Jiří Kasal
| Jiří Kasal | |
|---|---|
| Narození | 25. února 1951 (73 let) Liberec  Československo |
| Povolání | dělník a disident |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Jiří Kasal (25. února 1951, Liberec) je liberecký signatář Charty 77. Od počátku roku 1977 byl vystaven šikaně ze strany Státní bezpečnosti.[1] V roce 1987 byl přepaden násilníky za svoji aktivní činnost signatáře. Z důvodu nátlaku Státní bezpečnosti, která probíhala v rámci akce Asanace, se přestěhoval do Rakouska.[2]
Perzekuce ze strany Státní bezpečnosti[editovat | editovat zdroj]
Od počátku roku 1977 se potýkal se šikanou ze strany Státní bezpečnosti. Na jaře 1977 u něj byla provedena domovní prohlídka. Docházelo k častým výslechům a střežení jeho bytu. Kontrolováni byli i lidé, kteří Jiří Kasala navštěvovali. Jiří Kasal se při výslechu potýkal se silným nátlakem, který ho měl donutit k podání žádosti o vystěhování z Československa. Jeho žádost o převedení do invalidního důchodu a přiznání změněné pracovní schopnosti byla zamítnuta.[1]
Kasal byl ve dne 1. září 1987 přepaden a fyzicky napaden násilníky, kterých údajně bylo pět. Tento násilný čin se odehrál v Liberci v ulici Kateřinská. Jejich důvodem byla údajná kritika KSČ a prosazování Charty 77. Násilníci Kasala zbili do bezvědomí, zlomili mu dvě žebra a urazili kus zubu. Své pachatele nedokázal při jejich činu identifikovat, protože byla tma a zakrývali mu oči. Jiří Kasal byl kromě násilí vystaven i nadávkám. Při přepadení se mu snažil pomoci jeho přítel Miroslav Strnad, ale neúspěšně. Jiří Kasal skončil v nemocnici. Z nemocnice byl hned druhý den odveden příslušníky VB a následovaly další výslechy. Nakonec musel být zpět převezen do nemocnice.[3]
Bývalý příslušník SNB, Jiří Vajc, se dostal do soudního procesu jako údajný pachatel. Ve 22. února roku 1979 byl obžalován Okresní prokuraturou v Liberci z trestného činu ublížení na zdraví za napadení Jiřího Kasala. Okresní soud v Liberci odsoudil Jiřího Vajce pouze pro přečin proti socialistickému soužití, a to k pětiměsíčnímu podmíněnému trestu odnětí svobody. Podle rozsudku bylo prokázáno udeření Kasala Vajcem. Důkazy o poranění Kasalových žeber a dalších zranění se neprokázaly. Vajcovi soud stanovil výši trestu při horní hranici trestní sazby. Výkon trestu byl nakonec odložen na dva roky. V březnu 1979 okresní prokurátor v Liberci podal proti rozsudku odvolání, který však v květnu téhož roku vzal zpět.[1][2]
Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných ocenil odhalení pachatele z násilného útoku proti signatáři Charty 77, ale zároveň připomínal nedostatečné objasnění celého případu.
Jeho žádost na vystěhování do Rakouska byla povolena v srpnu roku 1978. Již v únoru se vystěhování uskutečnilo. SNB zařadila Kasala na Index nežádoucích osob. Obávala se, že i přes vystěhování bude komunikovat s lidmi v zemi.[4]
V Liberci je dnes Jiří Kasal společně s dalšími libereckými signatáři Charty 77 připomínán tramvajovou zastávkou Rybníček - Zastávka Reného Matouška a dalších libereckých signatářů Charty 77.[5][6]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c PAŽOUT, Jaroslav. Perzekuce odpůrců režimu v okresu Liberec v období tzv. normalizace z pohledu Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných: Persecution of the regime opponents in the Liberec region in the period of so called normalization in view of the Committee for the defence of the unjustly persecuted.. Fontes Nissae [online]. Liberec: Technická univerzita, říjen 2010 [cit. 2023-05-31]. Dostupné online.
- ↑ a b Sdělení VONS č. 91 „Rozsudek nad Ladislavem Cermanem“ o odsouzení Ladislava Cermana Okresním soudem v Liberci pro trestný čin hanobení národa, rasy a přesvědčení k nepodmíněnému trestu odnětí svobody a o soudním jednání u Okresního soudu v Liberci s bývalým příslušníkem SNB Jiřím Vajcem, obviněným z napadení signatáře Charty 77 Jiřího Kasala, a jeho odsouzení pro přečin proti socialistickému soužití k podmíněnému trestu odnětí svobody." in: Pažout, Jaroslav a kol: Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných 1979-1989. Edice dokumentů. Praha, Academia 2016, příloha, CD, s. 337-338
- ↑ Sdělení VONS č. 29 o výzvě VONS a mluvčích Charty 77 předsednictvu Ústředního výboru KSČ, vládě ČSSR a Federálnímu shromáždění k vyšetření případů únosů a fyzického napadení signatářů Charty 77 Bohumila Doležala, Ivana Medka a dalších teroristických činů a o útoku na libereckého signatáře Jiřího Kasala." in: Pažout, Jaroslav a kol: Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných 1979-1989. Edice dokumentů. Praha, Academia 2016, příloha, CD, s. 120
- ↑ ŠIMKOVÁ, Barbora. Situace v Liberci v letech 1969 - 1989. dspace.tul.cz. 2018-12-03. Dostupné online [cit. 2023-05-31].
- ↑ Jména libereckých signatářů Charty 77 nově připomíná tramvajová zastávka. Liberec [online]. 2015-11-17 [cit. 2023-06-05]. Dostupné online.
- ↑ DEVÁTÁ, Markéta; TŮMA, Oldřich; ČERMÁKOVÁ, Barbora. Pamětní místa na komunistický režim v České republice. Vydání první. vyd. Praha: Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, v.v.i ISBN 978-80-7285-248-2.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- PAŽOUT, Jaroslav. Perzekuce odpůrců režimu v okresu Liberec v období tzv. normalizace z pohledu Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných: Persecution of the regime opponents in the Liberec region in the period of so called normalization in view of the Committee for the defence of the unjustly persecuted. Fontes Nissae = Prameny Nisy. 2010, 153-213. ISBN 978-80-7372-706-2.
- Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných 1978-1989: edice dokumentů. Příprava vydání Jaroslav Pažout, V.O.N.S. Vydání první. vyd. Praha: Academia 410 s. (Historie). ISBN 978-80-200-2388-9.