Jiří Fína

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jiří Fína
Jiří Fína.jpg
Narození 24. dubna 1913
Plzeň
Úmrtí 12. března 1942 (ve věku 28 let)
Severní moře
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Pomník Lhota u Dobřan

F/Sgt. Jiří Fína (24. dubna 1913, Plzeň, Československo12. března 1942 Severní moře[1])[2] byl československý vojenský pilot, který za druhé světové války létal v Anglii u 311. československé bombardovací perutě RAF. V roce 1991 byl v rámci rehabilitace povýšen na plukovníka ve výslužbě in memoriam. Vzpomenut je na pomníku obětem druhé světové války v Plzni-Lhotě.

Život[editovat | editovat zdroj]

Jiří Fína
Wellington KX-P Fínovy posádky po návratu od Berlína 8. listopadu 1941

Mládí a pilotní výcvik[editovat | editovat zdroj]

Otcem Jiřího Fíny byl Vojtěch Finna narozený 29. ledna 1881 v Sulislavi, který pracoval jako truhlář ve Škodových závodech v Plzni. Matkou byla Marie, rozená Sýkorová, narozená 24. ledna 1881 v Přešticích. Jiří Fína se narodil jako druhý syn po bratru Jaroslavovi (* 14. února 1911 v Plzni) a zápisem ze dne 6. dubna 1935 si nechal změnit přijmení z Finna na Fína. Jiří se vyučil modelářem, byl členem dorostu a následně činným členem Západočeského aeroklubu. Základní vojenskou službu s pilotním výcvikem absolvoval ve VLU v Prostějově v letech 1933 až 1935. Od 24. ledna 1938 do 9. července 1938 absolvoval základní výcvik na dvojmístných letadlech u cvičné letky 1. leteckého pluku TGM v Praze a 15. července 1938 byl přemístěn ke 2. letce. Dne 1. srpna 1938 byl Jiří Fína jmenován pilotem letcem. Od 1. listopadu 1938 pokračoval v dobrovolné činné službě jako četař sloužící ve 2. leteckém pluku Dr. Edvarda Beneše. 1. března 1939 byl jmenován polním pilotem letcem.

Útěk přes Polsko a Francii[editovat | editovat zdroj]

Z Protektorátu unikl přes Polsko (dne 6. května 1939 přišel na velvyslanectví do Krakova) do Francie, kam přišel 26. května 1939 a podal žádost o vstup do Cizinecké legie.

10. června 1939 připlul Jiří Fína s dalšími legionáři z kasáren v Marseille do Alžírska a vstoupil do výcvikového střediska v Sidi-Bel-Abbes, kde následně prošel pěším výcvikem. Ke 2. říjnu 1939 mu byla přiznána hodnost rotného. Od 3. srpna 1939 do 27. listopadu 1939 sloužil v letectvu jako pilot dvojmístných letadel na letištích v severní Africe – M. Blanche, Tunis a Blida. Od 30. listopadu 1939 do 18. června 1940 působil opět ve Francii jako pilot dvoumístných letadel na letištích v Pau, Chartres a Cazaux. K 1. prosinci 1939 byl povýšen do hodnosti caporal chef.

18. června 1940 odplul z francouzského Bordeaux na lodi Robur 2 do Anglie. Do anglického přístavu Falmouth dorazil 22. června 1940. 25. července 1940 byl Jiří Fína přijat do RAF Cosford A.C. a k 18. září 1940 mu byla přiznána hodnost Sgt. pilota. Následně, k 20. prosinci 1940 byl přemístěn k čs. Depot Wilmslow a 9. března 1941 převelen do CTBA School of Musketry. 11. dubna 1941 byl přeřazen k 311. čs. bombardovací peruti RAF v Honingtonu.

Bojová činnost v RAF[editovat | editovat zdroj]

S 311. československou bombardovací perutí RAF působil Sgt. Jiří Fína na polním letišti v East Wrethamu v hrabství Norfolk. Prodělal výcvik pilota na dvoumotorovém středním bombardéru Vickers Wellington. Operačně začal létat od 12. srpna 1941, nejdříve jako druhý pilot a následně od 20. října 1941 jako první pilot a velitel posádky. Jiří Fína prodělal 30 operačních letů, z toho 21 jako velitel posádky. Letoun s posádkou Sgt. Fíny byl dvakrát napaden stíhačem Luftwaffe ve stroji Messerschmitt Bf 109 – poprvé napadl 8. listopadu 1941 německý stíhač jeho Wellington KX-P, podruhé 9. března 1942 pilotoval Jiří Fína stroj Wellington KX-K. V obou případech byl letoun těžce poškozen.

Smrt[editovat | editovat zdroj]

F/Sgt. Jiří Fína zahynul 12. března 1942 i s posádkou Wellingtonu KX-P (R 1802), kterou tvořili: F/Sgt. Jiří Fína, Sgt. Oldřich Soukup (druhý pilot), F/O. Jaroslav Kula (navigátor), P/O. Josef Cibulka (rediotelegrafista), Sgt. Alois Mezník (střelec) a Sgt. František Raiskup (střelec). Letoun mířící k bombardování doků v Kielu ztrácel vlivem námrazy výšku a rychlost a piloti byli nuceni nouzově přistát na hladině moře v pozici 53 17 severně a 03 07 východní délky asi 100 mil od anglického pobřeží. Od klesání až do poslední chvíle vysílal radiotelegrafista SOS a polohu letounu.[3][p 1] Ve 21:19 se ozval klíč radiotelegrafisty naposledy. Těla šesti členů posádky nebyla nalezena. Jejich jména jsou vytesána na kamenných deskách památníku v Runnymede.

Vyznamenání a medaile[editovat | editovat zdroj]

V roce 1947 byl in memoriam jmenován poručíkem letectva v záloze. V roce 1991 v rámci rehabilitace povýšen na plukovníka v.v. „in memoriam“.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Jiří Osolsobě byl v letech 1941–1942 telegrafistou v posádce Františka Bulise. Při čtvrtém operačním letu této posádky a současně jejím prvním náletu na Německo byl kapitánem letounu Jiří Fína, František Bulis letěl jako druhý pilot. Osolsobě své knize popisuje, jak se po bombardování Brém museli vracet na jeden motor. Ve své knize rovněž popisuje, jak se březnu 1942 během dovolené zašel podívat do operačního sálu a s pomocí rezervních sluchátek poslouchal SOS volání Josefa Cibulky.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. LOUCKÝ, František. Mnozí nedoletěli. 1.. vyd. Praha: Naše vojsko, 1989. ISBN 80-206-0053-1. S. 82. 
  2. Databáze VÚA, Záznam vojáka: Fína Jiří
  3. OSOLSOBĚ, Jiří. Zbylo nás devět. 2. vyd. Praha: Naše vojsko, 1990. ISBN 80-206-0207-0. Kapitola V, s. 132-136. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]