Jiří Grospič (právník)

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
JUDr. Jiří Grospič, CSc.
Poslanec České národní rady
Ve funkci:
1969 – 1969
Poslanec Federálního shromáždění (SN)
Ve funkci:
1969 – 1969
Stranická příslušnost
ČlenstvíKSČ
Narození19. března 1929
Úmrtí16. dubna 2016 (ve věku 87 let)
Alma materUniverzita Karlova
Profesepolitik, právník, pedagog a vysokoškolský učitel
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jiří Grospič (19. března 1929[1] – 16. dubna 2016[2]) byl český právník, vysokoškolský učitel a bývalý československý politik Komunistické strany Československa, poslanec České národní rady a Sněmovny národů Federálního shromáždění na počátku normalizace.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Byl absolventem Právnické fakulty Univerzity Karlovy (studoval na ni v letech 1948–1952). V letech 1953–1956 prodělal na této škole vědeckou aspiranturu. V roce 1960 získal titul CSc. Od roku 1956 působil coby vědecký pracovník Ústavu státu a práva ČSAV.[3]

Koncem 60. let 20. století jako vědecký pracovník Ústavu státu a práva ČSAV, bytem Praha-Vršovice, se podílel na přípravě federalizace Československa. Zasedl v České národní radě.[4] Počátkem března 1968 se účastnil porady českých a slovenských právních a historických odborníků na smolenickém zámku, kde se dolaďovaly otázky uspořádání česko-slovenských vztahů v rámci chystaných politických změn pražského jara.[5][6] Na jaře 1968 pak on a Zdeněk Jičínský byli na české straně autory jednoho ze dvou návrhů znění ústavního zákona o československé federaci. Předpokládal těsnější vazbu obou národních republik, zatímco konkurenční návrh, jehož autorem byl Jiří Boguszak, plánoval volnější česko-slovenské soustátí. Při následné diskuzi o návrhu ústavy Grospič s Jičínským argumentovali zejména proti širokému uplatnění zákazu majorizace tak, jak ho prosazovala slovenská strana. Podle nich by tak slovenská menšina populace získala trvalé veto nad názory většiny obyvatel Československa. Odmítal i navrhovanou paritu českých a slovenských zástupců ve federální vládě. Grospičův projekt užší federace ovšem odmítla slovenská strana. Po městské konferenci KSS v Bratislavě počátkem července byla polemika okolo charakteru federace medializována a Grospič následně veřejně oponoval slovenským stoupencům volnější federace.[7]

Po provedení federalizace Československa usedl v lednu 1969 do Sněmovny národů Federálního shromáždění. Ve federálním parlamentu setrval jen do listopadu 1969, kdy přestal být poslancem ČNR a tudíž ztratil i mandát ve FS.[8][9]

Do veřejných funkcí se naplno vrátil po sametové revoluci. V letech 1991–1992 byl členem odborné komise předsednictva Federálního shromáždění pro novou ústavu ČSFR, jež ale nikdy nebyla dokončena kvůli rozpadu Československa. V letech 1990–1992 zároveň zastával post člena odborné komise pro veřejné právo při Legislativní radě vlády ČSFR. V období let 1991–1996 byl předsedou rozkladové komise při ministerstvu hospodářství České republiky. Zároveň si udržoval i akademickou činnost. Od roku 1993 byl odborným asistentem Národohospodářské fakulty VŠE v Praze a od roku 1995 odborným asistentem Právnické fakulty ZČU Plzeň. Působil na Akademii věd České republiky.[3]


Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Jiří Grospič [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-03-16]. Dostupné online. 
  2. ↑ Jiří Grospič [online]. Městská knihovna v Praze [cit. 2018-03-04]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b JUDr. Jiří GROSPIČ, CSc. [online]. www.ilaw.cas.cz [cit. 2012-03-16]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  4. ↑ Návrh poslanců dr. Štrougala, dr. Kučery, Pospíšila, Erbana, dr. Císaře a druhů na volbu sedmdesáti pěti poslanců Sněmovny národů Federálního shromáždění podle čl. 147 písm. b) ústavního zákona č. 143/1968 Sb., o československé federaci [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-03-16]. Dostupné online. 
  5. ↑ Slovákom a Čechom ostali iba ilúzie [online]. izurnal.sk [cit. 2012-03-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-05-17. (slovensky) 
  6. ↑ Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 472. 
  7. ↑ Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 487–490. 
  8. ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-03-16]. Dostupné online. 
  9. ↑ 5. schůze [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-03-16]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jiří_Grospič_(právník)&oldid=23818946“