Jeroným Klimeš

    Přidat odkazy
    Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
    PhDr. Mgr. Jeroným Klimeš, Ph.D.
    Na přednáškách dr. Klimeše se občas zpívá (Litoměřice 2011)
    Na přednáškách dr. Klimeše se občas zpívá (Litoměřice 2011)
    Narození3. dubna 1967 (55 let)
    Prachatice
    PseudonymXerostomus
    Povolánípsycholog
    Tématapsychologie, psychologie rodiny, psychologie reklamy, policejní psychologie a pastorální psychologie
    Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
    Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
    Seznam děl v Souborném katalogu ČR
    Některá data mohou pocházet z datové položky.

    Jeroným Klimeš (* 3. dubna 1967 Prachatice) je český psycholog. Zabývá se převážně psychologií rodiny, církevně-pastorální psychologií. Dříve se zabýval i policejní psychologií a psychologií reklamy.

    Životopis[editovat | editovat zdroj]

    Pochází z Vlachova Březí[1], studoval na gymnáziu Vimperk[2]. Roku 1990 získal titul magistra v oboru hydrogeologie a inženýrské geologie[3], roku 1996 v oboru klinické psychologie[4], roku 2002 pak doktorát (Ph.D.; PhDr) ze sociální psychologie[5], vše na Karlově univerzitě v Praze.[6]

    V průběhu své profesní kariéry vyučoval policejní psychologii studenty v osmnáctiměsíčním pomaturitním studiu na střední policejní škole v Hrdlořezích, vyučoval etiku na 3. lékařské fakultě UK, posuzoval zájemce o osvojení dětí pro Městské centrum sociálních služeb Praha[7], zkoumal psychologické dopady neplodnosti, věnoval se psychologickému poradenství zaměřenému zejména na rodinné vztahy. Po zrušení oddělení náhradní péče při Městském centru přešel do výzkumu reklamních materiálů pomocí oční kamery u firmy Dimar.

    Následně odletěl na studijní pobyt na universitu Texas (Austin). Po návratu se oženil, zplodil dceru a dostal lymfom, který přežil. Od té doby je členem dozorčí rady pacientského sdružení Lymfomhelp[8].

    Pracoval deset let jako konzultant pro veřejného ochránce práv, pět let jako poradce ministra práce a sociálních věcí a šest let vyučoval psychologii na Filozofické fakultě UK[6]. Dnes se věnuje především partnerskému poradenství a přednáškové činnosti.

    V médiích se vyjadřuje například k tématům korupce, policejních zásahů nebo partnerských vztahů[9] apod.

    Rodina a osobní život[editovat | editovat zdroj]

    Od roku 2004 je ženatý, má ženu Michaelu a děti Juditu, Erlana a Žofii a žijí u Klánovického lesa. Mezi jeho kratochvíle patří programování a hudba. Hraje na klavír, varhany a trumpetu. Pro své děti píše jednoduché doprovody pro klavír. V rámci samostudia hebrejštiny provozuje GNU-GPL hebrejsko-český slovník.

    Názory[editovat | editovat zdroj]

    Jako římskokatolický křesťan se kriticky a angažovaně účastní církevního života. Arcibiskupa Miloslava Vlka obviňoval z manipulativních a intrikářských postupů a z porušování základních pravidel komunikace, čeští biskupové podle Klimeše jen udržují církev v chátrání. Je dlouhodobým odpůrcem povinného celibátu, který je podle něj jednou z příčin nedostatku kněží. Podporuje svěcení ženatých mužů na kněze[1], pro kněžské svěcení žen však podle něj doba ještě nedozrála.[10] Vyslovil se také proti církevním restitucím.[11][12]

    Dílo[editovat | editovat zdroj]

    Diplomovou práci z hydrogeologie na Přírodovědecké fakultě UK v roce 1990 napsal na téma Metodologie vyhledávání vody pro výlučně pitné účely s příkladem aplikace v Káraném[3].

    V roce 1991 navrhl úspornou metodu transkripce anglické výslovnosti pro výuku.

    V roce 1996 napsal na katedře psychologie UK Praha diplomovou práci Psychologie člověka v poli katolické morálky[4], kde se zabýval mimo jiné i problematikou celibátních selhání a sexuální závislosti kněží a náboženskou konverzí církevně angažovaných lidí pryč od víry a z církve. V roce 1997 napsal práci o axiomatické výstavbě morální terminologie (rozvedená kapitola z diplomové práce).

