valné hromadě Aero Car Clubu, která se konala ve čtvrtek 21. října 1937, byl Jiří Pohl vyznamenám stříbrným, klubovním odznakem.[6] Na automobilech dosáhl v letech 1933–1939 a potom 1949–1963 řady úspěchů. Závodil až do svých 58 let. Poslední závod absolvoval v Jičíně 21. července 1963 na Ceně Prachovských skal.[7]

Jiří Pohl zemřel 1. prosince 1979 ve věku 74 let.

Největší úspěchy[editovat | editovat zdroj]

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

  • Stříbrný odznak Aero Car Clubu (1937)

Závodní kariéra[editovat | editovat zdroj]

  • 1933

První závod na automobilu absolvoval 21. května 1933 při soutěži Krajem Žižkovým. Autoklub Tábor uspořádal v neděli 21. května soutěž motocyklů a automobilů „Krajem Žižkovým“ na trati 315 km dlouhé, která byla absolvována ve 3 etapách Tábor—Sedlčany (90 km), Sedlčany—Pacov (94 km) a Pacov —Tábor s odbočkou přes Pelhřimov (128 km). Ze 64 přihlášených startovalo 58 a to: 27 motocyklů, 13 sidecarů a 18 automobilů. Trať vedla většinou po špatných okresních silnicích a měla mnoho zatáček. Zlatou medaili získalo 10 automobilů, mezi nimiž byl i Jiří Pohl na voze Aero. Jelikož stanovená maximální rychlost při překročení nebyla pokutována, byl závod de facto rychlostní soutěží. Závod byl sledován po celé trati i u cíle v Táboře tisíci diváky.[8]

Aero 662, J. Pohl (vítěz třídy do 750 ccm), 1000 mil čs. 1933

Ve dnech 10.–11. června se účastnil 1. ročníku závodu 1000 mil československých. V kategorii cestovních automobilů do 750 cm³ startovalo 9 účastníků, z nichž bylo 7 klasifikováno (všichni na vozech Aero). Vyhrála posádka Jiří Pohl—František Holoubek (st. č. 62) na Aeru 662 (upravený motor na 745 cm3) za 22:00:20 h v průměrné rychlosti 72,4 km/h způsobem start–cíl před Antonínem Vitvarem. Pohl překonal všechna očekáváni, zejména v prvních dvou etapách, než si zajistil dostatečný náskok. Do Bratislavy dojel za 5:04 h, odtud zpět do Prahy za 5:23 h. V Praze se poněkud zdržel (snad tankováním), ale pak zase stejné tempo držel až za Brno, kde měl první větší časovou ztrátu (přes 10 minut!), takže na III. etapu spotřeboval 5:52 h. Po menší ztrátě v Bratislavě zdržel se ještě za Jihlavskou kontrolou, asi o 11 minut, a dosáhl cíle IV. etapy za 5:41 h. Zlé jazyky tvrdily, že v druhé polovině závodu úmyslně zpomalil, aby do cíle nepřijel o více než 15% dříve před ostatními konkurenty své třídy, kteří by tím byli vyloučeni pro nesplnění časového limitu.[9]

Jiří Pohl ke svému vítězství sdělil: “„Před dvěma roky jsem potřeboval vůz a rozhodl jsem se pro malý, pro jednoválcovou Aerovku (Aero 500). Byl jsem výkonem této překvapen, že jsem si opatřil dvouválec (Aero 662) a uvažoval po sérii úspěchů na menších soutěžích o startu v některém závodu. 1000 mil bylo i vhodnou příležitosti, abych vyzkoušel svůj vůz na obtížné soutěži a dokázal, co malý vůz svede. Už před soutěží měl jsem důvěru ve svůj vůz, ale po jejím skončení jsem přímo překvapen, že stroj překonal sám sebe. Mám-li sděliti čtenářům „Národních Listů“ své dojmy, nevím opravdu, co měl bych hlavně vyzvednout. Jel jsem, jak jsem mohl, a jsem s výkonem spokojen. 1000 mil bylo nejkrásnějším závodem, který jsem kdy jel.“[10]

První městský okruh na Moravě se konal 30. července (I. Okruh městem Zlínem) právě ve městě, které je světoznámé americkým vzrůstem a pokrokem, jemuž stál v čele muž, který byl velkým přítelem motorového sportu — J. A. Baťa. Počet přihlášek dosáhl poslední dny pěkných číslic jak pro sobotní plaketovou jízdu, tak i pro nedělní závod motocyklů, cestovních i sportovních automobilů. Velmi potěšitelná byla účast československých továren.[11] Závod byl označen za pronikavý úspěch zlínské odbočky Baťa ČAMS (Československý Automobilový klub pro Moravu a Slezsko). Závodů se účastnilo 62 závodníků. Startovalo se po jednotlivých třídách skupinově, což učinilo závody přehlednými a zajímavějšími. Okruh dlouhý 6,82 km vedený z části městem se ukázal vhodnějším než před nedávnem jetý okruh hradecký. V porovnání s ním byl širší a také měl povrchově lépe upravenou dráhu. Hromadné starty ani předjíždění nedělaly obtíží. Ačkoliv pršelo, měly závody hladký průběh a návštěvu přes deset tisíc diváků.[12] V třídě cestovních automobilů do 750 cm³ na 5 kol (34,1 km) zvítězil Jiří Pohl na Aeru 662.[13]

