Jekatěrina Alexandrovová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jekatěrina Alexandrovová
Eкатерина Александрова
Alexandrovová na French Open 2022
Alexandrovová na French Open 2022
StátRuskoRusko Rusko
Datum narození15. listopadu 1994 (29 let)
Místo narozeníČeljabinsk, Rusko[1]
BydlištěŘíčany, Česko[2]
Výška175 cm[1]
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek5 933 708 USD
Tenisová raketaWilson
Dvouhra
Poměr zápasů401–245
Tituly4 WTA, 3 WTA 125K, 8 ITF
Nejvyšší umístění16. místo (20. února 2023)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open3. kolo (2020, 2021, 2023)
French Open3. kolo (2019, 2020, 2023)
Wimbledon4. kolo (2023)
US Open3. kolo (2023)
Velké turnaje ve dvouhře
Olympijské hry2. kolo (2020)
Čtyřhra
Poměr zápasů50–73
Tituly1 WTA, 3 ITF
Nejvyšší umístění58. místo (26. září 2022)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open3. kolo (2024)
French Open2. kolo (2019, 2020)
Wimbledon2. kolo (2019, 2023)
US Open2. kolo (2019)
Týmové soutěže
Billie Jean King Cupvítězka (2021)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20240304a4. března 2024
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Alexandrovová na French Open 2019

Jekatěrina Alexandrovová (rusky: Eкатерина Евгеньевна Александрова, Jekatěrina Jevgeněvna Alexandrova, * 15. listopadu 1994 Čeljabinsk) je ruská profesionální tenistka. Ve své dosavadní kariéře na okruhu WTA Tour vyhrála čtyři singlové a jeden deblový turnaj. V sérii WTA 125K triumfovala třikrát na Open de Limoges. V rámci okruhu ITF získala sedm titulů ve dvouhře.[3]

Na žebříčku WTA byla ve dvouhře nejvýše klasifikována v únoru 2023 na 16. místě a ve čtyřhře v září 2022 na 58. místě. Trénuje ji její otec Jevgenij, dříve tuto roli plnil Vojtěch Flégl.[1]

V ruském týmu Billie Jean King Cupu debutovala v roce 2020 zápasem kvalifikačního kola proti Rumunsku, v němž porazila se Elenu-Gabrielu Ruseovou. Rusky zvítězily 3:2 na zápasy a postoupily na finálový turnaj. Do roku 2023 v soutěži nastoupila ke dvěma mezistátním utkáním s bilancí 2–1 ve dvouhře.[4]

Tenisová kariéra[editovat | editovat zdroj]

V rámci hlavních soutěží událostí okruhu ITF debutovala v březnu 2011, když na turnaji v Amiens s dotací 10 tisíc dolarů postoupila z kvalifikace. V úvodním kole podlehla Francouzce Jessice Ginierové až v tiebreaku rozhodující sady.[3] Premiérový singlový titul v této úrovni tenisu vybojovala v únoru 2013 na turnaji v Kreuzlingenu s rozpočtem deset tisíc dolarů. Ve finále přehrála Švýcarku Timeu Bacsinszkou.[3]

Na singlovém okruhu WTA Tour debutovala na antukovém Gastein Ladies 2014. Na úvod kvalifikace podlehla desáté nasazené Kanaďance Gabriele Dabrowské ve třech setech. Hlavní soutěž si poprvé zahrála na halovém Katowice Open 2016, kde prošla kvalifikačním sítem. Prvním vyhraným zápasem na okruhu se stalo katovické vítězství nad Klárou Koukalovou, aby ve druhém kole skončila na raketě pozdější italské finalistky Camily Giorgiové. Do dvouhry turnaje z kategorie Premier debutově zasáhla na antukovém Volvo Car Open 2017, kde ji vyřadila bývalá světová jednička Jelena Jankovićová ze Srbska.[1]

Premiérové finále v sérii WTA 125 odehrála na listopadovém Open de Limoges 2016, když v semifinále přehrála turnajovou dvojku Alizé Cornetovou a ve finále pak favorizovanou nejvýše nasazenou Caroline Garciaovou po dvousetovém průběhu.[1]

Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie zaznamenala ve ženském singlu Wimbledonu 2016. V tříkolové kvalifikaci postupně vyřadila Tunisanku Ons Džabúrovou, Lichtenštejnku Stephanii Vogtovou a Britku Harriet Dartovou po dramatickém závěru až 13:11 v tiebreaku závěrečného setu. V úvodním kole dvouhry pak zdolala srbskou dvacátou třetí nasazenou Anu Ivanovićovou, aby poté skončila na raketě Němky Anny-Leny Friedsamové. Druhé kolo si zahrála také na French Open 2017 po výhře nad Češkou s ruskými kořeny Kateřinou Siniakovou. Při třísetovém průběhu pak nenašla recept na třetí hráčku žebříčku Karolínu Plíškovou.[1]

