Jiří Beran (epidemiolog)

Prof. MUDr. Jiří Beran, CSc.
Narození	21. února 1960 (64 let) Brno
Alma mater	Gymnázium Tišnov (1975–1979) Lékařská fakulta Univerzity Karlovy v Hradci Králové
Obory	epidemiologie, infektologie, imunologie a cestovní lékařství
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jiří Beran (* 21. února 1960 Brno) je český epidemiolog a vakcinolog.

V dubnu 2002 se stal ředitelem a vedoucím lékařem Centra očkování a cestovní medicíny v Hradci Králové. Založil a v letech 2002–2008 vedl obdobné centrum při Klinice infekčních nemocí Fakultní nemocnice v Hradci Králové. V roce 2004 se stal vedoucím Samostatného výukového pracoviště tropické a cestovní medicíny Institutu postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví v Praze.

Studium a atestace

V letech 1975–1979 studoval na gymnáziu v Tišnově. Odborné studium absolvoval ve Vojenském lékařském a výzkumném doškolovacím ústavu a na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Hradci Králové, kde promoval v roce 1985. V letech 1985–1987 prodělal popromoční přípravu ve vojenské nemocnici v Plzni a pak byl do ledna 1990 vojenským obvodním epidemiologem v Kroměříži. V roce 1988 složil základní atestaci z hygieny a epidemiologie. V letech 1990–1993 pracoval jako odborný asistent katedry epidemiologie Vojenské lékařské akademie Jana Evangelisty Purkyně (VLA JEP), přičemž v roce 1992 obhájil disertační práci a složil též nástavbovou atestaci z epidemiologie. Roku 1993 se stal zástupcem vedoucího katedry epidemiologie. V roce 1994 složil základní atestaci z lékařské mikrobiologie, téhož roku se habilitoval a též byl zvolen prorektorem VLA JEP pro vědu, výzkum a zahraniční kontakty, jímž zůstal do roku 1997.

Profesní kariéra

V roce 1994 se začal zabývat vývojem očkovacích látek, zejména proti chřipce, lymeské borelióze nebo klíšťové meningoencefalitidě, virové hepatitidě A, břišnímu tyfu a virové hepatitidě B. Od roku 1997 se zabývá problematikou cestovního lékařství, ve Společnosti infekčního lékařství ČSL JEP byl zvolen předsedou Sekce tropického a cestovního lékařství, jímž zůstal do roku 2005. Působil také jako zástupce České republiky ve Federaci evropských společností tropického lékařství. V roce 2000 se začal více zabývat i problematikou zvlášť virulentních nákaz, jako je ebola, horečka lassa či antrax. Celkem asi pět let pobýval v tropických oblastech. V této oblasti působil do roku 2006 jako zástupce České republiky v programu ENIVD (European Network for the Diagnostics of Imported Viral Diseases).

V prosinci 2001 odešel z VLA JEP do zálohy v hodnosti podplukovníka a téhož roku se stal ředitelem Centra očkování a cestovní medicíny v Hradci Králové. V červenci 2002 jej prezident Havel jmenoval profesorem pro obor epidemiologie. Založil a v letech 2002 až 2008 vedl obdobné centrum při Klinice infekčních nemocí Fakultní nemocnice Hradec Králové. V roce 2004 se stal též vedoucím Samostatného výukového pracoviště tropické a cestovní medicíny Institutu postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví v Praze. Po roce 2009 vyučoval také na Ústavu epidemiologie 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze-Motole.

Pandemie covidu-19

V roce 2020 se nakazil novým typem koronaviru a prodělal onemocnění covidem-19. Publikoval pak, že sebe i svého syna léčil pomocí léku Isoprinosin (inosin pranobex). Ministerstvo zdravotnictví na podzim téhož roku uvedlo na webových stránkách věnovaných pandemii této nemoci, že dezinformační weby přebírají „výrazné výroky a silná prohlášení“ některých veřejných osobností a odborníků a používají je pro podporu svých dezinformací či konspiračních teorií. Jako příklad takových osobností uvedlo Berana a také bývalého prezidenta Václava Klause. Oba se proti tomu ohradili.

Jeho publikaci, která měla dokladovat klinickou efektivitu isoprinosinu, kritizoval Český klub skeptiků Sisyfos jako silně problematickou z hlediska metodologických chyb i etických pochybení při realizaci samotné studie. Zejména poukazoval na chybnou analýzu dat, retrospektivní schválení etickou komisí a absenci schválení intervenční studie Státním ústavem pro kontrolu léčiv.