Startoval i 6. srpna 1933 na 5. ročníku Stříbrného trianglu Československa, závodu motocyklů a automobilů, jehož první ročník se konal roku 1927 (jeden z prvních závodů na okruhu pořádaný v Československu),[14] ve třídě sportovních vozů do 750 cm³, ale jako jediný z 8 startujících vozů nedojel do cíle. Stejně ve Ždírci nad Doubravou „dopadl“ i jeho bratr Zdeněk, který na Bugatti v závodních vozech přes 1,5 l rovněž odpadl (z prvního místa), už ve 2. kole ze 30 předepsaných.[15]

„Chuť“ si spravil 10. září na závodu do vrchu Ecce Homo ve Šternberku za pořadatelství MSAC z Brna (Moravsko-Slezský Automobilní Klub/Mährisch-Schlesischer Automobil-Club), kde vyhrál na Aeru 662 třídu do 800 cm³. Ecce Homo byl jediný závod do vrchu, který se toho roku v Československu konal. Absolutním vítězem závodu se stal jeho bratr Zdeněk na Bugatti T37A. Závod se konal po tříleté přestávce, poprvé od roku 1930.[16]

Start 1000 mil československých (1934)
  • 1934

Prvním startem v tomto roce byla pro Jiřího Pohla účast na novém závodu, na I. ročníku Českobrodského okruhu motoristů (okruh 30,1 km dlouhý, 7 kol), který se jel jako soutěž spolehlivosti. Již první ročník byl zdařilý se 64 stroji na startu. U startu soutěže spolehlivosti motorových vozidel, pořádanou poprvé místní skupinou Ligy čsl. motoristů na novém okruhu Český Brod — Tismice — Kostelec n. Černými Lesy — Liblice a zpět do Č. Brodu, se shromáždily sólo motocykly, sidecary a 31 automobilů. Jezdce po celé délce trati sledovalo na 15 000 diváků. V třídě do 1100 cm³ obsadil J. Pohl 2. místo za Emanuelem Pirnerem, rovněž na Aeru.[17]

Na 1000 mílích československých startoval na upraveném voze Aero (st. č. 16), avšak proti jeho návrhu ne zcela dokonalém. Jiří Pohl měl na Aeru (745 cm3) do 750 cm³ karoserii podle vlastního návrhu. Roadster byl upraven tak, že se na zádi zužoval a kladl tedy mnohem menší odpor.[18] Karoserie byla zhotovena z latí a plátna.[19] Motor byl tříkanálový dvouválec. V převodovce měl převody do rychla od „starého pana“ Waltra z Košíř (Josef Walter, spec. továrna na ozubená kola). Měl objednány i speciální písty. Zásilka, toužebně čekaná, došla do Prahy v poslední dny před závodem, ale uvědomělý pošťák ji však vrátil zpět, protože firma napsala na adresu „Tschechei“ (Česko), tak ji chtěl vytrestat, aby se Němci naučili pořádně titulovat Československo.[20] Jiří Pohl bez „cizopasných“ pístů ty české propálil a závod pro něho skončil u Brna.[21]

V září a říjnu Jiří Pohl podnikl dálkovou jízdu po Rakousku, Německu, Švýcarsku, Francii a Španělsku, kterou absolvoval se svým rychlým vozem Aero, jak bylo uvedeno v inzerátu č. 45389 v Národních listech.[22]

  • 1935

Ve IV. Zimní soutěži Jihočeského odboru AKRČs v Českých Budějovicích konané 3. února v třídě do 1000 cm³ zvítězil Jiří Pohl na voze Aero 30 před ing. Michlem (Walter Junior) a Fr. Marešem na Z 4. V týmech bez trestných bodů na zlaté plakety dojel i tým Aero ve složení Schultz, Jiří Pohl a Lesák.[23] Okruhovou sezonu zahájil Jiří Pohl na II. Českobrodském okruhu 5. května, který se jel poprvé jako okruhový závod. V třídě do 750 cm³ s Aerem 662 porazil na vozech Jawa 700 Jaroslava Kaisera a Feuersteina.[24]

Jiří Pohl na MG K-3 Magnette v čele závodu na Lochotínském okruhu (1937)

Pro 1000 mil československých 15.–16. června si pořídil nový vůz, MG K-3 Magnette. Závodní speciál s motorem o zdvihovém objemu 1087 cm³ poskytoval s kompresorem nejvyšší výkon 88,3 kW (120 k) při 6500 ot/min. Pro tento závod měl k dispozici i mechanika přímo od MG, který mu seřizoval motor. Jiří Pohl (st. č. 50) odpadla posádka Pohl-„Cudla“ ze závodu ve Velkém Meziříčí, byť v Čáslavi ještě jeli ve třídě do 1100 cm³ na 2. místě za Gruberem na Aeru.[25]

Hned v následujícím závodě okruhové sezóny na III. Lochotínském okruhu (23. června) zvítězil ve sportovních vozech třídy do 1100 cm³. V závodě na 15 kol (64,5 km) za sebou nechal Ivana Hodáče (Walter Junior SS) a Karla Vlašína (Z 4 „1000 mil“). Časem 42:15,5 min dosáhl v závodě průměrné rychlosti 91,6 km/h.[26] Proti Pohlově kompresoru instalovaném na MG někteří jezdci této třídy vznášeli protesty, ale dr. Vítězslav Kumpera (za pořadatele tj. Ligu čs. motoristů) je odmítl s tím, že propozice použití kompresoru nezakazovaly.[27] O rok později však kompresory pro tuto třídu byly zakázány.