Členku elitní světové desítky poprvé porazila na Korea Open 2018, kde ve druhém kole vyřadila desátou hráčku žebříčku Jeļenu Ostapenkovou. Z pozice 122. ženy v klasifikaci WTA však ve čtvrtfinále podlehla Sie Šu-wej. Premiérovou trofej na okruhu WTA Tour vybojovala ve čtyřhře halového Hungarian Ladies Open 2019, kde s krajankou Věrou Zvonarevovou ve finále zdolaly maďarsko-britské turnajové trojky Fanny Stollárovou a Heather Watsonovou.[5] První titul ve dvouhře získala na Shenzhen Open 2020 z kategorie WTA International, když ve finále porazila Jelenu Rybakinovou z Kazachstánu.[6]

Soukromý život[editovat | editovat zdroj]

Narodila se v listopadu 1994 v uralském Čeljabinsku do rodiny Jevgenije a Julie Alexandrovových. Tenis začala hrát v šesti letech. Poté, co v jedenácti letech odehrála turnaj žákyň v Česku, emigrovala celá rodina ještě v roce 2006 do České republiky kvůli lepší kvalitě života a podmínkám pro tenis. Trénovat začala na dvorcích Spojů Praha pod vedením kouče Petra Kralerta, který je doposud jejím trenérem. S rodinou žije v Říčanech u Prahy. K možnosti získání českého občanství, o které mohla po deseti letech pobytu v zemi v roce 2017 požádat, uvedla v květnu toho roku: „Hrát za Česko? Proč ne. Přemýšlím o tom, ale zatím jsem pro občanství neudělala skoro nic.“[2]

Mimo rodné ruštiny hovoří také anglicky a česky.[1]

Finále na okruhu WTA Tour[editovat | editovat zdroj]

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0)
Turnaj mistryň (0)
Premier Mandatory & Premier 5 / WTA 1000 (0)
Premier / WTA 500 (0–2 D)
International / WTA 250 (4–2 D; 1–0 Č)

Dvouhra: 8 (4–4)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch soupeřka ve finále výsledek
Finalistka 1. 14. října 2018 Linec, Rakousko tvrdý (h) Itálie Camila Giorgiová 3–6, 1–6
Vítězka 1. 11. ledna 2020 Šen-čen, Čína tvrdý Kazachstán Jelena Rybakinová 6–2, 6–4
Finalistka 2. 24. října 2021 Moskva, Rusko tvrdý (h) Estonsko Anett Kontaveitová 6–4, 4–6, 5–7
Vítězka 2. 12. června 2022 's-Hertogenbosch, Nizozemsko tráva   Aryna Sabalenková 7–5, 6–0
Vítězka 3. 25. září 2022 Soul, Jižní Korea tvrdý Lotyšsko Jeļena Ostapenková 7–6(7–4), 6–0
Vítězka 4. 18. června 2023 's-Hertogenbosch, Nizozemsko (2) tráva   Veronika Kuděrmetovová 4–6, 6–4, 7–6(7–3)
Finalistka 3. 26. srpna 2023 Cleveland, Spojené státy tvrdý Španělsko Sara Sorribesová Tormová 6–3, 4–6, 4–6
Finalistka 4. 4. února 2024 Linec, Rakousko tvrdý (h) Lotyšsko Jeļena Ostapenková 2–6, 3–6

Čtyřhra: 1 (1–0)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch spoluhráčka soupeřky ve finále výsledek
Vítězka 1. 24. února 2019 Budapešť, Maďarsko tvrdý (h) Rusko Věra Zvonarevová Maďarsko Fanny Stollárová
Spojené království Heather Watsonová
6–4, 4–6, [10–7]

Finále série WTA 125[editovat | editovat zdroj]

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
WTA 125 (3–0 D; 0–1 Č)

Dvouhra: 3 (3–0)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch soupeřka ve finále výsledek
Vítězka 1. 20. listopadu 2016 Limoges, Francie tvrdý (h) Francie Caroline Garciaová 6–4, 6–0
Vítězka 2. 11. listopadu 2018 Limoges, Francie (2) tvrdý (h) Rusko Jevgenija Rodinová 6–2, 6–2
Vítězka 3. 22. prosince 2019 Limoges, Francie (3) tvrdý (h) Bělorusko Aljaksandra Sasnovičová 6–1, 6–3

Čtyřhra: 1 (0–1)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch spoluhráčka soupeřky ve finále výsledek
Finalistka 1. 22. prosince 2019 Limoges, Francie tvrdý (h) Gruzie Oxana Kalašnikovová Španělsko Georgina García Pérezová
Španělsko Sara Sorribes Tormová
2–6, 6–7(3–7)

