Jeroným Klimeš

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jeroným Klimeš
Na přednáškách dr. Klimeše se občas zpívá (Litoměřice 2011)
Na přednáškách dr. Klimeše se občas zpívá (Litoměřice 2011)
Narození 3. dubna 1967 (51 let)
Prachatice
Povolání psycholog
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

PhDr. Mgr. Jeroným Klimeš, Ph.D., (* 3. dubna 1967 Prachatice) je český psycholog. Zabývá se převážně psychologií rodiny, církevně-pastorální psychologií. Dříve se zabýval i policejní psychologií a psychologií reklamy.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Pochází z Vlachova Březí.[1] Roku 1990 získal titul magistra v oboru hydrogeologie a inženýrské geologie[2], roku 1996 v oboru klinické psychologie[3], roku 2002 pak doktorát (Ph.D.; PhDr) ze sociální psychologie[4], vše na Karlově univerzitě v Praze.[5]

V průběhu své profesní kariéry vyučoval policejní psychologii studenty v osmnáctiměsíčním pomaturitním studiu na střední policejní škole v Hrdlořezích, vyučoval etiku na 3. lékařské fakultě UK, posuzoval zájemce o osvojení dětí pro Městské centrum sociálních služeb Praha[6], zkoumal psychologické dopady neplodnosti, věnoval se psychologickému poradenství zaměřenému zejména na rodinné vztahy. Po zrušení oddělení náhradní péče při Městském centru přešel do výzkumu reklamních materiálů pomocí oční kamery u firmy Dimar.

Následně odletěl na studijní pobyt na universitu Texas (Austin)[3]. Po návratu se oženil, zplodil dceru a dostal lymfom, který přežil. Od té doby je členem dozorčí rady pacientského sdružení Lymfomhelp[7].

Pracoval deset let jako konzultant pro veřejného ochránce práv, pět let jako poradce ministra práce a sociálních věcí a šest let vyučoval psychologii na Filozofické fakultě UK[5]. Dnes se věnuje především partnerskému poradenství a přednáškové činnosti.

V médiích se vyjadřuje například k tématům korupce, policejních zásahů nebo partnerských vztahů[8] apod.

Rodina a osobní život[editovat | editovat zdroj]

Od roku 2004 je ženatý, má ženu Michaelu a děti Juditu, Erlana a Žofii a žijí u Klánovického lesa. Mezi jeho kratochvíle patří programování a hudba. Hraje na klavír, varhany a trumpetu. Pro své děti píše jednoduché doprovody pro klavír.

Názory[editovat | editovat zdroj]

Jako římskokatolický křesťan se kriticky a angažovaně účastní církevního života. Arcibiskupa Miloslava Vlka obviňoval z manipulativních a intrikářských postupů a z porušování základních pravidel komunikace, čeští biskupové podle Klimeše jen udržují církev v chátrání. Je dlouhodobým odpůrcem povinného celibátu, který je podle něj jednou z příčin nedostatku kněží. Podporuje svěcení ženatých mužů na kněze[1], pro kněžské svěcení žen však podle něj doba ještě nedozrála.[9] Vyslovil se také proti církevním restitucím.[10][11]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Diplomovou práci z hydrogeologie na Přírodovědecké fakultě UK v roce 1990 napsal na téma Metodologie vyhledávání vody pro výlučně pitné účely s příkladem aplikace v Káraném[2].

V roce 1991 navrhl úspornou metodu transkripce anglické výslovnosti pro výuku.

V roce 1996 napsal na katedře psychologie UK Praha diplomovou práci Psychologie člověka v poli katolické morálky[3], kde se zabýval mimo jiné i problematikou celibátních selhání a sexuální závislosti kněží a náboženskou konverzí církevně angažovaných lidí pryč od víry a z církve. V roce 1997 napsal práci o aximatické výstavbě morální terminologie (rozvedená kapitola z diplomové práce).

Z oblasti policejní psychologie napsal například v roce 1998 analýzu dvou demonstrací ekoaktivistů či se zabýval korupcí policistů (1998, 2004).

Ve své disertační práci se zabýval teorií reakce na ambivalentní objekt[4], a to zejména ve vztahu k problematice náhradní rodinné péče a týraných dětí (2002).

V psychologii reklamy se zabýval detekcí signálu a výzkumem sledování pohybu očí při čtení reklamy (2002, 2003).

Napsal tři knihy a dvě samostatné příručky:

  • Křesťanství, vztahy a sex, 2016[12], zabývá se otázkami dlouhodobé stability vztahů a rodin a doporučeními, jak překonat typické krize a zátěžové situace.
  • Partneři a rozchody, 2005[13], popis fází rozchodu a souvisejících psychologických mechanismů. Vychází z disertační práce.
  • Psycholog a jeho svědectví o Kristu, 2008[14] (zabývá se mj. rolí sv. Josefa jako náhradního otce)
  • Budování identity dítěte, 2008[15], probírá problémy formování identity dětí v náhradní rodinné péči.
  • Nemoc a naše psychika, 2013[7], kde jsou popsány typické reakce člověka na smrtelnou chorobu. Autor zde mimo jiné vychází i vlastní zkušenosti s non-hodgkinským lymfomem, kterým trpěl v roce 2005.