Na III. Krakonošově okruhu 14. července Jiří Pohl ukázal bezvadný styl i v těžkém kopcovitém terénu plném zatáček.[28] Závod na 7 kol měřil 238 km. Opět startoval na osvědčeném Aeru 662 v třídě do 750 cm³. Skončil za „nejrychlejším mlynářem“ v Československu, za Antonínem Vitvarem na roadsteru Jawa 750, na 2. místě.[29]

Závod do vrchu Grossglockner (19,5 km) v Rakousku se konal 4. srpna a Jiří Pohl obsadil ve své třídě 2. místo, když den předtím – 3. 8. 1935 – byla tato nová Grossglocknerská vysokohorská silnice po 5leté výstavbě slavnostně otevřena. Závod uspořádal Rakouský automobilový klub z Zell am See společně se Solnohradským automobilovým klubem jako první mezinárodní závod do vrchu na nové vysokohorské silnici. Závodníci z Československa si ve svých třídách „předplatili“ 2. místa. Jiří Pohl skončil 2. v závodních vozech do 1100 na MG K-3, Zdeněk Pohl skončil rovněž 2. ve sportovních automobilech do 3000 cm³ na Bugatti T51 a pro změnu Bruno Sojka ve sportovních automobilech do 1500 cm³ na Bugatti T37A skončil také na 2. místě.[30]

  • 1936

Automobilovou sezonu zahájil na III. Českobrodském okruhu 3. května, ale ve třídě do 1100 cm³ na MG K-3 Magnette nedojel. V absolutním pořadí zvítězil Zdeněk Pohl na Bugatti T51 startující v třídě přes 1,5 l.[31]

Úspěšnější byl 24. května na 4. ročníku závodu na Lochotínském okruhu. V třídě sportovních automobilů do 1100 cm³ Jiří Pohl zopakoval své loňské vítězství a opět zvítězil.[32] Startoval opět na MG ale bez kompresoru a dosáhl času 44:22,1 min (15 kol/64,5 km). Tento závod s účastí 12 závodníků, kteří v podstatě „vyplnili“ 4,3 km dlouhý okruh, byl nejkrásnější podívanou dne. V automobilech přes 1500 cm³ a v absolutním pořadí zvítězil jeho bratr Zdeněk na Bugatti T51.[33]

Na konci jara 1936 (30. 5. – 1. 6.) se vrátil k soutěži na motocyklu. V třídenní XIII. Velké motocyklové (a automobilové) soutěži, která vedla z Čech přes Moravu a Slezsko na Slovensko a zpět přes Telč a Tábor (1250 km) startoval na Jawě 250 ccm a byl vedoucím týmu MKVS (Motor Klub Vysokoškolského Sportu). V individuální klasifikaci dojel na zlacenou medaili a v týmech společně mj. s ing.C Jaroslavem Hausmanem, Ot. Neckářem a Mirko Sochorem obsadili 2. místo.[34] Tisk jejich umístění označil jako vítězství „starých“ sportovců, kteří se po dlouhé době zase vrátili k motocyklu.[35]

Jiří a Zdeněk měli startovat 16. srpna na III. Brandýském okruhu (Brandýs–Olešná–Rozsocha–Rviště–Perná–Brandýs, 11,4 km), ale nakonec se v závodě účastnil pouze Jiří. V automobilech do 1100 cm³ (4 kola/45,6 km) dojel Jiří na MG na 3. místě za Vladimírem Formánkem na Aeru a dr. Pohoreckým na Salmsonu. V úloze hlasatele místního rozhlasu úspěšně vystoupil Bohumil Turek, těžce zraněný při závodě 1000 mil československých v roce 1935, který zprávy z okruhu pohotově doplňoval humornými vložkami.[36]

  • 1937

Sezonu zahájil v únoru účastí na Zimní automobilové soutěži AKRČs. Startoval v třídě osobních automobilů do 1000 cm³ na voze Aero 30 a obsadil až 19. místo.[37] Startovalo 108 vozů (včetně vozů nákladních a vozů na náhradní palivo) ze 114 přihlášených. Do cíle dojelo 106 vozů a klasifikováno bylo 102, z nichž řada byla čistě vojenských typů. Soutěž v sobě zahrnovala i střelbu na terče.[38]

Na nově otevřeném Zdibském okruhu Jiří Pohl 25. dubna zvítězil v „solojízdě“ na MG v třídě do 1100 cm³ v čase 28:28,4 min. Zvítězil v závodě na 10 kol/43 km přesvědčivě a všem soupeřům unikl o kolo. Závodu uspořádaném Svazu závodníků a motocyklistů RČs. mimo několika tisíc diváků přihlížel i jeho protektor generál Čížek, předseda AKRČs.[39]

