Jevgenij Nikanorovič Pavlovskij

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jevgenij Nikanorovič Pavlovskij
Yevgeny Nikanorovich Pavlovsky.jpg
Narození 5. března 1884
Birjuč
Úmrtí 27. května 1965 (ve věku 81 let)
Leningrad
Místo pohřbení Bogoslovský hřbitov
Alma mater Vojenská lékařská akademie Petrohrad (1908)
Povolání lékař, zoolog-parazitolog
Zaměstnavatel Zoologický ústav Akademie věd
Ocenění Darwin–Wallace Medal (1958)
Řád rudého praporu práce
Stalinova cena
Řád rudé hvězdy
medaile Za udatnou práci za velké vlastenecké války 1941-1945
… více na Wikidatech
Politická strana Komunistická strana Sovětského svazu
Funkce poslanec Nejvyššího sovětu SSSR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jevgenij Nikanorovič Pavlovskij (5. března 1884 Birjuč, Rusko27. května 1965 Leningrad, SSSR) byl sovětský zoolog a parazitolog, od roku 1939 akademik akademie věd SSSR, od roku 1944 člen Akademie lékařských věd SSSR, od roku 1960 zahraniční člen Československé akademie věd. Zabýval se výzkumem přírodních ohnisek nákaz a jejich přenesení na člověka.

Život a dílo[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v městečku Birjuč v tehdejší Voroněžské oblasti v rodině učitele. V letech 1886–1903 žil v Borisoglebsku, kde studoval na gymnáziu. Zájem o zoologii a biologii ho vedl ke studiu na Vojenské lékařské akademii v Petrohradě. Už během studií se specializoval na anatomii a morfologii parazitních členovců. Akademii dokončil roku 1909 a o rok později se stal doktorem medicíny. V ústavu pracoval po celý svůj život jako profesor, přednášel a věnoval se výzkumu. V roce 1914 zorganizoval vědeckou výpravu do Afriky, během níž studoval jedovatý hmyz a štíry. V roce 1917 získal na Petrohradské univerzitě titul magistra zoologie.[1]

Počátkem 20. let se jeho zájem zaměřil na parazitologii, neboť chtěl zjistit příčinu epidemie dobytka, který byl v leningradské oblasti napaden piroplazmózou. Odhalil, že přenašečem choroby je klíště obecné a usiloval o jeho hubení. Jeho práce vzbudila zájem v dalších oblastech Sovětského svazu. V roce 1928 připravil první vědeckou expedici do Turkmenistánu a Tádžikistánu, kde měla studovat nemoci lidí a domácích zvířat a odhalovat jejich případné souvislosti. V dalších letech Pavlovskij zorganizoval okolo sto padesáti podobných výprav po celém Sovětském svazu – Střední Asie, Zakavkazsko, Krym, Dálný východ a další. Některých se osobně zúčastnil. V obtížných podmínkách byli on i jeho spolupracovníci mnohdy v ohrožení života. Jejich cílem byla likvidace ohnisek malárie, horečky papatači, tularémie a dalších epidemických nemocí. [1] V roce 1930 popsal nový druh klíštěteOrnithodoros cholodkovskyi Pavlovsky 1930.

Od roku 1933 Pavlovskij pracoval ve Všesvazovém ústavu experimentální medicíny a současně v pobočce Akademie věd SSSR v Tádžikistánu. V roce 1938 vedl expedici, která na Dálném východě zkoumala příčinu častého onemocnění lidí virovými záněty mozku – encefalitidou. Bylo zjištěno, že původcem a přenašečem této choroby jsou klíšťata. Na základě svých výzkumů a poznatků Pavlovskij zformuloval teorii o přírodních ohniscích nákaz, kterou přednesl koncem roku na lékařské konferenci ve Vladivostoku. Konstatoval, že nákazy zvířat se ve styku člověka s divokou přírodou, zejména při hospodářském ovládnutí dosud neobydlených míst, mohou stát chorobami lidí.[1] V roce 1939 byl jmenován akademikem SSSR.

Během druhé světové války působil jako generál zdravotnické služby v obleženém Leningradu a vedl zdejší Zoologický ústav. V roce 1946 se stal vedoucím oddělení parazitologie a lékařské zoologie Ústavu epidemiologie a mikrobiologie Akademie lékařských věd SSSR. Generálporučík J. N. Pavlovskij byl držitelem mnoha vysokých státních vyznamenání včetně titulu Hrdina socialistické práce (1964), šesti Leninových řádů a řádů Rudé hvězdy. Byl autorem více než 1200 odborných článků, publikací a učebnic. Jeho teorie byla aplikována v mnoha zemích, např. v Československu v parazitologickém oddělení výzkumného ústavu živočišné a rostlinné biologie ji využívali akademikové Bohumír Rosický a Dionýz Blaškovič.[1]

Zemřel v roce 1965 v Leningradu, kde je také pohřben.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Павловский, Евгений Никанорович na ruské Wikipedii.

  1. a b c d CODR, Milan; GLÜCKSELIG, Josef. Přemožitelé času sv. 4. 1. vyd. Praha: Mezinárodní organizace novinářů, 1988. Kapitola Jevgenij Nikanorovič Pavlovskij, s. 103-106. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]