    Z oblasti policejní psychologie napsal například v roce 1998 analýzu dvou demonstrací ekoaktivistů či se zabýval korupcí policistů (1998, 2004).

    Ve své disertační práci se zabýval teorií reakce na ambivalentní objekt[5], a to zejména ve vztahu k problematice náhradní rodinné péče a týraných dětí (2002).

    V psychologii reklamy se zabýval detekcí signálu a výzkumem sledování pohybu očí při čtení reklamy (2002, 2003).

    Napsal několik monografií a samostatných příruček:

    • Dysthymie, aneb Lidé s temnou duší a jejich blízcí, 2022 s prof. Adamem[13]
    • Maligní onemocnění, psychika a stres: příběhy pacientů s komentářem psychologa. (jako spoluautor)[14]
    • Křesťanství, vztahy a sex, 2016[15], zabývá se otázkami dlouhodobé stability vztahů a rodin a doporučeními, jak překonat typické krize a zátěžové situace.
    • Partneři a rozchody, 2005[16], popis fází rozchodu a souvisejících psychologických mechanismů. Vychází z disertační práce.
    • Partners and breakups [anglická verze předchozí knihy][17]
    • Psycholog a jeho svědectví o Kristu, 2008[18] (zabývá se mj. rolí sv. Josefa jako náhradního otce)
    • První den ve školce a dva milióny let, které mu předcházely.[19] Příručka pro rodiče, aby nástup dítěte do školky ho nepoznamenal na celý život.
    • Budování identity dítěte, 2008[20], probírá problémy formování identity dětí v náhradní rodinné péči.
    • Nemoc a naše psychika, 2013[8], kde jsou popsány typické reakce člověka na smrtelnou chorobu. Autor zde mimo jiné vychází i vlastní zkušenosti s non-hodgkinským lymfomem, kterým trpěl v roce 2005.

    Kapitoly ve sbornících a monografiích:

    • Jeroným Klimeš, Zdeněk Adam: Modifikace klasického schématu reakcí na větu: „máte maligní onemocnění“ [21]
    • Nevěra. Migréna v praxi poradenského psychologa. Dvě velké kapitoly ve sborníku z Litomyšle. [22]
    • Psychologie onkologických pacientů a fenomén placeba. [23]
    • Psychické záludnosti rekonvalescence. Kapitola v příručce Lymfomhelpu: Jak dál po léčbě lymfomu
    • Láska je parní stroj, úžasné síly zdroj; Něco se muselo stát[24] Popis fungování partnerského vztahu a jeho vývoj v čase, např. přechozené vztahy.
    • V dobách dávných, v dobách ledových; Tři svíce za budoucnost[25]. Globalizující pohled na vývoj partnerských vztahů v dnešní době.
    • Evoluční psychologie a původ náboženství; Kapka metanového deště, 2007[26]
    • Psychologie korupce v policejní práci; Korupce, 2006[27]
    • Freudovo dílo je dodnes aktuální in: Kolektiv autorů: 150 let do narození Sigmunda Freuda., CEP 51/2006
    • Amalgám psychologie a přírodních věd, in: Věda a příroda – mezioborový pohled na přírodní vědy a techniku s příklonem k biotechnické - bionické problematice, sborník z konference 20. 3. 2006, Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, Ústav nauky o dřevě
    • Hluboce zraněni (jedna kapitola), 2003[28]

    Kritika[editovat | editovat zdroj]

    Svými vyhraněnými názory a vystupováním si vysloužil řadu kritických hlasů. Vedoucí katedry psychologie Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity Zbyněk Vybíral jej v roce 2010 označil za médii velmi často zviditelněného českého psychologa, který v médiích znehodnocuje pověst psychologie jejím zaprodáním mediální zábavě, pro kterou název psychologie zneužívá. Jako příklad uvedl pokus provádět pro MF Dnes diagnostiku Viktora Koženého na dálku.[29]

    Organizace PROUD Klimešovi udělila Duhovou anticenu bePROUD za rok 2013 za jeho dlouhodobé neprofesionální a neetické šíření nesnášenlivosti vůči gayům, lesbám a rodičům stejného pohlaví.[30][31]

    Tomáš Zdechovský v roce 2015 kritizoval Klimešovy názory v případu odebraných dětí Evy Michalákové norskými úřady.[32]

    Rada Českomoravské psychologické společnosti (ČMPS) v roce 2019 varovala[33] média a úřady před vyjádřeními Jeronýma Klimeše, které považuje za zjevně neodborné a neetické. ČMPS Jeronýma Klimeše specificky kritizovala za vulgární, spekulativní a zcela neprofesionální vyjadřování v případě hromadné vraždy ve FN Ostrava a obecně za jeho obhajobu tělesných trestů. Úřady pak ČMPS varovala před dalším obracením se na Jeronýma Klimeše ve věcech souvisejících s řešením rodinných sporů a ochranou dětí.