Tak jako v minulých letech si Jiří Pohl ani v tomto roce „neodpustil“ závod na motocyklech. Zúčastnil se XIV. velké motocyklové soutěže na 1000 km, která se konala ve dnech 16.–17. května,[40] avšak mezi oceněnými uveden nebyl.[41]

Závod konaný na Krakonošově okruhu 1. srpna 1937 (V. ročník) se jel na zkráceném okruhu na 22 km oproti předchozímu ročníku, kdy jeden okruh měřil 34 km (5 kol, tzn. závod měřil 110 km). V propozicích závodu byl povolen start i strojům s kompresory, čehož využil Jiří Pohl s „kompresorovým“ MG. Všechny kubatury byly hodnoceny zvlášť pro závod seniorů a juniorů, tedy začínajících jezdců. Závod sledovalo rekordních 18000 diváků.[42] Jiří Pohl na MG zvítězil ve třídě sportovních automobilů do 1500 cm³, přestože v 2. a 3. kole ztratil mnoho času poruchou manometru palivoměru, což způsobilo přeplavení karburátoru a zastavení motoru. Přesto se mu podařilo v této třídě zvítězit,[43] v času 1:11:47,2 h a dosáhl průměrné rychlosti 91,9 km/h. V celkovém hodnocení obsadil 2. místo se ztrátou 70 vteřin za Janem Kubíčkem na Bugatti-Ford (1:10:36,8 h).[44]

Závod na Bohdanečském okruhu (II. ročník) se uskutečnil 8. srpna. V tréninku na závod Jiří Pohl havaroval v nebezpečné doubravické zatáčce a přerazil při smyku zábranu, přičemž zachytil jedno děvče a jednoho cyklistu. Naštěstí oba vyvázli s lehčím zraněními a Jiří Pohl nebyl zraněn vůbec.[45] Jiří Pohl startoval v nedělním závodě v kategorii závodních vozů do 2000 cm³ (150 km/10 kol) a zvítězil v čase 1:33:26 h v průměrné rychlosti 96,5 km/h. Stal se na MG absolutním vítězem závodu.[46]

Počátkem září se Jiří Pohl zúčastnil posledního předválečného ročníku závodu do vrchu Ecce Homo. V 13. ročníku závodě na trati obvyklé délky 7,750 km 9. září obsadil Jiří Pohl na MG 4. místo[47] v závodních vozech a zvítězil ve třídě do 1100 cm³. Současně časem 5:52,4 min vytvořil nový rekord této třídy.[48]

Ing. Josef Dneboský a ing. Jiří Pohl (st. č. 88) na voze Aero 30 získali cenu pro vítěze kategorie do 1000 cm³ na Automobilové a motocyklové soutěži Malou dohodou, která se jela od 12. do 20. září 1937.[49] Branná motoristická soutěži vedla z Prahy přes Bratislavu, Užhorod a Bukurešť do Bělehradu. K soutěži pod protektorátem Dr. Edvarda Beneše, jeho veličenstva Carola II. a Jeho Královské Výsosti prince Pavla Karađorđeviće bylo přihlášeno 88 automobilů, 10 sidecarů a 55 motocyklů.[50]

  • 1939

Po těžké havárii bratra Zdeňka na Masarykově okruhu v září 1937 více než rok nestartoval v žádném závodě. V únoru 1939 se účastnil III. Zimní automobilové soutěže. V třídě do 2000 cm³ obsadil s Tatrou 3. místo (st. č. 17) a získal stříbrnou plaketu.[51]

  • 1946

Po II. světové válce Jiří Pohl poprvé startoval na Velké ceně hl. města Prahy, která se konala 17. června na závodním okruhu v Motole. Závody sledovalo 100 000 diváků. Ve sportovních automobilech nad 2000 cm³ na 5 kol/22,826 km zvítězil ing. Jiří Pohl v čase 14:52,6 min na voze Jaguar.[52]

V Hradci Králové se 30. června konal závod motocyklů a automobilů. Hradecký okruh, pořádaný Autoklubem Hradec Králové se konal v ulicích města na okruhu dlouhém 2,3 km, s cílem a startem na Ulrichově náměstí.[53] Ing. Jiří Pohl startoval ve sportovních vozech do 1100 a přes 1500 cm³ na 15 kol v celkové délce závodu 34,5 km. V kategorii přes 1500 cm³ zvítězil Bruno Sojka na BMW před ing. Františkem Dobrým na voze Fraser Nash a ing. Jiřím Pohlem na Jaguaru. Ve třídě do 1100 na MG se mu až tak nedařilo. Ještě v 7. kole byl na 2. místě, ale v 9. kole definitivně odpadl. V závodních vozech přes 1500 cm³ vyhrál Zdeněk Pohl na Bugatti 2,3 l před Vojtěchovským na Maserati a Sojkou na Bugatti.[54]