Kapitoly ve sbornících a monografiích:

  • Láska je parní stroj, úžasné síly zdroj; Něco se muselo stát[16] Popis fungování partnerského vztahu a jeho vývoj v čase, např. přechozené vztahy.
  • V dobách dávných, v dobách ledových; Tři svíce za budoucnost[17]. Globalizující pohled na vývoj partnerských vztahů v dnešní době.
  • Evoluční psychologie a původ náboženství; Kapka metanového deště, 2007[18]
  • Psychologie korupce v policejní práci; Korupce, 2006[19]
  • Freudovo dílo je dodnes aktuální in: Kolektiv autorů: 150 let do narození Sigmunda Freuda., CEP 51/2006
  • Amalgám psychologie a přírodních věd, in: Věda a příroda – mezioborový pohled na přírodní vědy a techniku s příklonem k biotechnické - bionické problematice, sborník z konference 20. 3. 2006, Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, Ústav nauky o dřevě
  • Hluboce zraněni (jedna kapitola), 2003[20]

Kritici[editovat | editovat zdroj]

Svými vyhraněnými názory polarizuje jak své příznivce, tak odpůrce. Mezi jeho kritiky patří i Zbyněk Vybíral, toho času vedoucí katedry psychologie Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity, který jej v únoru 2010 jmenoval mezi hlavními protagonisty pop-psychologie. Označil jej za velmi často zviditelněného českého psychologa, který znehodnotil pověst psychologie jejím zaprodáním zábavě a prováděním jistého druhu věštectví, pro které zneužívá název psychologie, přičemž se například nezdráhal provádět pro MF Dnes diagnostiku Viktora Koženého na dálku, což podle Vybírala odborná psychologie nepřipouští.[21] Když se Klimeše v roce 2006 novinář při rozhovoru ptal, jestli nemá strach, že z něj za chvíli také bude „psycholog na telefonu“, ochotný komentovat úplně všechno, uvedl, že se nevyjadřuje ke všemu a že například novinářům nic neřekl ke gorilí reality show v pražské zoo.[5]

Někteří lidé, například Tomáš Zdechovský, jej také kritizovali za jeho názory v případu odebraných dětí Evy Michalákové norskými úřady, protože se norských úřadů zastal.[22]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b KLIMEŠ, Jeroným. Zrušení celibátu je nutné, ale samo moc nepomůže. Christnet.cz [online]. 2014-02-26. Dostupné online. 
  2. a b KLIMEŠ, Jeroným. Metodologie vyhledávání vody pro výlučně pitné účely s příkladem aplikace v Káraném. Praha: PřFUK, 1990. http://www.klimes.us/mojeprace/dipl_geol.pdf. 
  3. a b KLIMEŠ, Jeroným. Psychologie člověka v poli katolické morálky. Praha: FFUK, 1996. Dostupné online. 
  4. a b KLIMEŠ, Jeroným. Reakce na ambivalnentní objekt. Praha: FFUK, 2002. Dostupné online. 
  5. a b c Martin Uhlíř: Mám diplom z chození po autech – Jeronýmem Klimešem o policii, dětských domovech a válce s muslimy, týdeník Respekt č. 7, 13. 2. 2006, přepis
  6. KLIMEŠ, Jeroným. Aplikace teorie reakce na ambivalentní podnět v oblasti náhradní rodinné péče (praktická část disertační práce). Praha: FFUK, 2002. Dostupné online. 
  7. a b KLIMEŠ, Jeroným. Nemoc a naše psychika. Praha: Lymfomhelp, 2013. Dostupné online. 
  8. Osobnosti na ČT24: „Facebook není neškodné prostředí,“ říká Jeroným Klimeš, ČT24, 21. 2. 2010
  9. Tomáš Zdechovský: Kardinál Vlk byl lepší jako kněz než jako arcibiskup – První část rozhovoru s psychologem Jeronýmem Klimešem, Christnet.cz, 8. 8. 2005
  10. http://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Pane-Duko-nectete-Restituce-nepotrebujeme-Vyhnali-jsme-lidi-z-kostelu-kvuli-sexu-rika-verici-psycholog-Klimes-301090
  11. http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10175540660-mate-slovo/214411030520002-mate-slovo-s-m-jilkovou
  12. KLIMEŠ, Jeroným. Křesťanství, vztahy a sex. Novela Bohemica: [s.n.], 2016. Dostupné online. 
  13. KLIMEŠ, Jeroným. Partneři a rozchody. Praha: Portál, 2005. Dostupné online. 
  14. KLIMEŠ, Jeroným. Psycholog a jeho svědectví o Kristu. Praha: Portál, 2008. Dostupné online. 
  15. KLIMEŠ, Jeroným. Budování identity dítěte. Praha: Rozum a cit, 2008. Dostupné online. 
  16. CÍLEK, Václav. Něco se muselo stát. Praha: Novela Bohemica, 2014. Dostupné online. ISBN 978-80-87683-36-1. 
  17. CÍLEK, Václav (ed.). Tři svíce za budoucnost. Praha: Novela Bohemica, 2012. Dostupné online. 
  18.  Houser Pavel ed.: Kapka metanového deště, Dokořán, Praha, 2007 [1]
  19. DANČÁK, Břetislav, Vít HLOUŠEK a Vojtěch ŠIMÍČEK (eds.). Korupce. Projevy a potírání v České republice a Evropské unii. / Břetislav Dančák, Vít Hloušek, Vojtěch Šimíček (eds.). 1. vyd. Brno : Masarykova univerzita. Mezinárodní politologický ústav, 2006. 309 s. (Sborníky; svazek č. 28). ISBN 80-210-4062-9. Dostupné online, přepis: [2]
  20. Józef Augustyn (ed.): Hluboce zraněni – církev a fenomén sexuálního zneužívání, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří, 2003
  21. Zbyněk Vybíral: Bída pop-psychologie, Lidové noviny, 27. 2. 2010, na webu FSS MU
  22. http://zdechovsky.blog.idnes.cz/c/448139/Pane-Klimesi-jak-muzete-legalizovat-do-oci-bijici-nepravost.html

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]