    Webový portál Stridavka.cz, který prosazuje střídavou péči o dítě po rozchodu rodičů, jeho četné výroky zařadil do anket Žblept roku 2011, 2012, 2013, 2014, 2015 a 2022.[34][35][36][37][38][39]

    Reference[editovat | editovat zdroj]

    1. ↑ a b KLIMEŠ, Jeroným. Zrušení celibátu je nutné, ale samo moc nepomůže. Christnet.cz [online]. 2014-02-26. Dostupné online. 
    2. ↑ Beseda s psychologem [online]. Všeobecné a sportovní gymnázium, Vimperk, Pivovarská 69, 2021 [cit. 2022-04-27]. Dostupné online. 
    3. ↑ a b KLIMEŠ, Jeroným. Metodologie vyhledávání vody pro výlučně pitné účely s příkladem aplikace v Káraném. Praha: PřFUK, 1990. http://www.klimes.us/mojeprace/dipl_geol.pdf. 
    4. ↑ a b KLIMEŠ, Jeroným. Psychologie člověka v poli katolické morálky. Praha: FFUK, 1996. Dostupné online. 
    5. ↑ a b KLIMEŠ, Jeroným. Reakce na ambivalnentní objekt. Praha: FFUK, 2002. Dostupné online. 
    6. ↑ a b Martin Uhlíř: Mám diplom z chození po autech – Jeronýmem Klimešem o policii, dětských domovech a válce s muslimy, týdeník Respekt č. 7, 13. 2. 2006, přepis Archivováno 19. 11. 2015 na Wayback Machine.
    7. ↑ KLIMEŠ, Jeroným. Aplikace teorie reakce na ambivalentní podnět v oblasti náhradní rodinné péče (praktická část disertační práce). Praha: FFUK, 2002. Dostupné online. 
    8. ↑ a b KLIMEŠ, Jeroným. Nemoc a naše psychika. Praha: Lymfomhelp, 2013. Dostupné online. 
    9. ↑ Osobnosti na ČT24: „Facebook není neškodné prostředí,“ říká Jeroným Klimeš, ČT24, 21. 2. 2010
    10. ↑ Tomáš Zdechovský: Kardinál Vlk byl lepší jako kněz než jako arcibiskup – První část rozhovoru s psychologem Jeronýmem Klimešem, Christnet.cz, 8. 8. 2005
    11. ↑ http://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Pane-Duko-nectete-Restituce-nepotrebujeme-Vyhnali-jsme-lidi-z-kostelu-kvuli-sexu-rika-verici-psycholog-Klimes-301090
    12. ↑ http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10175540660-mate-slovo/214411030520002-mate-slovo-s-m-jilkovou
    13. ↑ KLIMEŠ, Jeroným; ADAM, Zdeněk. Dysthymie, aneb Lidé s temnou duší a jejich blízcí.. 1. vyd. Praha: Novela bohemica, 2022. 280 s. ISBN 978-80-88322-28-3. 
    14. ↑ ADAM, Zdeněk. Maligní onemocnění, psychika a stres : příběhy pacientů s komentářem psychologa. Praha: [s.n.] 204 stran s. Dostupné online. ISBN 978-80-271-2539-5, ISBN 80-271-2539-1. OCLC 1107858633 
    15. ↑ KLIMEŠ, Jeroným. Křesťanství, vztahy a sex. Novela Bohemica: [s.n.], 2016. Dostupné online. 
    16. ↑ KLIMEŠ, Jeroným. Partneři a rozchody. Praha: Portál, 2005. Dostupné online. 
    17. ↑ KLIMEŠ, Jeroným. Partners and breakups. Praha: [s.n.] 254 stran s. Dostupné online. ISBN 978-80-270-4609-6, ISBN 80-270-4609-2. OCLC 1078643516 
    18. ↑ KLIMEŠ, Jeroným. Psycholog a jeho svědectví o Kristu. Praha: Portál, 2008. Dostupné online. 
    19. ↑ KLIMEŠ, Jeroným. První den ve školce a dva milióny let evoluce, které mu předcházely. Vydání první. vyd. V Dubu: [s.n.] 22 stran s. Dostupné online. ISBN 978-80-906350-0-5, ISBN 80-906350-0-8. OCLC 1031053716 
    20. ↑ KLIMEŠ, Jeroným. Budování identity dítěte. Praha: Rozum a cit, 2008. Dostupné online. 