  • 1947

Oba bratři Jiří i Zdeněk se zúčastnili 2. ročníku závodu do vrchu Teplice – Cínovec, který se konal 13. července na trati dlouhé 7,7 km. Jiří na MG obsadil 2. místo v závodních automobilech do 1500 cm³ (4:36,2 min). Zdeněk skončil také na 2. místě, ale s Bugatti v závodních vozech přes 1500 cm³ 3:49,5 min, a vyhrál sportovní automobily přes 1500 cm³ (4:05,3 min).[55] Letecké závody přihlásily na XXII. ročník mezinárodní šestidenní soutěž FICM (nyní FIM), která se konala ve Zlíně ve dnech 16.–21. září, tříkolku Minor II. Tato tříkolka měla motor z Minora II. Vozidlo pouze s jedním zadním kolem měl řídit ing. J. Pohl.[56] V neděli 14. září byl však cyclecar Minor II mezi stroji, které se nedostavily k přejímce.[57]

V závodě o „Zlatý znak města Vršovic“ 28. září v Praze zvítězil Jiří Pohl v třídě sportovních vozů do 1100 cm³ na MG. V závodě závodních vozů přes 1500 cm³ velmi vážně havaroval jeho bratr Zdeněk Pohl. Když dohánět ztrátu po výměně svíček, tak v 16. kole vjel prudce do zatáčky, kde se mu „zula“ pneumatika, dostal smyk a se svým vozem slétl ze sedmimetrového náspu, kde zůstal ležet pod vozem.[58] Byl tři týdny v bezvědomí a prodělal mnoho operací. Tím prakticky v jednačtyřiceti letech jeho závodnická činnost skončila. Motorismu ale zůstal věrný. V roce 1969 mu byl udělen titul zasloužilý mistr sportu.[59]

  • 1948

Na začátku léta 1948 (27. června - 4. července) se Jiří Pohl zúčastnil soutěže Polské rallye (polsky Rajd Polski, oficiálně 14. Międzynarodowy Konkurs Automobilklubu Polski). V třídě do 3000 cm³ ing. Pohl na Jaguaru zvítězil před ing. Hausmanem na Tatře 87. Československý úspěch dokonali vítězstvími ve třídě do 750 cm³ Ivan Hodáč (Aero Minor), do 1200 cm³ Václav Bobek (Škoda 1101) a v třídě do 2000 cm³ ing. František Dobrý (Bristol 400).[60]

  • 1949

Jiří Pohl začal závodit na okruzích, po bratrově těžké nehodě, až v roce 1949. Startoval na 8. ročníku Lochotínského okruhu 28. srpna. V neděli, kdy závodům přihlíželo více než 50 000 diváků, se odjely třídy do 750 a do 2000 cm³. V třídě do 2000 cm³ zvítězil ing. Jiří Pohl (MG K-3 Special), který vyhrál v čase 25:39,5 min (v průměrné rychlosti 100,5 km/h) a stal absolutním vítězem závodů, před ing. Františkem Dobrým (Frazer Nash).[61]

Vrcholem automobilové sezóny byla Velká cena Československa konaná 25. září na Masarykově okruhu v Brně. Navštívilo ji 300 tisíc diváků,[62] jiné prameny uvádějí až 400.[63] V doprovodném závodě o Cenu města Brna na 6 kol/106,8 km, kde společný závod jely sportovní stroje v kubaturách do 750, 1100, 1500 a 2000 cm³ se celkovým vítězem stal Zdeněk Treybal na voze Simca Gordini před Brunem Sojkou na Tatraplanu Sport a ing. F. Dobrým na voze Frazer Nash. V třídě do 1500 cm³ byl přihlášen i Jiří Pohl na MG Special, který v tréninku zajížděl velmi dobré časy,[64] ale není známo, jestli do vlastního závodu odstartoval.[65]

  • 1950

V tomto roce závodil na svém upraveném MG, který nazval Škoda MG Special. Na III. Poděbradském okruhu, rychlostním závodu motocyklů-seniorů a automobilů obsadil 23. dubna ve třídě do 1100 cm³ 2. místo (15 kol/37,5 km), v Mladé Boleslavi 21. května v třídě do 1500 cm³ (12 kol/28,8 km) zvítězil. Na 2. ročníku (9. července 1950) trutnovského závodu "Branou Krkonoš" vyhrál Pohl na sportovním voze Škodě MG Special s kompresorem[66] a na I. Rakovnickém okruhu 20. srpna obsadil v kategorii závodních vozů do 1500 cm³ 2. místo za Václavem Hovorkou na Maserati.[7]

Na podzim startoval na Velké ceně Československa (24. září) na Masarykově okruhu v kategorii sportovních vozů do 1500 cm³. V závodě na 10 kol (178 km) se do poloviny závodu držel na 2. místě za Černohorským (Škoda s kompresorem), ale v 5. kole odstoupil pro poruchu. Sezonu zakončil 1. října 5. místem na závodu na okruhu Ecce Homo v kategorii závodních vozů.[67]

  • 1952–1963

V dalších letech byla jeho účast na závodních okruzích již spíše sporadická . Bylo mu už 47 a více let. Na Ecce Homo v okruhovém závodě 20. července 1952 obsadil 7. místo celkově a 2. místo v třídě sportovních vozů do 2000 cm³.[68] Na Ceně Prachovských skal v Jičíně (závodní okruh o délce 14,5 km s 46 zatáčkami a převýšením 115 m), která se konala 17. srpna 1952 obsadil ing. Jiří Pohl 2. místo v závodních vozech za Václavem Bobkem. Na celostátním závodu motocyklů a automobilů, Pražském okruhu míru, který se jel na pomezí Žižkova a Vysočan 27. září 1953 (16 kol/83,2 km) dojel Pohl ve sportovních vozech do 3000 cm³ jako druhý za Fouskem na voze Škoda.[69]

