Jiří Cieslar

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jiří Cieslar
Narození 7. února 1951
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí 16. ledna 2006 (ve věku 54 let)
tamtéž
ČeskoČesko Česko
Zaměstnavatel Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Prof. PhDr. Jiří Cieslar (7. února 1951 Praha16. ledna 2006 Praha) byl český filmový a literární kritik a vysokoškolský pedagog. Od roku 1995 vedl Ústav filmových studií Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1969 studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy obory komparatistika u profesora Václava Černého a historie. Po zrušení Katedry komparatistiky a vyhnání Černého z fakulty, přešel na obor filmová věda na Katedře divadelní a filmové vědy, kterou absolvoval roku 1974. Do roku 1990 pracoval jako redaktor ve filmovém týdeníku Záběr.

S manželkou inženýrkou Evou Cieslarovou (dcerou filmového historika Myrtila Frídy) měl tři dcery (nejstarší, Olga byla k roku 2012 doktorandkou na DAMU, dvojčata Eliška a Veronika) a dva syny (Jiří Š. a Jakub).

V roce 1976 se s manželkou podílel na založení, resp. obnovení (nelegálního) spolku SIE (Societas Incognitorum Eruditorum in terris Austriacis, legální učená společnost tohoto jména existovala v Olomouci 1746–52). Od května 1976 do prosince 1988 toto proměnlivé sdružení 12–18 přátel vydávalo strojopisný kulturně-politický měsíčník Acta incognitorum (dnes v Libri prohibiti Jiřího Gruntoráda), kde publikoval řadu filmových kritik a esejů (některé byly po Listopadu vydány knižně ve výboru „Concettino ohlédnutí“).

Po sametové revoluci začal přednášet na Katedře divadelní a filmové vědy Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, kde byl v roce 1996 jmenován vedoucím samostatné Katedry filmové vědy. Stal se též interním redaktorem obnoveného týdeníku Literární noviny, po jeho přesunu do Brna v roce 2005 spoluzakládal pražský týdeník A2. Mimo ně publikoval také v časopisech Světová literatura, Respekt, Revolver Revue, Reflex, Týden a v odborných periodikách Film a doba a Iluminace.

V roce 2001 o něm natočil Miloslav Novák na FAMU středometrážní dokumentární "zábavný, intimní i ironický portrét" pod názvem J.C. - Zkušenost s expresionismem.[1].

V roce 2003 byl jmenován profesorem a získal Cenu F. X. Šaldy „za vynikající výsledky v oblasti umělecké kritiky a kritické publicistiky“. Byl členem Mezinárodní federace filmových kritiků (FIPRESCI).

Vedle mnoha článků mu vyšly knihy Filmové zápisky 1990–93; Concettino ohlédnutí: portréty, kritiky a eseje 1975–1995; Démanty všednosti (2002, spoluautor), Kočky na Atalantě (2003).

Od puberty trpěl bipolární afektivní poruchou.[zdroj?] V lednu 2006 spáchal sebevraždu skokem z okna.[2][zdroj?]

Jan Rejžek ho po jeho smrti označil za největšího českého filmového kritika.[3]

Výběr z bibliografie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Petr Marek o filmu J.C. - Zkušenost s expresionismem
  2. Zemřel filmový kritik a solitér Cieslar, Aktuálně.cz, 16.1.2006
  3. FILA, Kamil. Editorial č.44 / Nekrolog(y) za Jiřího Cieslara. CINEPUR [online]. [cit. 2017-02-03]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]