    21. ↑ KRÁL, Zdeněk. Histiocytární neoplazie a další vybrané velmi vzácné krevní nemoci. Praha: [s.n.] xii, 280 stran s. Dostupné online. ISBN 978-80-271-1250-0, ISBN 80-271-1250-8. OCLC 1226360174 
    22. ↑ Sborník: současnost a perspektiva sociální péče ve společnosti 21. století. 1. vyd. Zubří: Social Education s.r.o., 2019. ISBN 978-80-906223-0-2. S. 69–99, 115–133. 
    23. ↑ VOKURKA, Samuel. Onkologie v kostce. 1. vydání. vyd. Praha: [s.n.] 271 stran s. Dostupné online. ISBN 978-80-88129-37-0, ISBN 80-88129-37-0. OCLC 1089696092 Kapitola Jeroným Klimeš: Psychologie onkologických pacientů a fenomén placeba.. 
    24. ↑ CÍLEK, Václav. Něco se muselo stát. Praha: Novela Bohemica, 2014. Dostupné online. ISBN 978-80-87683-36-1. 
    25. ↑ CÍLEK, Václav (ed.). Tři svíce za budoucnost. Praha: Novela Bohemica, 2012. Dostupné online. 
    26. ↑  Houser Pavel ed.: Kapka metanového deště, Dokořán, Praha, 2007 [1]
    27. ↑ DANČÁK, Břetislav, Vít HLOUŠEK a Vojtěch ŠIMÍČEK (eds.). Korupce. Projevy a potírání v České republice a Evropské unii. / Břetislav Dančák, Vít Hloušek, Vojtěch Šimíček (eds.). 1. vyd. Brno : Masarykova univerzita. Mezinárodní politologický ústav, 2006. 309 s. (Sborníky; svazek č. 28). ISBN 80-210-4062-9. Dostupné online, přepis: [2]
    28. ↑ Józef Augustyn (ed.): Hluboce zraněni – církev a fenomén sexuálního zneužívání, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří, 2003
    29. ↑ Zbyněk Vybíral: Bída pop-psychologie, Lidové noviny, 27. 2. 2010, na webu FSS MU Archivováno 12. 8. 2011 na Wayback Machine.
    30. ↑ VACEK, Pavel. Seznamte se se třemi největšími homofoby v české společnosti. Klimeš, Semín a Hájek - osobnosti, které mají potřebu své negativní postoje sdílet s okolím. www.lui.cz [online]. [cit. 2023-02-07]. Dostupné online. 
    31. ↑ Ceny udělené za rok 2013. bePROUD [online]. PROUD - Platforma pro rovnoprávnost, uznání a diverzitu [cit. 2023-02-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-08-10. 
    32. ↑ http://zdechovsky.blog.idnes.cz/c/448139/Pane-Klimesi-jak-muzete-legalizovat-do-oci-bijici-nepravost.html
    33. ↑ Vyjádření Rady Českomoravské psychologické společnosti. drive.google.com [online]. ČMPS, 2019-12-13 [cit. 2023-02-05]. Dostupné online. 
    34. ↑ Žblebt roku 2011. Střídavka - rodina, rozvod, střídavá péče o děti [online]. [cit. 2023-01-20]. Dostupné online. 
    35. ↑ HURTOVÁ, Vlasta. Dělejte ženě otroka. Střídavka - rodina, rozvod, střídavá péče o děti [online]. [cit. 2023-01-20]. Dostupné online. 
    36. ↑ HODINA, Aleš. Jeroným Klimeš: Experimenty a osiření. Střídavka - rodina, rozvod, střídavá péče o děti [online]. [cit. 2023-01-20]. Dostupné online. 
    37. ↑ RUSÝ, Pavel. Žblebt roku: Jeroným Klimeš. Střídavka - rodina, rozvod, střídavá péče o děti [online]. [cit. 2023-01-20]. Dostupné online. 
    38. ↑ JADLOVSKÝ, Tomáš. Žblebt roku 2015: Jeroným Klimeš. Střídavka - rodina, rozvod, střídavá péče o děti [online]. [cit. 2023-01-20]. Dostupné online. 
    39. ↑ Žblebt roku 2022. Střídavka - rodina, rozvod, střídavá péče o děti [online]. [cit. 2023-01-20]. Dostupné online. 

    Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

    Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jeroným_Klimeš&oldid=22419585“