V Jičíně, 8. srpna 1954, obsadil v závodě celkově 9. místo a 2. místo ve sportovních vozech do 1,5 l (10 kol/145 km). V seriálu Přeboru republiky 1954 se stal J. Pohl přeborníkem republiky ve sportovních vozech do 1500 cm³, přestože v posledním závodě v Litomyšli 10. října skončil až na 5. místě.[70]

Na 4. ročníku Ceny Prachovských skal v závodních vozech 4. září 1955 skončil na 3. místě za dvěma T 607 Monopost. To pro změnu startoval na voze BMW.[71] Na II. Silničním závodě v Litomyšli v roce 1958 obsadil celkově 5. místo a 4. místo ve sportovních vozech do 1,5 l. V Závodě O hornickou rubačku v Rosicích u Brna, který se jel 29. května 1960 jako součást Mistrovství republiky sportovních vozů obsadil v třídě do 1150 cm³ 3. místo. Všechny tyto závody absolvoval na voze Škoda MG Special s kompresorem.

Poslední rok, kdy se účastnil kompletního ročníku Mistrovství republiky sportovních vozů, byla sezona 1961. To závodil na vlastním voze s motorem Škoda 1100. V třídě do 1150 cm³ obsadil 3. místa v Mladé Boleslavi a Kdyni, 4. místa ve Znojmě a v Praze na Strahově a v Prostějově nedojel. Závodní kariéru ukončil 21. července 1963 v 58 letech účastí na 11. Ceně Prachovských skal v Jičíně, na závodu který shlédlo na 70 000 diváků.[7]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b DEIMLIGOVÁ, Zdeňka. 110 let od narození pana Zdeňka Pohla .... S. 15–18. Dobšický zpravodaj [online]. Obec Dobšice, 2017, č. 1 [cit. 2020-12-15]. S. 15–18. Dostupné online. 
  2. ↑ Ing. Leoplod Pohl. Národní listy. 1933-07-08, roč. 73, čís. 184, s. 7. Dostupné online. 
  3. ↑ -, k. Tříkolové auto. Auto. 1937-03-15, roč. 18, čís. 22, s. 518. Dostupné online. 
  4. ↑ Motor Klub Vysokoškolské sportu. Národní lisrty. 1934-02-13, roč. 74, čís. 43, s. 6. Dostupné online. 
  5. ↑ JEZDINSKÝ, J. Valná hromada Svazu závodníků automobilových a motocyklových. Auto. 1936-03-15, roč. 17, čís. 22, s. 489. Dostupné online. 
  6. ↑ Sněm Aerovkářů v Praze. Národní listy. 1937-10-23, roč. 77, čís. 291, s. 6. Dostupné online. 
  7. ↑ a b c All Results of Jiří Pohl [online]. RacingSportsCars [cit. 2020-12-15]. Dostupné online. 
  8. ↑ Soutěž krajem Žižkovým. Pondělí Národních listů a Národa. 1933-05-22, roč. 73, čís. 21, s. 5. Dostupné online. 
  9. ↑ RONOVSKÝ, V. Klasifikace 1000 mil československých 10. a 11. června 1933. Průběh 1000 mil. Auto. Červenec 1933, roč. 15, čís. 7, s. 324–327. Dostupné online. 
  10. ↑ 1000 mil je všestranným úspěchem. Národní listy. 1933-06-18, roč. 73, čís. 166, s. 12. Dostupné online. 
  11. ↑ I. okruh městem Zlínem. Národní listy. 1933-07-26, roč. 73, čís. 202, s. 2. Dostupné online. 
  12. ↑ I. okruh Zlínem. Pondělí Národních listů a Národa. 1933-07-31, roč. 73, čís. 31, s. 6. Dostupné online. 
  13. ↑ I. Zlínský okruh. Auto. Září 1933, roč. 15, čís. 9, s. 388. Dostupné online. 
  14. ↑ MISAŘ, Jan. První motoristický závod na území Československa Více zde: https://ww2collection4.webnode.cz/zdirecky-triangl-/ [online]. Ždírec nad Doubravou: [cit. 2020-12-16]. Dostupné online. 
  15. ↑ RONOVSKÝ, V. V. Stříbrný triangl Československa. Auto. Září 1933, roč. 15, čís. 9, s. 389–390. Dostupné online. 
  16. ↑ -, H-a. Vzkříšený "Ecce Homo". Pondělí Národních listů a Národa. 1933-09-11, roč. 73, čís. 37, s. 6. Dostupné online. 
  17. ↑ -, N-a. Českobrodský okruh motoristů. Pondělí Národních listů a Národa. 1934-05-21, roč. 74, čís. 21, s. 6. Dostupné online. 
  18. ↑ JEZDINSKÝ, J. Technická stránka 1000 mil. Národní listy. 1934-06-21, roč. 74, čís. 169, s. 5. Dostupné online. 
