Jevgenija Vitaljevna Bilčenko

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jevgenija Vitaljevna Bilčenko
Rodné jméno Євгенія Віталіївна Більченко
Narození 4. října 1980 (39 let)
Kyjev
Povolání ukrajinská básnířka a překladatelka, píše většinou rusky, je profesorkou katedry kulturologie na fakultě filosofického vzdělání a vědy Národní pedagogické univerzity M. P. Dragomanova, doktorka kulturologie.
Etnikum русский, украинский
Stát Ukrajina
Alma mater Kyiv National University of Culture and Arts
Žánr lyrická poezie
Web oficiální stránka
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jevgenija Vitaljevna Bilčenko, ukrajinsky Євгенія Віталіївна Більченко (* 4. října 1980 Kyjev), je ukrajinská básnířka a překladatelka, píšící většinou rusky. Je profesorka katedry kulturologie na fakultě filosofického vzdělání a vědy Národní pedagogické univerzity M. P. Dragomanova, doktorka kulturologie, aktivista ukrajinského hnutí za lidská práva. Její básně jsou přeloženy do 23 světových jazyků.[1]

Vzdělání[editovat | editovat zdroj]

V letech 1997-2001 studovala kulturologii a vyučování teorie a dějin kultury na kulturologické fakultě Kyjevské národní univerzity kultury a umění. Od roku 2002 zahajila postgraduální studium na katedře kulturologie Národní pedagogické univerzity M. P. Dragomanova. V roce 2006 obhájila habilitační práci v oblasti nábožensko-vzdělávací problematiky Kyjevské Rusi, v roce 2012 obhajila disertaci věnovanou problematice dialoga kultur v moderní společnosti. Je autorkou dvou monografií a cca 150 vědeckých článků, stipendista parlamentu Ukrajiny v roce 2015-2016, autorka magisterského programu pro studenty kulturologie v oboru Praktická kulturologie: problematika polikulturalismu a tolerance (od 1. září 2016). 

Poezie[editovat | editovat zdroj]

Evgenie je autorkou 15 básnických sbírek. Byla publikována v časopisech Zolotoj věk (Kyjev), Renesans (Kyjev), Art-šum (Dnipro), Litera_Dnepr (Dnipro), Južnoe sijanie (Odessa), Skljanka času (Kaniv – Mönchengladbach), Deti Ra (Moskva), Zinziver (Petrohrad), Pisatel. XXI věk (Petrohrad), Kovčeg (Rostov-na-Donu), Sever (Petrozavodsk), Darjal (Vladikavkaz) atd. Některá díla byla publikována v almanaších Sovremennyj renesans (Kyjev), Kaštanovyj dom (Kyjev), Zolotaja Nika (Odessa), Krylja (Lugansk), Puškinskoje kolco — 2010 (Čerkassy), Semejka (Wuppertal), v souborech Puškinskaja osen v Odesse — 2009 (2009), My pomnim… 1945-2010 (2010), Soglasovanie vremen 2010. Poezia (2011), Lit-Jo (2012). Její ukrajinské básně jsou publikovány v časopisech Zolota doba (Kyjev), Vitoky (Ostroh), v souboru Litpošta (zbirka molodoj poezii, i ne tilky…) (2009).

Evgenii inspirují texty ruských rockerů, basnířka dokonce říká, že je chovancem Yanky Dyagilevé a Yegora Letova s identitou Alexandra Bašlačova. Je známá také jako překladatelka ukrajinských básníků do ruštiny, např. překlady básní Igore Pavljiuka byly vydány v knize “Ispověď poslednego volchva” v roce 2012. Vlastní lyrika Bilčenko byla přeložena do ukrajinštiny V. Boguslavskou a vydána v rámci antologie “A ukrajinskoju -- tak” (ukrajinsky “А українською — так”) v roce 2010. Kromě toho básnířka je členem Mezinárodní akademie literatury a umění Ukrajiny a Kongresu literatorů Ukrajiny. V roce 2017 založila v Kyjevě literárně-poetickou dílnu pro začinající a známé básníky.  

