Jiří Štikar

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Doc. PhDr. Jiří Štikar, CSc.
Narození17. března 1934
Praha
Úmrtí12. května 2023 (ve věku 89 let)
Praha
Povolánípsycholog a vysokoškolský učitel
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jiří Štikar (17. března 1934 Praha – 12. května 2023[1] Praha) byl český psycholog a vysokoškolský pedagog. Zabýval se inženýrskou psychologií (psychologií práce a organizace, psychologií dopravy, ergonomií).

Profesní životopis[editovat | editovat zdroj]

Jiří Štikar působil na Fakultě dopravy ČVUT Praha, Výzkumném ústavu bezpečnosti práce a na Katedře psychologie FF UK Praha.

Od 50. let 20. století prováděl základní a aplikovaný výzkum se zaměřením na psychologii práce, ergonomii a inženýrskou psychologii. Soustředil se na analýzu pracovních činností, problematiku spolehlivosti člověka při řízení technických systémů a efektivitu trenažérového výcviku. Dlouhodobě spolupracoval s psychologem Jiřím Hoskovcem, a také metodikem Jiřím Pourem, fyziologem Eduardem Benou a psychologem Eduardem Bakalářem.

Po roce 1990 Jiří Štikar uplatňoval na katedře psychologie nové koncepce výuky, související s proměnou pracovního prostředí. Vytvořil si rozsáhlé kontakty se zahraničními odbornými pracovišti a byl zvolen členem společnosti European Network of Organizational and Work Psychology.

Od roku 1994 vedl společně s Jiřím Hoskovcem časopis Psychologie v ekonomické praxi, kde našlo uplatnění mnoho textů z oblasti psychologie práce a ergonomie.

V publikační činnosti byly rozhodujícími pro české prostředí jeho práce věnující se psychologii dopravy. Titul „Inženýrská psychologie“ (1982) byl komplexním a na dlouhou dobu jediným dílem zabývajícím se průnikem psychologie s ergonomií. Speciálně vypracované téma této oblasti – „Obrazová komunikace“ (1991) – pak jediným rozsáhlejším českým textem, zaměřeným na psychologii vizuální komunikace. Všechny tituly sehrály nezastupitelnou roli v tuzemské univerzitní výuce.

Plagiátorství[editovat | editovat zdroj]

Dílo Jiřího Štikara a Jiřího Hoskovce Bezpečná mobilita ve stáří (2007) obsahovalo v době vydání přibližně 130 řádek textu doslovně či téměř doslovně převzatých z publikace Karla Havlíka Psychologie pro řidiče[2] a to bez řádného uvedení zdroje. Autoři se za plagiátorství veřejně omluvili v roce 2009 prostřednictvím webových stránek nakladatelství Univerzity Karlovy Karolinum.[3] Nakladatelství se zároveň zavázalo opatřit tehdy dosud neprodané výtisky opravou. Vůči autorům žádné sankce vedení nakladatelství Karolinum nevzneslo.[4]

Výběr z díla[editovat | editovat zdroj]

  • Eduard Bena, ‎Jiří Hoskovec, ‎Jiří Štikar: Psychologie a fyziologie řidiče, 1962
  • Jiří Štikar: Psychologie a technika výcviku řidičů, 1966
  • Jiří Hoskovec, ‎Jiří Pour, ‎Jiří Štikar: Mládež a silniční doprava, 1970
  • Jiří Hoskovec, ‎Jiří Pour, ‎Jiří Štikar: Výcvik řidičů a psychologie,1972
  • Jiří Hoskovec, ‎Jiří Štikar: Psychologické kompendium pro pracovníky v silniční dopravě, 1973
  • Jiří Hoskovec, ‎Jiří Štikar: Teorie nehod a metody psychologické prevence, 1976
  • Jiří Štikar, ‎Jiří Hoskovec, ‎Michal Stríženec: Inženýrská psychologie, 1982
  • Jiří Štikar: Obrazová komunikace, 1991
  • Jaromír Janoušek, ‎Jiří Hoskovec, ‎Jiří Štikar: Psychologický výkladový atlas, 1993
  • Jiří Štikar et. al.: Základy psychologie práce, Praha, Karolinum, 1998
  • Jiří Štikar et. al.: Metody psychologie práce a organizace, Karolinum, Praha, 2000
  • Jiří Štikar: Psychologie ve světě práce, 2003
  • Jiří Štikar: Psychologie v dopravě, 2003
  • Jiří Štikar: Psychologická prevence nehod (Teorie a praxe), 2006
  • Jiří Štikar: Bezpečná mobilita ve stáří, 2007

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

  • 2001 (Praha) Ocenění za celoživotní zásluhy o rozvoj psychologie práce v Čechách u příležitosti jubilejního X. Kongresu Evropské asociace psychologů práce a organizace (EAWOP)

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Vzpomínka na doc. Jiřího Štikara | Katedra psychologie. kps.ff.cuni.cz [online]. [cit. 2023-10-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-09-30. 
  2. Dva vysokoškolští učitelé opsali text od kolegy, po dvou letech se omluvili. iDNES.cz [online]. 2009-12-03 [cit. 2021-08-05]. Dostupné online. 
  3. Opisovali jsme, přiznali se dva uznávaní akademici | Domov. Lidovky.cz [online]. 2009-12-03 [cit. 2021-08-05]. Dostupné online. 
  4. Dva čeští vědci se přiznali k plagiátorství - Novinky. www.novinky.cz [online]. [cit. 2023-04-16]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Hoskovcová, Hoskovec, Heller: Dějiny české a slovenské psychologie, Karolinum, Praha, 2016, s. 12, 22, 35 75, 116, 117, 174

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]