  19. ↑ KOŽÍŠEK, Petr. 1000 mil československých. 1. vyd. Praha: Karel Mráz - Reprom, 2013. 50 s. S. 19–34. 
  20. ↑ JEZDINSKÝ, J. Techická stránka "1000 mil". Národní listy. 1934-06-17, roč. 74, čís. 165, s. 14. Dostupné online. 
  21. ↑ HEINZ, Vilém. 1000 mil československých. Pondělí Národních listů a Národa. 1934-06-11, roč. 74, čís. 24, s. 1, 5–6. Dostupné online. 
  22. ↑ Pan ing. Jiří Pohl. Národní listy. 1934-10-09, roč. 74, čís. 278, s. 6. Dostupné online. 
  23. ↑ -, Vl. Opravdová zimní soutěž. Národní listy. 1935-02-06, roč. 75, čís. 37, s. 6. Dostupné online. 
  24. ↑ Českobrodský okruh motoristů. Pondělí Národních listů a Národa. 1935-05-06, roč. 75, čís. 18, s. 4. Dostupné online. 
  25. ↑ HEINZ, Vilém. Velký den našeho motorismu. Dramatických 1000 mil československých. Pondělí Národních listů a Národa. 1935-06-07, roč. 75, čís. 24, s. 1, 5–6. Dostupné online. 
  26. ↑ III. Lochotínský okruh u Plzně. Auto. 1935-07-01, roč. 17, čís. 5, s. 110. Dostupné online. 
  27. ↑ TŮMA, A. Šťastný okruh Lochotín. Motor Revue. 1935-06-28, roč. 15, čís. 5, s. 135–136. Dostupné online. 
  28. ↑ Co byl III. Krakonošův okruh. Národní listy. 1935-07-16, roč. 75, čís. 193, s. 5. Dostupné online. 
  29. ↑ TŮMA, Adolf. Nejrychlejší mlynář v republice. Motor Revue. 1935-07-25, roč. 15, čís. 7, s. 199–200. Dostupné online. 
  30. ↑ Automobilový závod na Velkém Glockneru. Pondělí Národních listů a Národa. 1935-08-05, roč. 75, čís. 31, s. 6. Dostupné online. 
  31. ↑ HEINZ, Vilém. III. Českobrodský okruh. Pondělí Národních listů a Národa. 1936-05-04, roč. 76, čís. 18, s. 1, 5. Dostupné online. 
  32. ↑ Lochotínský okruh. Auto. 1936-06-15, roč. 18, čís. 4, s. 94. Dostupné online. 
  33. ↑ HEINZ, Vilém. Čtyři a půl hodiny pěkného sportu na Lochotíně. Pondělí Národních listů a Národa. 1936-05-25, roč. 76, čís. 21, s. 5. Dostupné online. 
  34. ↑ S., M. ing. Velká motocyklová soutěž. Auto. 1936-06-15, roč. 18, čís. 4, s. 74–75. Dostupné online. 
  35. ↑ HEINZ, Vilém. XIII. velká motocyklová soutěž. Národní listy Večerník. 1936-06-02, roč. 76, čís. 151, s. 6. Dostupné online. 
  36. ↑ -, H-a. III. Brandýský okruh. Pondělí Národních listů a Národa. 1936-08-17, roč. 76, čís. 33, s. 6. Dostupné online. 
  37. ↑ Výsledky zimní automobilové soutěže. Národní listy. 1937-02-24, roč. 77, čís. 55, s. 6. Dostupné online. 
  38. ↑ Zimní automobilová soutěž AKRČS. Pondělí Národních listů a Národa. 1937-02-22, roč. 77, čís. 8, s. 5. Dostupné online. 
  39. ↑ -, jp. Premiéra Zdibského okruhu. Pondělí Národních listů a Národa. 1937-04-26, roč. 77, čís. 17, s. 5. Dostupné online. 
  40. ↑ XIV. velká motocyklová soutěž. Národní listy. 1937-05-14, roč. 77, čís. 132, s. 6. Dostupné online. 
  41. ↑ Výsledky XIV. velké motocyklové soutěže. Národní listy. 1937-05-20, roč. 77, čís. 137, s. 5. Dostupné online. 
  42. ↑ HEINZ, Vilém. Vitvar vítězem Krakonošova okruhu. Pondělí Národních listů a Národa. 2.8.1937, roč. 77 (1937), čís. 31, s. 5. Dostupné online. 
  43. ↑ Jiří Pohl, jeden ze staré gardy motocyklů. Auto. 1937-08-15, roč. 19, čís. 8, s. 152. Dostupné online. 
  44. ↑ -, or. Pátý Krakonošův okruh. Lidové noviny. 1937-08-02, roč. 45, čís. 382, s. 4. Dostupné online. 
  45. ↑ Dnes Bohdanečský okruh. Národní listy. 1937-08-08, roč. 77, čís. 215, s. 6. Dostupné online. 
  46. ↑ -, H-a. Krásný závod na Bohdanečském okruhu. Pondělí Národních listů a Národa. 1937-08-09, roč. 77, čís. 32, s. 5. Dostupné online. 
  47. ↑ KREJČÍ, Roman. XIII. Ecce Homo Šternberk [online]. euromontagna.com [cit. 2020-12-17]. Dostupné online. 