Finále na okruhu ITF[editovat | editovat zdroj]

Dotace turnajů okruhu ITF
100 000 $ tournaments 80 000 $ tournaments
75 000 $ tournaments 60 000 $ tournaments
50 000 $ tournaments 25 000 $ tournaments
15 000 $ tournaments 10 000 $ tournaments

Dvouhra: 15 (7–8)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch soupeřka ve finále výsledek
Finalistka 1. 21. ledna 2013 Kaarst, Německo koberec (h) Německo Julia Kimmelmannová 3–6, 2–6
Vítězka 1. 18. února 2013 Kreuzlingen, Švýcarsko koberec (h) Švýcarsko Timea Bacsinszká 6–4, 6–3
Finalistka 2. 1. července 2013 Přerov, Česko antuka Maďarsko Réka Luca Janiová 2–6, 6–7(4–7)
Vítězka 2. 23. září 2013 Praha, Česko antuka Slovensko Lenka Juríková 6–3, 3–6, 6–2
Vítězka 3. 2. prosince 2013 Vendryně, Česko tvrdý (h) Česko Kateřina Vaňková 5–7, 7–6(7–0), 6–1
Vítězka 4. 28. dubna 2014 Wiesbaden, Německo antuka Rakousko Tamira Paszeková 7–6(7–4), 4–6, 6–3
Finalistka 3. 15. listopadu 2014 Minsk, Bělorusko tvrdý (h) Chorvatsko Ana Vrljićová 6–3, 4–6, 6–7(7–9)
Finalistka 4. 15. června 2015 Přerov, Česko antuka Česko Markéta Vondroušová 1–6, 4–6
Finalistka 5. 30. srpna 2015 Braunschweig, Německo antuka Švýcarsko Jil Teichmannová 3–6, 3–6
Vítězka 5. 14. února 2016 Trnava, Slovensko tvrdý (h) Česko Karolína Muchová 6–1, 6–3
Finalistka 6. 15. května 2016 Győr, Maďarsko antuka Slovinsko Tamara Zidanšeková 4–6, 4–6
Finalistka 7. 17. července 2016 Olomouc, Česko antuka Rusko Jelizaveta Kuličkovová 6–4, 2–6, 1–6
Vítězka 6. 19. března 2017 Šen-čen, ČLR tvrdý Bělorusko Aryna Sabalenková 6–2, 7–5
Vítězka 7. 27. března 2017 Croissy-Beaubourg, Francie tvrdý (h) Nizozemsko Richèl Hogenkampová 6–2, 6–7(3–7), 6–3
Finalistka 8. 15. června 2018 Budapešť, Maďarsko antuka Slovensko Viktória Kužmová 3–6, 6–4, 1–6

Finále soutěží družstev: 1 (1–0)[editovat | editovat zdroj]

Stav Č. Datum Soutěž Povrch Spoluhráčky Soupeřky Výsledek
Vítěz 1. 6. listopadu 2021 Billie Jean King Cup
Praha, Česko
tvrdý (h) Anastasija Pavljučenkovová
Darja Kasatkinová
Veronika Kuděrmetovová
Ljudmila Samsonovová
Švýcarsko Belinda Bencicová
Švýcarsko Jil Teichmannová
Švýcarsko Viktorija Golubicová
Švýcarsko Stefanie Vögeleová
2–0

Postavení na konečném žebříčku WTA[editovat | editovat zdroj]

Dvouhra[editovat | editovat zdroj]

Rok[1] 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018 2019 2020 2021 2022 2023
Pořadí 772. 410. 256. 269. 133. 73. 93. 35. 33. 33. 19. 21.

Čtyřhra[editovat | editovat zdroj]

Rok[1] 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018 2019 2020 2021 2022 2023
Pořadí 986. 427. 99. 101. 143. 69. 60.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ekaterina Alexandrova na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f g h i Jekatěrina Alexandrovová na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky), přístup: 20240310a10. března 2024
  2. a b Miroslav Němý. V Česku je všechno krásné, říká Ruska, která chce být Češkou [online]. iDNES.cz, 2017-05-31 [cit. 2017-06-01]. Dostupné online. 
  3. a b c Jekatěrina Alexandrovová na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20230227a27. února 2023
  4. Jekatěrina Alexandrovová na stránkách Billie Jean King Cupu (anglicky), přístup: 20220927a27. září 2022
  5. Nick Whittaker. Heather Watson misses out on Hungarian Open doubles title [online]. The Big Racket, 2019-02-24 [cit. 2019-04-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Ondřej Jirásek, Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Alexandrovová v Shenzhenu slaví premiérový triumf na turnajích WTA [online]. TenisPortal.cz, 2020-01-11 [cit. 2020-02-21]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]