Politika[editovat | editovat zdroj]

Euromajdan

Evgenia původně patřila mezi nejvášnivější stoupence Euromajdanu a dokonce věnovala tomu báseň, která byla opublikována 21. února 2014 a rychle se stala populární v ukrajinsky mluvící části Internetu. Z jejích vlastních slov také patřila mezi dobrovolníky organizace Pravý sektor, a to hlavně kvůli tomu, že mezi nimi si našla liberální společníky. Zcela dlouho se účastnila dodání věci, zbraní, peněz apod. jednotkám, které válčily na Donbasu (a to včetně 5. dobrovolnického praporů, dělostřelcům Pravého sektoru). V polovině roku 2015, dle jejích vlastních slov, Evgenia skončila se svojí dobrovolnickou aktivitou. Od té doby kritizuje řádu následku Euromajdanu: zvýšení úrovně korupce, válku, cenzuru, ale tvrdí, ale odmítá svojí, ani svých stoupenců vínu za negativní následky. Podle jejího názoru důvodem následků je to, že účastníci Euromajdanu byli oklamáni těmi, kdo celou akci využil, aby dostaly do moci. Dneska o sebe Evgenia Bilčenko říká, že je anarchistou, humanistou a stoupenkou nesystémové opozice, tvrdí, že hají mezikulturní dialog a toleranci ve společnosti, aktivně kritizuje moderní národně zaměřenou inteligenci za “otrocké myšlení”, a vystupuje proti zásahům vládních organizaci do kulturního života statu.  


Rusko[editovat | editovat zdroj]

 V létě 2017 Evgenia uskutečnila svůj nejdelší výlet do Moskvy a Petrohradu, který trval 3 týdne, v rámci výletu se odehrálo několik vystoupení (a to včetně jednoho pořadu v blogu). V Petrohradě společně s hudebníkem Ivanem Vopilovým nahrala rockové album Majak. Evgenia říká, že jak v Moskvě, tak i v Petrohradu byla vítána. V sociálních sítích básnířka sdělila followerům, že ukrajinská média se snaží neopodstatněně očernit Rusko a občany Ruska. Dále z jejích slov mezi státy byl vytvořen “falešný problém války národů”, za který mohou vlády obou států a média, ale ne obyčejní lidé. Po takových sděleních začal hon ze strany radikálních ukrajinských nacionatistů a zároveň ze strany ruských liberálů a přivrzenců Euromajdanu. Podle posouzení básnířky právě kvůli těmto názorům byla zařazena do černé listiny Služby bezpečnosti Ukrajiny a do ukrajinského webu Mirotvorec za “antiukrajinskou propagační činnost a manipulování důležitými pro společnost informacemi”. Oficiálně Evgenie se snaží vyvolat Rusko a Ukrajinu k rozumnému dialogu pro ukončení politické konfrontace a stanovení míru, podle ní oba státy musejí nechat předsudky. Básnířka nepodporuje oficiální vládu ani jednoho ze států, odmítá podporu “ruského imperialismu” či “ukrajinského nacionalismu”, ale ovšem vnímá Rusko jako stát se utvářenou vertikálou vlády, v jejímž rámci se dá žít, pokud “neuskutečňuješ vyloženě podvratnou opoziční činnost”. Každopádně se Evgenia objevila na veřejných shromážděních neparlamentské opozice v Rusku vícekrát. Co se týče ruštiny v Ukrajině, říká, že takový problém opravdu existuje a nepodporuje vynechání ruských skladatelů a spisovatelů ze školního programu. 

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Бильченко, Евгения Витальевна na ruské Wikipedii.

  1. Поэт Евгения Бильченко: «Порохоботы постоянно пишут на меня доносы»

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]