  48. ↑ Na Ecce Homo překonáno devět rekordů. Pondělí Národních listů a Národa. 1937-09-06, roč. 77, čís. 36, s. 5. Dostupné online. 
  49. ↑ DUFEK, Jaroslav. Automobilová a motocyklová soutěž Malou dohodou. Aerovkář. Roč. 2012, čís. 4, s. 4–9. Dostupné online. 
  50. ↑ JELÍNEK, Karel. Malou dohodou. Národní listy. 1937-09-05, roč. 77, čís. 243, s. 12. Dostupné online. 
  51. ↑ Oficielní výsledky III. zimní automobilové soutěže. Národní listy. 1939-02-28, roč. 79, čís. 59, s. 4. Dostupné online. 
  52. ↑ -, Ný. Juhan nadchl 100.000 diváků. Svobodné slovo. 1946-06-18, roč. 2, čís. 139, s. 6. Dostupné online. 
  53. ↑ BĚLINOVÁ, Michaela Bc. Hradec Králové [online]. Hořice v Podkrkonoší: Muzeum Czech Road Racing [cit. 2020-11-24]. Dostupné online. 
  54. ↑ RONOVSKÝ, V. Hradecký okruh 30.VI.. Auto. Červenec 1946, roč. 28, čís. 7, s. 141. Dostupné online. 
  55. ↑ WOHLMUTH, Jiří; KOTRBÁČEK, Jaroslav. Severočeské závody a okruhy. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2019. 209 s. ISBN 978-80-271-2000-0. 
  56. ↑ Mezinárodní šestidenní soutěž. Auto. 1947-09-15, roč. 29, čís. 9, s. 122. Dostupné online. 
  57. ↑ SCHNÁBL, Hanuš. XXII. Mezinárodní šestidenní soutěž FICM. Auto. 1947-10-15, roč. 29, čís. 10, s. 139. Dostupné online. 
  58. ↑ Šperlík vyhrál "Vršovický okruh". Rudé Právo. 1947-09-30, roč. 27, čís. 228, s. 4. Dostupné online. 
  59. ↑ Obec Dobšice: Slavní rodáci
  60. ↑ Naši automobilisté triumfovali v Polsku. Svobodné slovo. 1948-07-08, roč. 4, čís. 156, s. 8. Dostupné online. 
  61. ↑ VIII. Lochotínský okruh, S 2.0 [online]. RacingSportsCars [cit. 2020-12-13]. Dostupné online. 
  62. ↑ -, t-r. Velká cena ČSR: Whitehead. Svobodné slovo. 1949-09-27, roč. 5, čís. 226, s. 6. Dostupné online. 
  63. ↑ PÁLENÍK, Jan. Poprvé a naposledy. Před 70 lety Československo zažilo „formuli 1“ [online]. Praha: MAFRA, a.s., 2019-09-25 [cit. 2020-11-22]. Dostupné online. 
  64. ↑ -, RP. Dnes se jede Velká cena Československa. Rudé Právo. 1949-09-25, roč. 29-30, čís. 226, s. 8. Dostupné online. 
  65. ↑ Cena města Brna [online]. RacingSportsCars [cit. 2020-12-17]. Dostupné online. 
  66. ↑ BĚLINOVÁ, Michaela. Trutnov [online]. Hořice v Podkrkonoší: Muzeum Czech Road Racing, 2018-04-08 [cit. 2022-10-21]. Dostupné online. 
  67. ↑ KREJČÍ, Roman. Ecce Homo Šternberk, okruh [online]. euromontagna.com [cit. 2020-12-17]. Dostupné online. 
  68. ↑ KREJČÍ, Roman. Ecce Homo Šternberk, okruh [online]. euromontagna.com [cit. 2020-12-17]. Dostupné online. 
  69. ↑ Pražský motoristický okruh míru. Rudé Právo. 1953-09-28, roč. 33-34, čís. 270, s. 4. Dostupné online. 
  70. ↑ Automobilové a motocyklové závody v Litomyšli. Rudé Právo. 1954-10-11, roč. 34-35, čís. 282, s. 4. Dostupné online. 
  71. ↑ BĚLINOVÁ, Michaela. Svět malých cen - Jičín [online]. Hořice v Podkrkonoší: Muzeum Czech Road Racing [cit. 2020-12-17]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • SKOŘEPA, Miloš. Dějiny automobilových závodů, Praha 1973: Olympia, s. 320, příloh 88
  • HANÁK, Pavel. 75 let Masarykova okruhu ve fotografiích, Brno 2005, AMK Automotodrom Brno, s. 176
  • ZAVŘEL, Zdeněk. DOSKOČILOVÁ, Alena: Historie automobilových závodů , Praha 2001, Computer Press, s. 150, S. 5–30, ISBN 80-7226-449-4
  • MIROSLAV, Gomola. Ecce homo Šternberk : stoletá historie 1905–2005. V Brně: AGM CZ , s. 286 .ISBN 8085991349
  • TUČEK, Jan: Soutěž Malou dohodou 1937: Auta a motocykly na trati Praha – Bukurešť – Bělehrad, Praha: Grada Publishing, 2017, s. 128, ISBN 978-80-271-0615-8

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jiří_Pohl&oldid=23390335“