Státní ústav pro kontrolu léčiv potvrdil, že se „nejednalo o intervenční klinické hodnocení“. Zároveň upozornil na skutečnost, že „pro inosin pranobex nejsou k dispozici údaje ve smyslu medicíny založené na důkazech (Evidence Based Medicine, EBM), které by dokládaly možnou účinnost inosin pranobexu při léčbě nebo prevenci onemocnění COVID-19“. Tyto důkazy byly později zjištěny při provedení dvojitě slepé placebem kontrolované studie s inosinem pranobex v Indii. Na základě výsledků studií jako první schválil lék k léčbě COVID-19 úřad DCGI v Indii jako doplňkovou léčbu mírného až středně závažného COVID-19 a zařadil se oficiálně do žebříčku léků využitelných v léčbě COVID-19.

V červenci 2021 obdržel od Českého klubu skeptiků Sisyfos speciální Bludný balvan (tzv. Bludný koviďák) v mimořádné covidové kategorii jednotlivců za rok 2020 „za obohacení epidemiologie a medicíny založené na důkazech o nástroje založené na vnuknutí.“.

Sérová banka Armády České republiky

Profesor Beran jako první zformuloval myšlenku pro vznik Sérové banky Armády České republiky, a to na základě zkoumání nejasných zdravotních potíží u vojáků, kteří se vrátili z Války v Zálivu.

Podrobný návod na vytvoření s výzkumnými, legislativními i praktickými aspekty sepsal ve své habilitační práci s názvem Sérová banka AČR.

Sérová banka byla vytvořena v místě bývalého Vojenského zdravotního ústavu v Českých Budějovicích v roce 1998. Vojáci před odjezdem do zahraničních misí odevzdávají vzorek séra před odjezdem a ihned po svém návratu, tak aby jejich případným porovnáním se mohlo zjistit jaký původce, či toxin, kterému byli exponováni mohl způsobit jejich obtíže. Vzorky jsou uchovávány na dobu 10 let.

Mezinárodní očkovací průkaz

Profesor Beran je autorem Mezinárodního očkovacího průkazu, který vytvořil na základě změny Mezinárodního zdravotního řádu IHR, jež definoval novou podobu Certifikátu o povinném očkování. MOP v nové podobě se používá od roku 2008 a je možné jej zakoupit nevyplněný na SEVT. Autor umožnil i používání MOP na Slovensku pro Slovenský ŠEVT, souhlasem s licencí a překladem do Slovenštiny.

Díla

Česká vydání

Je autorem monografií:

• Chřipka: Klinický obraz, prevence a léčba, 2002 a druhé vydání 2005 – Nakladatelství Maxdorf, ISBN 80-85912-75-9
• Chřipka: Průvodce ošetřujícího lékaře, 2005 – Nakladatelství Maxdorf, ISBN 80-7345-080-1
• Očkování. Minulost, přítomnost, budoucnost, 2006 – Nakladatelství Galén, ISBN 978-80-7262-361-7

• Pneumokokové infekce a možnosti očkování proti nim, 2006 – Nakladatelství Maxdorf, ISBN 978-80-7345-091-5
• Základy cestovního lékařství, 2006 – Nakladatelství Galén, ISBN 978-80-7262-435-5
• Očkování - otázky a odpovědi, 2006 – Nakladatelství Galén, ISBN 80-7262-380-X

• Lexikon očkování, 2008 – Nakladatelství Maxdorf, ISBN 978-80-7345-164-6
• Očkování v otázkách a odpovědích, 2023 – Nakladatelství Mladá fronta, ISBN 978-80-204-6042-4

Je spoluautorem monografie:

• Biologický a chemický terorismus: Informace pro každého, 2001 – Nakladatelství Grada, ISBN 80-247-0288-6

Zahraniční vydání

Společně s Prof. Jeffem Goudem je autorem kapitoly 11. Routine Travel Vaccines: Hepatitis A and B, Typhoid v nejvíce prodávané knize na světě o cestovní medicíně: Travel Medicine, které vyšlo jako 4. vydání. Byl autorem též kapitoly i ve třetím vydání knihy.

Externí odkazy

• Jiří Beran – životopis na Vakcinace.cz
• Jiří Beran – profil na webu IPVZ

Autoritní data	NKC: mzk2002148286 Google Scholar: W6e-vpwAAAAJ ISNI: 0000 0000 5785 7946 ORCID: 0000-0002-5119-4197 Scopus: 55702590300 VIAF: 84529016 WorldCat Identities: viaf-84529016

Portály: Lidé | Medicína