Jeruzalémský mutasarrifát
| Jeruzalémský mutasarrifát Kudüs-i Şerif Mutasarrıflığı
| |||||||
Geografie
| |||||||
12 486 km²
| |||||||
| Obyvatelstvo | |||||||
298 653 (v r. 1897)
| |||||||
| Státní útvar | |||||||
Vznik
|
1872
| ||||||
Zánik
|
1917
| ||||||
| Státní útvary a území | |||||||
| |||||||
.svg)
_LA_SYRIE.jpg)
.svg){kind=small}
Jeruzalémský mutasarrifát (osmansky قُدس شَرِيف مُتَصَرِّفلغى, Kudüs-i Şerif Mutasarrıflığı, arabsky متصرفية القدس الشريف, Mutaṣarrifiyyat al-quds aš-šarīf), také známý jako sandžak Jeruzalém, byla administrativně-správní jednotka Osmanské Sýrie zřízena v roce 1872. Oproti ostatním sandžakům měla speciální status a byla přímo řízena centrální osmanskou vládou.[1] Jeruzalémský mutasarrifát vymezovala města Jeruzalém, Hebron, Jaffa, Gaza a Beer Ševa.[2] Po celou dobu své existence byl v běžné řeči označován coby Palestina.[1] Jeden dochovaný úřední dokument z konce existence Osmanské říše popisoval Palestinu jako oblast, do které vedle Jeruzalémského mutasarrifátu spadaly také sandžak Akko a sandžak Náblus.[3] Šlo o sedmý nejvíce obydlený region Osmanské říše (z 36 provincií).[4]
Toto správní území bylo již v roce 1841 administrativně vyjmuto z Damašského ejáletu a přímo podřízeno osmanské centrální vládě v Konstantinopoli (později Istanbul). Roku 1865 byl podřazen pod Syrský vilájet, nově zřízení v rámci reforem tanzimat. V roce 1872 z něho velkovezír Mahmúd Nedím Paša oficiálně udělal nezávislou provincii (tj. provincii nezávislou na ejáletech/vilájetech, ale znovu přímo podřízenou osmanské centrální vládě).[5] Za možné příčiny oddělení z ejáletu a podřízení pod centrální vládu se uvádí snaha o kontrolu území z důvodu zvýšeného zájmu Evropanů o region kolem Jeruzaléma nebo úsilí o centrální kontrolu jižních hranic říše před hrozbami z Egyptského chedivství.[5] Při svém vzniku v roce 1872 byly k území nakrátko připojeny i sandžaky Akko a Náblus, s tím, že nejdříve mělo celé území získat název Jeruzalémský ejálet. Britský konzul v Jeruzalémě tuto administrativně-správní změnu nahlásil jako „ustavení Palestiny jako samostatného ejáletu“.[5] Po necelých dvou měsících[5] ale byly sandžaky Akko a Náblus znovu odděleny a podřazeny pod Bejrútský vilájet.[6] V roce 1906 byla k mutasarrifátu připojena kaza Nazaret coby exkláva.[7] Důvod byl praktický. Připojení mělo umožnit křesťanským poutníkům cestovat s jedním povolením.[8]
Populace byla rozdělena zejména nábožensky. Tvořili ji z 84 % muslimští Arabové, 10 % křesťanští Arabové, 5 % Židé a 1 % drúzští Arabové.[9] Mezi jeruzalémskou elitou se s příchodem 20. století začaly objevovat myšlenky, že by Jeruzalémský mutasarrifát mohl být samostatným územím nezávislým na Osmanské říši. Existovalo několik koncepcí, jak by taková samostatnost v praxi vypadala, principiálně ale panovala jednota v tom, že by mělo jít o arabský stát. Například Nadžíb Azúrí, jeruzalémský úředník, založil v Paříži Ligue de la Patrie Arab, tedy Ligu arabské vlasti. Cílem této organizace bylo osvobodit území Osmanské Sýrie od nadvlády Osmanů. V roce 1908, po mladoturecké revoluci, Nadžíb Azúrí předložil osmanskému parlamentu návrh na povýšení Jeruzalémského mutasarrifátu na vilájet.[10]
V roce 1917, během první světové války, byl region dobyt vojsky států Dohody a následně byl mutasarrifát začleněn do tzv. jižního distriktu britské vojenské správy. Ten byl tvořen Jeruzalémským mutasarrifátem a sandžaky Akko a Náblus (tedy územím Palestiny). V roce 1923 byla oblast připojena k britské mandátní Palestině.[11]
Mapy území
[editovat | editovat zdroj]-
1883 -
1889 -
1889 -
1893 -
cca 1900 -
1907 -
1907 -
1913
.jpg)
.jpg)
.jpg){kind=small}
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Mutasarrifate of Jerusalem na anglické Wikipedii.
- ↑ a b BÜSSOW, Johann. Hamidian Palestine: Politics and Society in the District of Jerusalem 1872-1908. [s.l.]: BRILL 645 s. Dostupné online. ISBN 978-90-04-20569-7. S. 5. (anglicky)
- ↑ BESHARA, Adel. The Origins of Syrian Nationhood: Histories, Pioneers and Identity. [s.l.]: Taylor & Francis 399 s. Dostupné online. ISBN 978-1-136-72450-3. S. 23. (anglicky)
- ↑ Shifting Ottoman Conceptions of Palestine: Part 2: Ethnography and Cartography. Institute for Palestine Studies [online]. [cit. 2025-03-16]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ KARPAT, Kemal H. Ottoman Population, 1830-1914: Demographic and Social Characteristics. [s.l.]: University of Wisconsin Press 272 s. Dostupné online. ISBN 978-0-299-09160-6. S. 210. (anglicky)
- ↑ a b c d PAPPÉ, Ilan. The Israel/Palestine Question. [s.l.]: Psychology Press 262 s. Dostupné online. ISBN 978-0-415-16948-6. S. 38–39. (anglicky)
- ↑ BÜSSOW, Johann. Hamidian Palestine: Politics and Society in the District of Jerusalem 1872-1908. [s.l.]: BRILL 645 s. Dostupné online. ISBN 978-90-04-20569-7. S. 41. (anglicky)
- ↑ KARK, Ruth. American Consuls in the Holy Land, 1832-1914. [s.l.]: Wayne State University Press 398 s. Dostupné online. ISBN 978-0-8143-2523-0. S. 131. (anglicky)
- ↑ BÜSSOW, Johann. Hamidian Palestine: Politics and Society in the District of Jerusalem 1872-1908. [s.l.]: BRILL 645 s. Dostupné online. ISBN 978-90-04-20569-7. S. 70. (anglicky)
- ↑ EL-HASAN, Hasan Afif. Israel Or Palestine? Is the Two-state Solution Already Dead?: A Political and Military History of the Palestinian-Israeli Conflict. [s.l.]: Algora Publishing 259 s. Dostupné online. ISBN 978-0-87586-793-9. S. 38. (anglicky)
- ↑ JANKOWSKI, James P.; GERSHONI, I. Rethinking Nationalism in the Arab Middle East. [s.l.]: Columbia University Press 404 s. Dostupné online. ISBN 978-0-231-10695-5. S. 174. (anglicky)
- ↑ HIS MAJESTY’S STATIONERY OFFICE LONDON. Military Operations Egypt Amp Palestine. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. S. 607. (anglicky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jeruzalémský mutasarrifát na Wikimedia Commons
